My všichni školou povinní

Joklovi, Hrdinovi, Povejšovi a Olivovi aneb život rodin v 80. letech, ve kterých se nacházejí studenti jedné základní školy. Nikdy bych si nepomyslel dokud jsem neviděl tento seriál že to s námi v éře komunismu bylo až takhle špatné. Spousta problémů, spousta hnusáren a podrazů a hlavně ta dramatická depresivní hudba alá Star Wars mě bude děsit ještě dlouho. Nepředpokládám že si tohle pustím někdy znovu, protože té radosti zde mnoho není a člověk si nechce nutně kazit náladu když nemusí. Překvapilo mě že ve školních lavicích toho času zase tolik nestrávíme. Herecky zde dominuje moudrý Bartoška a samozřejmě Milan Šimáček v roli Jirky Olivy. 50% (14.02.2019)

Drama z období reálného socialismu (čti depka). Člověk by řekl, že to je realisticky pojatý příběh, pokud by seriál selektivně neignoroval veškerý životní špás faktor. Vezme-li tedy na vědomí, že největší ještě bezpečný odvaz v té době bylo zanadávat si na bolševiky v hospodě a opéct buřta ve Stracence. Myslím si, že kritické poselství je nutné přičíst seriálu k dobru a vešekeré mínusy dát na vrub podělané době. Zajímalo by mě, jak přes cenzory prošlo, když tam Hanzlík popíjí Coca Colu a při tom diskutuje s manželkou o poměrech v kultuře. Zajímavý komentář: sportovec, Xmilden. (04.02.2022)

Na jednu stranu to může působit uměle a amatérsky, ovšem kvalita scénáře a obsazení výborných herců tuto zdánlivou atmosféru daleko převyšuje. Zrovna dnes, v době, kdy na nás soukromé podniky v podobě televizních stanic chrlí své představy o tom, jak by měl vypadat seriál ze školního prostředí, je čas se zamyslet a možná i trochu porovnávat. Jestliže jsem mluvil o částečné umělosti tohoto seriálu, tak v případě současných pokusů, by se jednalo o těžkou plastiku. V humorně dramatickém seriálu My všichni školou povinní, můžeme vidět scenáristickou poctivost, neukvapenost, promyšlenost a naprosto reálné, v podstatě autentické prostředí. Výborná rozloženost, perfektní vývoj různých příběhů, snad všech zúčastněných postav, to jsou neoddiskutovatelné kvality. Nechci se oddávat žádné nostalgii ze stravenek a jídelních táců, zvlášť, když jsem v komunismu žil skutečně pár let. Ovšem prostředí zůstalo stejné po dlouhou dobu 90tých let. Základní rozdíl je skutečně v tom, že seriál nebyl výrobek určený k prodeji, jaký je bohužel osud současných seriálů, které sami sebe degradují laciným humorem a stále dokola se opakujícím dějem. Investice se prostě musí vrátit, nesmí chybět sexistický nádech a zkáza seriálu ze školního prostředí je na světě. Myšlenka, že by se i dnes děti zapojovali do různých školních akcí není úplně zabitá, ovšem minimálně je velmi omezená. Nesporná autorita učitelů, která v této době hrála svou roli, je také ta tam. Dříve se při vyučování zabavovaly časopisy a knížky, dnes mobily. Vývoj doby, žáků i učitelů se nedá zastavit, pochopitelně se to odráží na výsledné kvalitě odcházejících žáků. Toto je naprosto reálný obraz nejen školského systému 80tých let a to je potřeba docenit. (29.09.2012)

Seriál mého dětství. Jako školačku mě tak nebral, nyní viděno po letech super. Pořád aktuální téma. Když vidím, jak se neumělo zacházet s duší dítěte, o poruchách učení nemluvě, jsem ráda, že tuto hroznou instituci mám zdárně za sebou. Na stranu druhou, dnes je nastolen opačný extrém, což je také peklíčko. Plejáda skvělých herců, udělala z průměru nadstandart. Za mne 90%. (04.09.2018)

Kvalitou tenhle seriál netrpí snad ani omylem, ale vzpomínám si, jak jsem ho někdy před deseti, dvanácti lety sledovala schoulená v peřinách po ranním probuzení a snídala u toho rohlík s nu.. S lískooříškovou pomazánkou - ať nedělám reklamu :). Nejsladší dítě na světě Jirka Oliva, navrch fantastická hudba Petra Hapky, no, nedá mi to :)... Tři hvězdičky z čisté nostalgie :). (21.06.2015)