Eliška a její rod

O. Scheinflugová nebyla dobrá herečka. Mrzelo mě to. Přál jsem si, aby byla. Ale je zajímavým dokladem toho, koho isi za ženu vybral Karel Čapek. Seriál je i mimo jiné ukázkou různých mezilidských problémů, které se v té době řešily, a které nejsou cizí ani v dnešní době. Hlavně se mi líbí dva díly - jeden, kdy hlavní představitelka podporuje svého syna (V.Menšík), věří mu, i když ten žije ve snech, a na vysoké noze. A tak se z něho stal defraudant, ale jeho máma ho má stejně ráda, chce v něm vidět dobráka, správného frajera. Druhý díl je o tom, jak se Sovák učí i neučí - anglicky, aby nakonec zjistil, že hospůdka v Praze je přece jen pro něho to lepší, než pracovat v zahraničí. Pěkná studie jedné lidské psychiky. (28.08.2010)

Seriál o nějaký divný starý bábě, která se každýmu plete do života a má potřebu pořád něco řešit. Taky mi dost lezla na nervy Janžurová, ze který jsem měl pocit, že tam hraje mentálně postiženou. Viděl jsem sice jenom 3 díly, ale obrázek jsem si o seriálu udělal a rozhodně nelituju, že jsem neviděl všech 7. (16.08.2009)

Olga Scheinpflugová je v hlavni roli proste divna. Jinak je serial plny hereckych hvezd, s kteryma problem neni. Misty to neni vubec vtipne, spis depresivni. Jednotlive dily jsou pocitove prilis dlouhe, stacilo by zhustit dej a zkratit je na polovinu, podle meho nazoru.... Na druhou stranu serialu nelze uprit jakousi realnost zobrazovaneho. Cisty sitkom to neni. 3- (03.11.2014)

Na Filipa v autenticitě nikdo nemá, je to svým způsobem podobné jako Papouškova trilogie ale chytřejší.. Zajímavé je když jsem seriál viděl před 20 lety nemohl jsem Scheinpflugovou fakt ustát a dneska se bavím...stejně jako se bavila podle mého i ona.. Dům i s hospodou v kterém se celý seriál odehrává, je tehdejší Měšťanská beseda v Praze na adrese Jungmannova 28/17, kde sídlila i Československá televize a o který se musela dělit s nájemníky kteří v něm bydleli. (05.05.2012)

Banální zápletky rozvedené do hodinových příběhů a tristní gagy roztahané do půlhodinových dialogů. Musím přiznat, že první zážitek z televize počátku devadesátých let byl silnější. Z dnešního pohledu tady navíc vidím paralelu s Ženou za pultem. Stejně jako Anna Holubová, tak i tady Eliška Rabasová kafrá do života kdekomu, aniž by o to kdokoliv stál. Jenže poetika šedesátých let a Švorcová za pultem je přecejenom sto a jedna. Proto i Eliška a její rod snese lepší hodnocení. (31.10.2013)