Rozpaky kuchaře Svatopluka

Jasně je to stará komunistická dovolená zábava. Ale v dnešní době toho máme i teď mraky. Hlavně aby diváci nemysleli na to, že stovky kilometrů od nás se děje něco hrozného, ale hlavně ať se večer pobaví všichni u televize (z tohoto důvodu telku zapínám jen na hokej). Velice mě ovšem udivuje to hlasování tehdy. Třeba jak Josef Dvořák řekne pokaždé - Diváci vypněte všechny spotřebiče ať nevznikne přepětí v síti... Je to taková pokleslá zábava. A díky tomu na jaké jsem zvyklá kvalitní a jinak servírované záběry jídla z dnešní doby (např. Pohlreich v Ano,šéfe atd), tak mi tehdejší jídla spíše připadají nechutné. (02.04.2016)

Hrozná nuda překvapivě s podpisem Dietla. Falešně srdeční lidé a nadřízení a pokud někdo kazí společné dílo, superman Kuřátko ho odhalí a problém vyřeší, případně černou nenapravitelnou ovci s morálním poučením odstraní z kolektivu. Plytký děj jednotlivých epizod s neuvěřitelně trapnou pointou pravidelně narušuje živými vstupy pro mě teď už nesnesitelný Josef Dvořák, ochotný zábavní poskok, který natahuje stopáž nesnesitelným blábolením před ochotným občansky zodpovědným publikem a przněním českého jazyka. Jeho ksicht a hláška "stiskněte vypinače" mě bude strašit do smrti. Jasně, hraje v tom sešlost dobrých herců (utkvěla mi v hlavě Šafránková překvapivě v roli trhlé dělnice), ale nestačí to na zakrytí té bídy. Do toho přidejte nesnesitelný title song od Matušky, kterou uslyšíte v každém díle min. třikrát plus hrozná syntetizátorová hudba melodií horší úrovně než vyzvánění na digitálkách. Teď už vím, proč finančně zajištěný Matuška zdrhl do USA, před ostudou. Přežil jsem všech třináct dílů, ááááá! (24.10.2012)

Dosti odpudivý vzhled do centrálně plánovaného hospodářství optikou hotelové a lázeňské kuchyně. Omáčka se vylepšuje glutasolem a nastavuje vodou a mlíkem, v kuchyni lezou švábi, vaří se podle kreténských státních norem a ve třetí cenové skupině nesmíte fasovat svíčkovou. Mimořádně blbě napsaný seriál, který (většinou nevědomky!) ukazuje morální rozklad socialistické společnosti, kde krádeže jsou normou, podlézání šéfům otázkou přežití a kde gramáž masa je politický problém. Největším bizárem je pak 11. epizoda, v niž aspirant na pozici sauciera, toho času v podmínce za napadení, doma „bacil“ svou ženu, načež mu kádrovačka v podniku schválí žádost o práci, protože mlátit ženu je norma a protože si kádrovačka o manželce myslí, že to je píča. Korunu tomu nasazuje hlasování ve studiu, kdy 49 z 67 lidí přizná, že úplatky buď přijali, nebo sami dali. Ostatně celý koncept hlasování diváků dnes působí buď legračně, nebo naopak mrazivě. Podle toho, zda se pousmějete nad naivitou hlasování, které na děj nemá prakticky žádný vliv, nebo podle toho, zda dojdete k depresivnímu poznání, že hlasování je v totalitním Československu jen iluzí svobody volby. Chléb a hry. A glutasol. (17.04.2019)

ja to mel rad bylo to sice natoceno o dva roky drive nez jsme se narodil v nejsilenejsi dobe ale neco mne tam bavilo bylo to jidlo nebo snad pepa dvorak? bylo to prijemne a hlavne kdyz jsem pak videl soudruzky v publiku typu: dojnice, inzenyrka, jzd pracovnice... nemohl jsme se ubranit usmevu na me tvari... zejmena epizoda svickova kde si ,,SVáťa,, ziska srdce divky ovsem to je jen na pozadi velke kradeze svickove.... kdy si zahraje kuratko na erkila poarota:) (02.08.2008)

Tak co, milí diváci. Má nash. drtivě setřít normalizační seriál a odhalit tu falešnou možnost volby jako zrůdnou manipulaci a nechtěnou alegorii tehdejšího hrůzného režimu? Nebo se má vykašlat na politiku, a podívat se na seriál jako na nenáročnou kuchařskou zábavu. Hlasujte teď. Jejda, to nám to lítá. Prosím dohlasujte. Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Tak nashi. Vidíš to sám. Jdi na to. ––––– Roztomile hravá blbinka, která sleduje raketovou kariéru kuchařského zelenáče od knedlíků až téměř po ministra kuchyní a jídelen, to vše za pomoci žárovkami blikajícího národa. Zatímco Sváťa Kuřátko měl každou chvíli nejasno, soudruh Jílek mrknul na energetické ukazatele a měj jasno. Neustálé vstupy do děje sice občas rušily, zejména když maskovaly překvapivě plytký děj plný všedních kuchařských klišé, to vše ale vyvažovalo skvělé obsazení a některé výtečné herecké party, takže bylo většinou potěšením se dívat. Všechno to samozřejmě byla hra, která měla diváka pobavit a vtáhnout. Že výsledky hlasování neovlivní vývoj příběhu, ale vyvolají jen lokální vlny, které se během chvíle opět ustálí do původního směru bylo zřejmé a neměl jsem s tím problém. A myslím, že ani diváci, kteří se tehdy hry účastnili. Stejně tak pobavily některé zdejší komentáře ve stylu „nechutná mystifikace o svobodě volby odráží hrůznost tehdejšího režimu.“ Jako kdyby to dnes bylo jinak. (29.11.2015)