Rozpaky kuchaře Svatopluka

Kuuuchař je umělec a psychológ a stratég....kinoautomat na který jsem moc rád koukal...Sváťa Kuřátko maká po kuchyních a dějou se mu blbosti....a my mu musíme poradit třebas jestli kopnout do hrnce nebo z něj vylejt vodu na ředitele cirkusu co stojí vo pár čísel dál..nebo jestli má spíš se na to vykvajznout a jít radši nosit dříví do lesa..kuuuchař je umělec a psychológ a koumes,u stolu každá naše trampota má svou mez... (31.07.2008)

ja to mel rad bylo to sice natoceno o dva roky drive nez jsme se narodil v nejsilenejsi dobe ale neco mne tam bavilo bylo to jidlo nebo snad pepa dvorak? bylo to prijemne a hlavne kdyz jsem pak videl soudruzky v publiku typu: dojnice, inzenyrka, jzd pracovnice... nemohl jsme se ubranit usmevu na me tvari... zejmena epizoda svickova kde si ,,SVáťa,, ziska srdce divky ovsem to je jen na pozadi velke kradeze svickove.... kdy si zahraje kuratko na erkila poarota:) (02.08.2008)

Super nápad s těma světlama a seriál taky nebyl zase tak moc špatný, ale ty kecy v tom studiu jsou něco příšerného. Každopádně není to něco na co bych se vyloženě těšil a s nadšením sledoval. Tehda to bylo zpestření, dnes už je to jen prázdný seriál pro toho kdo pamatuje (většinou) jen plný nostalgie. (18.02.2013)

Ten pořad je špatný stejně jako žrádlo za socíku. O co jde? V hledišti sedí zasloužilí hrdinové práce, soudruzi a soudružky, tlustí i vychrtlí, nacpaní v oblecích, aby jim zase tolik ta sláma z kapes nečouhala, všichni se zkaženým chrupem, a každý si drží kartičku, aby národ viděl, z jakého chlívku je vyhrabali. Sešli se tak soudruzi Josef Klátil - jezdí s Bobrem, Marie Hulínová - pěstební dělnice, Jan Zasunul - pokrývač dělnic z STS Chvojkovice/Brod (zřejmě slušnej oddíl), Blanka Panenská - průzkum trhu, Milan Podržel - ošetřovatel dobytka, Ota Mléčný - ostřikovač, Josef Chytil - důstojník PS, Jiřina Dudáková - dojička, a další a další jelimáni národa, páteř československého pěstebnictví, onen pracující lid, nositelé řádů, aby s připitomělými úsměvy, neskrývající radost, že jsou v televizi a že vidí naživo šaškujícího Pepu Dvořáka, losovali, kudy se bude vyvíjet příběh kuchaře Sváti Kuřátka. Ani jeden z těch moulů ovšem netuší, že to je stejně už dopředu předtočené, takže jejich volba je jen další habaďůrou na naivního prosťáčka u televizního přijímače. Jako všechno za socíku. Jistě, že to svého času vyvolalo rozruch a mezi diváky a televizí, nástrojem moci, vzniklo velké pouto, které mělo vydržet na věky, napříč všemi režimy. A co příběh? Sám o sobě taky stojí za vyližpepudvořáka. Sledujeme jen uměle dramatizované události tehdejšího velenudného života angažovaných kuchařů a vůbec života v hotelech různých kategorií. Vlastně je cílem ukázat, že i blbej kuchař je přeci jen taky člověk. Prostě se pořad veze v trendu, kdy si komunisté vzali za cíl, že každý seriál bude o nějakém povolání. Jednou to jsou celníci, jednou železničáři, jednou ouřadové ze severu, jednou kavaléristi z JZD, jednou nějací jiní pičoidi, tak letos to budou kuchaři. Tak, a měli jsme to - legendární seriál o Sváťovi. Dnes se jeví jako cudný homouš a agilní debil, kterého by v práci každý nesnášel. Na druhou stranu, jednou v budoucnosti se ještě na to nostalgicky znovu podívám a řeknu si: "jo, jo, gastrofekál za socíku, to byla ještě bžunda" a půjdu na kolonoskopii. (25.03.2014)

Dávám čtyři hvězdičky, i když za to může velká dávka nostalgie. Pamatuju si jak jsme zhasínali nebo rozsvěceli světla v domě a legrace byla, že to tak dělala celá ulice. Kvůli tomuto pořadu jsem si jako malá holčička myslela, že Josef Dvořák se nejmenuje Josef ale Svatopluk a nějak jsem to nechtěla pochopit. I teď se na seriál ráda podívám, ale už nemá to kouzlo okamžiku, které míval. (14.12.2011)