Naděje má hluboké dno

Naděje má hluboké dno je veskrze průměrný televizní snímek, jehož průměrnost nejspíš způsobují hlavně herecké výkony mezi nimiž ale třeba vyniká Ivan Trojan. I přes mnoho pravd, které ve filmu zazní se mě osobně dotkl snad jen jediný osud a to Veroniky Žilkové. Ta si na nevyléčitelnou nemoc zemřela i o pár let později ve filmu Zapomenuté světlo, za to už ale dostala cenu. Jak se říká, v nouzi poznáš přítele a o rodině to platí zvlášť. Kdo ví kolik starších lidí se v tomto příběhu poznává. (04.11.2021)

Československý televizní film v hlavní roli s výbornou J. Dítětovou, jež vypráví o starostech sedmdesátileté paní Dlaskové hospitalizované v nemocnici. Tato obdivuhodná a moudrá žena znalá životních pravd se stará nejen o svého duševně nemocného manžela, ale také se snaží držet při sobě svou rodinu a je také více než užitečná při řešení různorodých problémů pokojových společnic v nemocnici. Pana Dlaska, sklerotika s těžkou poruchou, zcela odkázaného na cizí pomoc, hrál svým nenapodobitelným způsobem V. Brodský. Paní Dítětová, pro niž to byla poslední filmová role, ztvárnila pozoruhodnou a sympaticky hřejivou osobu, obětavou manželku a matku, která na druhé straně tajila poměrně důležitý prohřešek z mládí. Nevýrazné členy rodiny tvořily vykutálená a nevybouřená dcera I. Hüttnerová, citově velmi apatický a chladný syn vědec-historik V. Matějček a vnuk I. Trojan. Děj odehrávající se v nemocničním pokoji byl mírně zajímavější, mezi pacientkami se objevily například mrtvolná J. Riháková-Dolanská, nenažraná a odpudivá M. Kantorková či celoživotně nesympatická V. Žilková. Zcela nejvýraznější však byla A. Kreuzmannová, jejíž těžce nemocná postava zvaná Smrtka se sžírala obavou, aby nepřežila svou matku, ta se dokonce ve snímku objevila (V. Kaplanová) a ve své stařecké senilnosti chtěla při návštěvě své dcery ve velmi působivé scéně položit na její lůžko pohřební kvítí. V malých rolích lékařky a hlavní ošetřovatelky se ukázaly B. Bohdanová a G. Vránová. Jirešovu televizní inscenaci hodnotím jako průměrnou, po první polovině jsem uvažoval o lepším ocenění, avšak závěr s nečekaným happyendem a střízlivý celkový náhled mé rozhodnutí ujasnil. (22.07.2016)

Silný příběh, bohužel někdy moc tlačící na pilu. Dítětová se svým sarkasmem je vynikající a Brodský hraje absolutně na pána. A pokud něco funguje, tak je to snaha postavy ztvárněné Alenou Kreuzmannovou přežít svoji matku (Valerie Kaplanová)...je to o to silnější, že Kaplanová skutečně přežila mladší Kreuzmannovou. "Cos mi přinesla, mami?" (06.11.2021)

"Bude mi devětřicet !! A nebo taky nebude.. Vím dobře, kolik už jich tady zatřepalo bačkorama.." - "A počítala jste taky ty, co šly domů ??" Vedle nesporné skutečnosti, za jak kvalitní televizní film Jirešova Naděje má hluboké dno vlastně platí, když ta síla skriptu samozřejmě vychází už z výborného psychologického románu Jaromíry Kolárové, obludně nedoceněné, což však vzhledem k jejímu statutu komunisty protěžované scénáristky, nemůže překvapit, autorky a následovnice Karolíny Světlé a jejího mravního maximalismu, mě zaujala také ta až neskutečná fyzická podoba výborné Jany Dítětové s německou kráskou Simone Signoret.. (20.09.2015)

40% - Docela zajímavá hra, která se dotýká více palčivých témat, přičemž ženské onemocnění je pouze jedním z nich. Celkový dojem sráží fakt, že se jedná o zpracování celého románu, které se muselo vměstnat do osmdesáti minut, a tak některé motivy a osudy jsou naznačeny až příliš zkratkovitě, až jsem měl pocit, že by bylo nejlepší, kdyby tam vůbec nebyly. Jinak mě to ale bavilo až do konce. (04.12.2013)