My všichni školou povinní

Tenhle serial jsem nemel nikdy moc rad, ani jako dite skolou povinne v dobe, kdy ho zacali vysilat. Karfika si sice pamatuju dodneska, ale tu jeho postavu jsem nejak uplne nepobral, a zbytek mi prisel nejaky takovy hystericky (hlavne vytecna Vranova, z te mam nocni mury dodnes)... Natoceny to spatne neni, figury jsou jasne a srozumitelne, ale stejne to proste rad nemam. Takze zaujaly jen 3 dily s Karolinou, ze sberatelskych duvodu... :-) P.S.: neprehlednutelna postava tohoto serialu je samozrejme tez Jana Janatová-Havlátová. (a taky jsem tam zaregistroval Moniku Kvasnickovou) (09.03.2013)

Jeden ze seriálů, na který se dá s trochou sebezapření dívat i dnes. Rozhodně jsou tam velice hezky rozpracované a dost věrohodně popsané ukázky vztahů v různých rodinách (třeba rozpad vztahu mezi Brabcem a Bohdalovou a jejich děti, nucené srovnávat se s novými partnery svých rodičů, podpantofelník Augusta, nebo nenápadné napětí mezi manželi v podání Hanzlíka a Preissové atd atd). Herecky je seriál dobře obsazený, i hudba je dobrá, ale když nad tím tak dumám, žádná velka idylka to fakt nebyla. (22.07.2009)

Vzhledem k tomu, že se jedná o často reprizovaný seriál a viděla ho snad většina obyvatel Česka i Československa, je zajímavé, jak se na něj rozcházejí názory. U většiny mého okolí narozené po přibližně r. 1972 jde o sentimentální vzpomínku na dětství, kdy jej sledovali v televizi a tudíž k němu mají sentimenální vztah. My, jak se trapně říká "dříve narození" si většinou vzpomeneme na své zážitky ze ZDŠ a své učitelky "Gabriely Vránové" a jde nám husí kůže ještě dnes. Jinak normalizace se vším všudy s Jiřinou Švorcovou v čele! (05.08.2007)

V předlistopadové produkci se nepochybně nejedná o špičkové dílo. Zdůrazňuji, že v předlistopadové, protože v polistopadu by tento seriál nepochybně patřil do absolutní špičky české původní televizní tvorby. Jako ve všem, i tady se jedná o otázku výchozích zorných úhlů. Vnějškový pohled nalezne to, co chce vidět a co je v seriálu opravdu obsaženo: tendenci k harmonizaci konfliktů, aparátníky, stranické organizace, prorežimní aktivismus. Alternativní pohledy si spíše povšimnou jisté neprovázanosti realizace námětu, dílčích scénářových nedořeků a určitého nesouladu mezi již konstatovanou - nikoliv zcela jednoznačnou a jednosměrnou - prorežimní tendencí a vnitřním životem postav v podobě volně asociovaného řetězce psychologických scén mezních životních situací všech okruhů postav, jež seriál vytváří (učitelé, žáci osmé třídy, rodiče osmáků a jejich specifické problémy). Základ tohoto pohledu umožňuje naopak zvýraznění kladů POVINNÝCH: galerie celistvých, během seriálu se vyvíjejících, psychologicky věrohodných postav, trs skvělých hereckých výkonů nejen ošlehaných protagonistů (Sovák, Havelková, Medřická, Kolářová, Menšík, Vinklář, Hanzlík, Preissová, Augusta, Bartoška, Šulcová, Brejchová), ale i těch mladých a nejmladších (Kudláčková, Vladyka, Žilková, Fischerová, Janěková); přesvědčivé a mistrně zvádnuté kresby prostředí (rodičovské schůzky, základní organizace KSČ, soudní scény, melouchářství) i jasných známek rozkladu režimu (Karfíkova troufalost před výborem základní organizace KSČ, izolovanost frázovitého okresního poskoka ve výborném Větrovcově podání, přefeminizovanost školství, nedostatkové zásobování, rozpad rodiny ad.). To, s čím polistopadové seriály svádějí neúspěšný boj - věrohodnost zachycení atmosféry normalizačního komunismu, "gulášovost" doby - , je tu podáváno se spontánní samozřejmostí natolik silnou, že i pohádkové rysy většiny postav POVINNÝCH působí reálně a přesvědčivě. Ve školské řadě původní české filmové a televizní hrané tvorby patří tento převážně v Liberci a okolí natáčený seriál pod taktovkou dnes již zvěčnělého režiséra Ludvíka Ráži k těm nejpodařenějším a opravdu nezapomenutelným. (23.09.2007)

Drama z období reálného socialismu (čti depka). Člověk by řekl, že to je realisticky pojatý příběh, pokud by seriál selektivně neignoroval veškerý životní špás faktor. Vezme-li tedy na vědomí, že největší ještě bezpečný odvaz v té době bylo zanadávat si na bolševiky v hospodě a opéct buřta ve Stracence. Myslím si, že kritické poselství je nutné přičíst seriálu k dobru a vešekeré mínusy dát na vrub podělané době. Zajímalo by mě, jak přes cenzory prošlo, když tam Hanzlík popíjí Coca Colu a při tom diskutuje s manželkou o poměrech v kultuře. Zajímavý komentář: sportovec, Xmilden. (04.02.2022)