Hříchy pro pátera Knoxe

Nezažil jsem dobu, kdy na našich obrazovkách byly běžně k vidění seriály vysílané v přímém přenosu. K opětovnému návratu k tomuto atraktivnímu a velmi náročnému konceptu z hlediska co do připravenosti a sehranosti štábu a herců, se televize uchýlila na začátku devadesátých let s tímto seriálem deseti detektivních případů, které měly společnou postavu barové zpěvačky. Viděl jsem všechny díly v přímém přenosu i v pozdějších reprízách, které se už nedaly srovnat s vypětím živého vysílání a hodně ztratily, například v tom, že po skončení každého živě odvysílaného dílu, měli diváci možnost v rámci soutěže tipovat, jaké pravidlo pro správné detektivky autora Knoxe, bylo z uvedených deseti právě porušeno. Když jsem zpětně procházel všechny díly, odhalil jsem několik kiksů, které jsou právě v živém vysílání kouzelně neodhadnutelné a nedají se vrátit, když k nim dojde. Adamovská a spol. to odehrála schopně a Klein dobře využil svoje bohaté režijní zkušenosti. Dneska už tenhle seriál tolik nezaujme, jeho sláva je, zdá se, nenávratně pryč, ale jako malé připomenutí, co bylo kdysi na našich obrazovkách populární, je to dobrá volba. 60% (08.06.2012)

Zapojení diváků do děje mi velmi připomnělo Bakaláře z let minulých. Diváci také psali a účastnili se jako zběsilí. Bakaláři ale bývali občas zajímaví. U tohoto seriálu jsem se tolik děsila, kdy se zase Dušan Klein objeví na obrazovce se svou zničující větou, že jsem se vůbec nemohla soustředit na děj. (27.08.2012)

Jednotlivé epizody měly občas zajímavé zápletky, ale nejzajímavější na celém seriálu bylo to, že vlastně nutil diváka pozorně sledovat celý děj a ještě u toho myslet, aby se mohl alespoň pokusit identifikovat pachatele. Sice z celého projektu ještě tak trochu čiší televiznost inscenací z let osmdesátých, ale to není až tak na závadu. Vlastně jediné, co mě na tomhle experimentu skutečně iritovalo, byla hudební složka, a abych byl konkrétní, tak to byl zpěv Zlaty Adamovské. To jsou vážně všichni hluší, nebo si jen já myslím, že ta ženská neumí zpívat? (10.06.2003)

Detektivní seriál z doby, kdy bylo zapotřebí jen jedno policejní oddělení a všichni vrazi byli pochytáni během deseti dílů. Myšlenka s deseti pravidly, které zapojuje dívaka a hlavně udržuje jeho pozornost nejen u jednoho dílu (aby věděl, které pravidlo už nemůže být u pokračování porušeno) je mistrovsky vymyšleno. Smekám před samotným natáčením, které probíhalo i živě a zejména Adamovské, která mi zpěvem nejen nevadila, ale jako postavu jsem si ji velmi oblíbila. (20.07.2011)

Výborný detektivní cyklus, na kterém se mi asi nejvíce líbí vizuální a atmosférické odkazování na klasické "hard-boiled" kriminálky, přiznám se, že bych nevěřil, že se něco takového dá v lacině působících televizních kulisách natočit... Nejlepší režijní počin Dušana Kleina, kterému herecky kraluje spojovací článek všech epizod Zlata Adamovská, která krom tradičně skvěle zvládnutých partů potěšila i pěveckými vlohy (její zpěv se mi narozdíl od většiny zdejších komentujících opravdu líbí). (27.06.2010)