Hříchy pro pátera Knoxe

Výborný detektivní cyklus, na kterém se mi asi nejvíce líbí vizuální a atmosférické odkazování na klasické "hard-boiled" kriminálky, přiznám se, že bych nevěřil, že se něco takového dá v lacině působících televizních kulisách natočit... Nejlepší režijní počin Dušana Kleina, kterému herecky kraluje spojovací článek všech epizod Zlata Adamovská, která krom tradičně skvěle zvládnutých partů potěšila i pěveckými vlohy (její zpěv se mi narozdíl od většiny zdejších komentujících opravdu líbí). (27.06.2010)

Věc, jejíž hodnota vězela především v onom prvním "naživo". S opakováním se zajímavost rapidně snižuje. přesto jako nápad udělat něco trochu jiného to mělo v době prvního vysílání svojí hodnotu a i naše rodina se pravidelně scházela, aby odhalovala pachatele. Počáteční díly jsou lepší než pozdější. P. S. Desatero krásně zparodovali v dobovém satirickém pořadu Subjektiv (nemíněn jeden z uživatelů, ale pořad typu Česká soda, ba možná i lepší, který zde ani nemá profil). Např.: Upíra nesmí hrát černoch. To není projev rasismu, ale v ponuré tmě hororu by nebyl vidět. Na závěr navzdory průměrnému hodnocení vysekávám poklonu všem, kdo do toho šli, protože to musel být stres jak sviň. (23.01.2015)

Propojení klasické televizní inscenačnosti a živého vysílání dopadlo překvapivě dobře, o čemž svědčí i počet repríz. Tohle zrežírovat, to byla asi pořádná logistika, aby všichni byli ve správném prostoru, všechno se ve správnou chvíli přeplo, o sloní paměti herců nemluvě. Jediné, co mě na tom iritovalo, byl příšerný ochotnický herecký výkon Zlaty Adamovské (hudební složka byla vata, tu nehodnotím). Tato herečka od té doby ukázala, že hrát umí, ale tady vedle vždy skvělých detektivů a dalších spoluúčinkujících působila křečovitě jak hráč okresního přeboru v Evropské lize. (18.05.2014)

S ohledem na dobu a způsob vzniku- živé natáčení , určitě pozoruhodný seriál a divák najde omluvu i pro místy toporné výkony herců. ... Upřímě řečeno zápletky některých příběhů jsou mírně ,,jednoduché" a nebýt podepsané Škvoreckého jménem nevyšly by ani v časopise. Nejvíc seriálu uškodilo jeho příliš časté reprízování, při sedmé repríze pane Kleine v ,,krátké pauze kterou vyplní písnička a nejdůležitější momenty příběhu......" diváci nemusí přemýšlet kdo je vrah, ale která tetička tlačenka Vám prosadila opětovné vysílání. Přes výše uvedenou přísnou kritiku za první shlédnutí určitě stojí. 9.5.2010 : Do trezoru s tím, nejméně na 10 let !! Ani večerníček o Rákosníčkovi neopakují tak často. Měním hohnocení z hvězdičky na odpad. (27.10.2009)

„Stop. Nyní již máte dostatek indicií, abyste mohli vydedukovat, jak to bylo doopravdy. V krátké pauze, kterou vyplní písnička, si můžete vše * v klidu * rozmyslet...“ Touhle krátkou scénkou a několika dalšími (seriál se jimi jen hemží) čas od času častuji svou přítelkyni a nevypadá to, že by mě (a jí, doufám) to mělo přestat bavit. Klein (by) měl hrát častěji, třeba v „Pevnosti Boyard“ by pro něj nějakou vhodnou roličku jistě našli... Kromě jedinečné geneze snímku (přímý přenos z barrandovských studií), která dodává i 20 let po premiéře seriálu punkovou patinu leštěnou různými přeřeknutími a podobnými neštěstími, se na kvalitě příznivě podepisují pozoruhodné herecké výkony kumštýřů v presu [v dobrém (Adamovská, Dlouhý, Kanyza, Kostka, který někdy nad Adamovskou slintá, jakoby zapomínal, že jeho neumělé pokusy ji balit zachycují kamery) i v nejednoznačném (kreace Marka Vašuta se vymyká hereckým kategoriím a je vlastně nepopsatelná)], slušný Kleinův scénář, kořeněný citáty a básníkovským vtipem a vlastně i samotné detektivní zápletky, byť rozhodně ne všechny. K poučené diskuzi teoretiků nad pěveckým výkonem Adamovské přispívám gentlemanským mlčením; televizní šansony jako „Queen Elizabeth“ a „Hospoda u mrtvýho času“ jsou soundtrackem mého televizního dětství. Dnes se sice v telce ani rádiu díky auto-tune „pod tón“ nikdo nedostane, něco mi ale říká, že to o pokroku nesvědčí... (27.04.2012)