Generálka Jeho Veličenstva

Tentokrát se nebojím dát nejvyšší ocenění. Všichni heci od J. Bohdalové a V. Postráneckého až po F. Němce byli výborní. Navíc se mi líbila i hudba a scénář. Není to jen plané žvanění o tom, co bylo, a o tom co mohlo být, kdyby Napoleon... Bývalý císař se sice zamýšlí nad svým osudem, ale také je to úsměvná podívaná. Neboť celá řada dialogů mezi císařem a Pontiovou je více než vtipných a divokých. Ale jsou zde i momenty vážné. Mnoho věcí lze převzít i do dnešního života člověka samotného. Jen ty studiové prostory byly poněkud průměrnější. Pěkná vzpomínka při úmrtí pana Postráneckého. Komedie se mi líbila a klidně si ji někdy zase zopakuji. (09.05.2019)

Skvělá konverzačka s neuvěřitelně Napoleónským Postraneckým. Výborně mu sekundují i ostatní herci v čele s Bohdalkou, která to snad ani nehraje, vypadá to, že to je prostě rovnou ona... :-) Téma je na první pohled nezajímavé, ale ve své podstatě všeobsahující a krásně popisuje rozdíly mezi angličany a francouzi, nebo mezi mocnými a obyčejnými lidmi. (14.11.2014)

Přesto že se jedná o tzv film nese všechny atributy divadla (papírové kulisy), pak by hře bylo lépe kdy se jednalo o záznam... (přidal:Luděk Munzar (vyp.) Napoleon, který na ostrově Svatá Helena strávil posledních šest let života se ze začátku měl materiálně dobře měl i svobodu vyjížděk na koni, ale po příchodu nového guvernéra ostrova šla jeho životní úroveň prudce dolů a to přesto, že v bance měl stále de iure na sto milionů franků, žil závěr svého života v chudobě a nuzných podmínkách. Čím míň toho člověk potřebuje, tím je asi šťastnější. (28.05.2020)

Bohdalka je určite najlepšou generálkou, akú by som si do tohto filmu vedel predstaviť. Napoleona za zenitom by zvládol hocikto, ale po dobrotky spracovať generálov z oboch strán bývalého konfliktu, to chce pre uveriteľné stvárnenie niekeho s mimoriadnou charizmou. Takže herecké obsadenie fajn, ale priebeh divadelnej hry ma až na pár solídnych myšlienok nejako zvlášť nezaujal. –––– Pravdivé slovo není sice příjemné, ale příjemné slovo nebývá pravdivé. (14.09.2018)

Napoleonské téma má i v českém umění sice ne největší, avšak přesto zřetelnou niku. Ryze český plebejský pohled "zdola" zastupuje někdejší revolucionářka (vzdáleně lze spatřovat inspiraci v Jaquově MADAME SANS GENE ve strhujícím výkonu Lorenové) ztělesněná s mimořádným zdarem Bohdalovou. I Postráneckého Napoleon zaujme svou sociální vnímavostí a sice trudně přijímanou, avšak prokazatelnou zpětnou sebereflexí. Portrét jednoho naduřelého mužství tak dostává spoustu zlidšťujících a zušlechťujících prvků. Zdá se, že se nejedná o pouhou literární licenci; lze mít za to, že jde o postižení odvrácené lidové tváře někdejšího Korsičana z malých ostrovních poměrů. Tváře nikoliv nesympatické a nikoliv neblízké. Tváře inscenace, která tento rys přenáší do celého syžetu a tím toto televizní dílo řadí na špičku tvorby české dramatické tvorby devadesátých let. (17.09.2007)