Obsahy(1)
V roce 1969 měla v Divadle na Vinohradech v režii Václava Hudečka premiéru slavná komedie francouzského dramatika G. Feydeaua Brouk v hlavě. Secesní salonní fraška s brilantně napsanou hlavní dvojrolí majitele pojišťovací společnosti a přitroublého hotelového sluhy, kterou tehdy vytvořil Vlastimil Brodský, se stala okamžitě hitem, protože zároveň na prověřeném mechanismu situační komedie odrážela i vratkost světa, v němž žijeme, kde člověk s vysokým postavením může být z ničeho nic považován za outsidera. Inscenace byla později zaznamenána, ale nikoli jako představení v divadle. Byla přenesena do studia a zkrácena, se snahou přiblížit se co nejvíce typu tehdejší televizní inscenace. A vznikl zdařilý tvar, jehož předností je zejména zachycení skvělých hereckých výkonů tehdejších osobností vinohradského souboru, který byl na mimořádné výši. Dnes toto dílo patří do zlatého fondu České televize. (Česká televize)
(více)Recenze (51)
Vlastně celkem nevyhledávám tyhle starý divadelní hry, které by se daly označit jako „konverzační komedie“, ale Brouk v hlavě už mě několikrát královsky pobavil. A co se mi na tom tak líbí? Nevím, asi to, jak je to překombinovaný, zašmodrchaný, všichni furt melou pantem, jako kdyby byli na perníku, je to taková kočičina. Souhlasím s tím, že u téhle hry hodně záleží na obsazení (text není tak silný, aby se prosadil sám o sobě), tady sice někteří herci přehrávají a tlačí na pilu, ale to tak nějak patří k divadelnímu žánru s označením fraška, kde je všechno v nadsázce. A Bróďa je skvělej. Já jsem Butón! BUTÓÓÓN!! ()
Povedená, typicky francouzská taškařice (není problém si ji představit zfilmovanou třeba s Belmondem v hlavní dvojroli), jejíž největší hvězdou pro mě ovšem překvapivě není ani Vlastimil Brodský, ani Jiřina Jirásková, nýbrž Josef Bláha, který obzvlášť ve druhém dějství předvádí stoprocentní komedii se vším všudy a všechny prostě zastiňuje. ()
Z těch tří českých verzí, které znám je to má nejméně oblíbená. Nejradši mám televizní zpracování (2002), pak adaptaci Městského divadla v Brně (1998) a až nakonec tuto verzi. Proč? Přijde mi přehnaně groteskní a ukřičená. Herci tu přehrávají mnohem více než v ostatních zpracováních. Pan Brodský hraje skvěle hotelového sluhu, ale už méně mu věřím postavu muže z dobré společnosti. Naprosto mě irituje scéna, kdy pan Homenides de Histangua potká svoji manželku a je přesvědčen o tom, že je mu nevěrná. Přestože má v kapse revolver a v předchozích chvílích chtěl zabít všechny okolo, nyní se zmůže jen na: "Máte se?". V televizní verzi je tato scéna vypuštěna úplně a je to z mého pohledu ku prospěchu. ()
Relativně slušný výsledek, ale na mne to jako celek moc nefungovalo. Je to možná i tím, že znám scénář do poslední repliky - zde se jej poměrně drželi, ale výsledek je i přesto nemastný-neslaný. Bouton v podání p. Brodského by šel zahrát určitě lépe. Marcela v podání pí. Jiráskové - velmi slušný výkon. Naopak Kamil (Z. Řehoř) je co se týče projevu velmi zjednodušený - takto lidé bez patra nemluví (srv. DBM, Ondříček, tam je to na výbornou). Z průměrnosti trochu vybočoval Josef Bláha, ale jako celek to tahle figura nemá šanci utáhnout. ()
"Já nejsem Champsboisy, já jsem Butóóón. Jsem Butóóón!" Tahle hra a ústřední dvojrole je prostě neuvěřitelně vděčná. Nejlepší role, ve které jsem Bróďu viděl, ten zde exceluje naprosto neskutečně, ovšem ve druhé polovině ho poněkud překvapivě přehrává fantastický Josef Bláha (slova "ty dobytku!" ještě nikdo nikdy neřekl krásněji) a stejně výtečný je i Zdeněk Řehoř. Obsazení prvotřídní, zpracování výtečné. Pět hvězd nedávám jenom proto, že novější televizní verze s Preissem a Postráneckým je lepší a totéž platí i o divadelním nastudování Jirky Menzela s částečně shodným obsazením. 85%. ()
Reklama