Rozpaky kuchaře Svatopluka

5/10 Ve sve dobe neco neuveritelneho, ted uz spis usmevna vzpominka, ktera dnes uz docela nudi. Preci jen sledovat polovinu casu nekoho jak chysta jidlo nebo ho nosi zahranicnim hostum - to by mozna mohlo bavit kozatou Migelu nebo homo kluky v akci - me ne... Waldu po emerickem vyletu vysoupli z titulku. Josef nikdy neumel varit. Nataceno v Puppu - ehm v Moskve. Spousta dobrych hercu a skvelych krabic a la Kinoautomat. A samozrejme nadcasove pribehy/situace ze zivota - to je velke plus (26.08.2010)

Ten pořad je špatný stejně jako žrádlo za socíku. O co jde? V hledišti sedí zasloužilí hrdinové práce, soudruzi a soudružky, tlustí i vychrtlí, nacpaní v oblecích, aby jim zase tolik ta sláma z kapes nečouhala, všichni se zkaženým chrupem, a každý si drží kartičku, aby národ viděl, z jakého chlívku je vyhrabali. Sešli se tak soudruzi Josef Klátil - jezdí s Bobrem, Marie Hulínová - pěstební dělnice, Jan Zasunul - pokrývač dělnic z STS Chvojkovice/Brod (zřejmě slušnej oddíl), Blanka Panenská - průzkum trhu, Milan Podržel - ošetřovatel dobytka, Ota Mléčný - ostřikovač, Josef Chytil - důstojník PS, Jiřina Dudáková - dojička, a další a další jelimáni národa, páteř československého pěstebnictví, onen pracující lid, nositelé řádů, aby s připitomělými úsměvy, neskrývající radost, že jsou v televizi a že vidí naživo šaškujícího Pepu Dvořáka, losovali, kudy se bude vyvíjet příběh kuchaře Sváti Kuřátka. Ani jeden z těch moulů ovšem netuší, že to je stejně už dopředu předtočené, takže jejich volba je jen další habaďůrou na naivního prosťáčka u televizního přijímače. Jako všechno za socíku. Jistě, že to svého času vyvolalo rozruch a mezi diváky a televizí, nástrojem moci, vzniklo velké pouto, které mělo vydržet na věky, napříč všemi režimy. A co příběh? Sám o sobě taky stojí za vyližpepudvořáka. Sledujeme jen uměle dramatizované události tehdejšího velenudného života angažovaných kuchařů a vůbec života v hotelech různých kategorií. Vlastně je cílem ukázat, že i blbej kuchař je přeci jen taky člověk. Prostě se pořad veze v trendu, kdy si komunisté vzali za cíl, že každý seriál bude o nějakém povolání. Jednou to jsou celníci, jednou železničáři, jednou ouřadové ze severu, jednou kavaléristi z JZD, jednou nějací jiní pičoidi, tak letos to budou kuchaři. Tak, a měli jsme to - legendární seriál o Sváťovi. Dnes se jeví jako cudný homouš a agilní debil, kterého by v práci každý nesnášel. Na druhou stranu, jednou v budoucnosti se ještě na to nostalgicky znovu podívám a řeknu si: "jo, jo, gastrofekál za socíku, to byla ještě bžunda" a půjdu na kolonoskopii. (25.03.2014)

Ve své době věhlasný seriál a to jenom proto, že se diváci oblbovali údajným hlasováním pomocí blikání světla v domácnostech. Že je to totální nesmysl, však bylo každému šumafuk. Bylo i prozrazeno, že ať se vybralo pokračování jaké chtělo, v obou případech se děj během dvou tří minut zase sjednotil. Inu, proti gustu žádný dyšputát. Hlavně, že to mělo úspěch. Při dnešním pohledu se jednalo o příběhy typicky socialistické. Někdy se odehrávali tak pochyderné zápletky, že to spíše budilo úsměv. Nereálnost určitých dějství musí být dnes už víceméně jasná. Ale co. Jako estráda dobrý a z nostalgie se lze na to podívat i dnes. (28.05.2014)

Zajímavý seriál z kuchařského prostředí, při jehož sledování se mi vždycky sbíhají sliny. První díly na horách jsou velmi dobré (herecká skupina Zázvorková - Veškrnová - Moučka a spol. zaručeně pobaví), další díly z Karlových Varů nejsou špatné, zde je třeba vyzdvihnout hlavně Karla Augustu, ale od epizody, kdy Sváťa začne dělat šéfkuchaře, je to nuda... Kdyby tam nebylo to rozhodování diváků a trapné komentování, bylo by to pro mě lepší, takhle to bylo rušivé jako reklamní bloky. (07.02.2010)

Tak co, milí diváci. Má nash. drtivě setřít normalizační seriál a odhalit tu falešnou možnost volby jako zrůdnou manipulaci a nechtěnou alegorii tehdejšího hrůzného režimu? Nebo se má vykašlat na politiku, a podívat se na seriál jako na nenáročnou kuchařskou zábavu. Hlasujte teď. Jejda, to nám to lítá. Prosím dohlasujte. Jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Tak nashi. Vidíš to sám. Jdi na to. ––––– Roztomile hravá blbinka, která sleduje raketovou kariéru kuchařského zelenáče od knedlíků až téměř po ministra kuchyní a jídelen, to vše za pomoci žárovkami blikajícího národa. Zatímco Sváťa Kuřátko měl každou chvíli nejasno, soudruh Jílek mrknul na energetické ukazatele a měj jasno. Neustálé vstupy do děje sice občas rušily, zejména když maskovaly překvapivě plytký děj plný všedních kuchařských klišé, to vše ale vyvažovalo skvělé obsazení a některé výtečné herecké party, takže bylo většinou potěšením se dívat. Všechno to samozřejmě byla hra, která měla diváka pobavit a vtáhnout. Že výsledky hlasování neovlivní vývoj příběhu, ale vyvolají jen lokální vlny, které se během chvíle opět ustálí do původního směru bylo zřejmé a neměl jsem s tím problém. A myslím, že ani diváci, kteří se tehdy hry účastnili. Stejně tak pobavily některé zdejší komentáře ve stylu „nechutná mystifikace o svobodě volby odráží hrůznost tehdejšího režimu.“ Jako kdyby to dnes bylo jinak. (29.11.2015)