Režie:
Pavel HášaKamera:
Jiří KadaňkaObsahy(1)
Známá a divácky vděčná komedie pochází z pera Johna Patricka, amerického autora mnoha sérií divadelních her a filmových scénářů, nositele Pulitzerovy ceny. Jeho díla jsou charakteristická humorným a laskavým zaujetím pro slabůstky a originalitu osamělých lidských bytostí, které marně hledají pochopení ve svém nejbližším okolí. Hra vypráví o bohaté ovdovělé dámě, libující si v pošetilostech a charitativní činnosti, za což ji její tři nevlastní děti nechají zbavit svéprávnosti... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Úžasná studiovka plná skvělých herců. Další neopakovatelný počin, tak typický pro českou produkci konce 20. století. Příběh se mi moc líbil, je plný různých osudů a hlavně rozmanitých osobností, které se postupně začínají odhalovat. Patří tam opravdu všichni? Film lze klidně poslouchat i jako audioknihu vzhledem k perfektnímu přednesu a faktu, že se původně jedná o divadelní hru. ()
Nikdy nebudu tuto inscenaci schopen pojmenovat jako komedii, pro citlivějšího člověka je to nezapomenutelná podívaná. Každý pacient psychiatrické léčebny má ve své hlavě svůj malý svět, svůj vlastní řád a svou vlastní jedinečnou a nenapodobitelnou filosofii, kterou zná jenom on sám, která se nedá prozradit žádnému sebelepšímu psychiatrovi. Jestli budu někdy někoho obdivovat, jsou to všichni herci z této inscenace, kteří dokázali stělesnit individuality svých postav. Je to asi 15 let, co jsem viděl jenom náhodou v televizi konec této hry, jak se tam s paní Savageovou jednotliví pacienti loučí. Úplně jsem na tuto hru zapoměl a před pár dny (po 15 letech) jsem si na ni vzpoměl. Stáhnul si ji, a pustil. Nejdojemější pro mě byla slova v podání Simony Stašové: "Nenávidím všehno na světě, ale Vás mám ráda a přála bych si, abyste od nás nikdy neodešla." Jestli někdo dramatičnost a velikost pávě tohoto momentu nepochopil, pak musím konstatovat, že mám o něm dost nelichotivé mínění. ()
Je těžké poznat, kdo je a kdo není normální. Je ale také těžké poznat, kdy se normální člověk chová jako blázen, anebo je to jen blázen, jenž se chvíli chová normálně. A když se blázni i normální sejdou v jedné místosti a začnou se "chovat jako blázni" všichni, je to opravdu mazec. Pomalý příběh nám vykresluje postavu za postavou, aby přinesl vcelku vtipné a zároveň dojemné rozuzlení. Herecký ansámbl je špičkový a tak film nemá chybu. Jen si na závěr kladu otázku, jestli by mi nakonec v blázinci nebylo líp, než tady v tom "blázinci"...90% ()
I v druhé polovině devadesátých let bylo v silách České televize spustit na obrazovce herecký koncert, neboť stále disponovala možnostmi k jeho uskutečnění. Hvězdami v tom nejlepším slova smyslu (Květa Fialová, Preiss, Postlerová, Donutil, Lábus, Vančurová, Brodská), kvalitním scénářem (Patrickova hra) i citlivou režií (Fialové manžel Pavel Háša). Pointovaný a rafinovaně gradovaný děj divadelnost předlohy jen dále podtrhnul a tím umocnil i působivost hereckých kreací včetně té, která po zásluze vévodí: paní Savageová byla evidentně uzpůsobovaná Fialové na tělo a její pojetí s postavou bezesporu dokonale splývá; určitě jde o jednu z jejích životních rolí. Černobílá dvojznačnost hned celého řetězce mezních situací, násobená řadou ryze komediálních přesahů, dala hercům další možnost k demonstraci jejich neoddiskutovatelných předností. Výsledný tvar i dojem, lahodný bonbónek pro požitkářského diváka, patří již teď nepochybně do zlatého fondu české televizní tvorby. ()
U tv inscenací s Květou Fialovou se vždycky cítím jako na příjemné návštěvě u dobré, roztomile trhlé známé. Troufám si směle říct, že v téhle komedii hraje sama sebe. Vynikající je i obsazení vedlejších rolí, zvláště povedený trojlístek Donutil-Lábus-Postlerová v rolích vypečených dětí p. Savageové exceluje. ()
Reklama