Strach má velké oči

Moje nejoblíbenější „kulisová“ pohádka. Skvělé výkony všech herců, zejména Ivy Janžurové, Rudolfa Hrušínkého a Ondřeje Havelky. A ty hlášky! Pokud jste tuhle pohádku ještě neviděli, vřele doporučuji. *** Máte nějaké delikatesy? ** Delikatesy? Co to je? Jo jo, nic mi neříkej, já už vím! To jsou ty malé rybičky, viď?! http://www.youtube.com/watch?v=TklkWxzd8-g&t=4m48s (20.03.2010)

Polívka je grunt a maso je špunt. Menu této komediální pohádky, která si přes všechnu ztřeštěnost uchovává i pohádkovost, je labužnické: herecky, scénáristicky (Jaroslav Pacovský) i hudebně (Jiří Václav) bezchybné. Slovní nápaditost - jména Magi, Bujón, Divobij, Chytrolín. A hrátky s Lesněnčiným jméném: Magi na Bujona v pozadí (přes Lesněnku): Zal/Lez/s - něnku jsem tě pokládala. (23.08.2009)

Tuhle pohádku miluju - kvůli skvělé Ivě Janžurové, jejíž komika v té době dosahovala vrcholu. Opravdová lahůdková pohádka z archivu ČT, na níž se pokaždé s chutí podívám. Úžasná je i improvizace paní Janžurové s Rudolfem Hrušínským ve scéně, kdy jí málem z ruky vyletí nůž mířící na Bujona a ten se lekne a spousta dalších komických situací. Autoři si také krásně pohráli s naším rodným jazykem - ("Lesněnka" a ... "zalez něnku jsem tě povazovala...") inu, nyní již televizní klasika. (06.06.2011)

Jedna hvězda za jazykovou tvořivost, ale jinak? Místy to vypadá jako záběry z ústavu pro choromyslné. Proč se to vůbec jmenuje "Strach má velké oči", když o to v tomto snímku neběží? Hudba je taky spíš rušivá (kromě ústřední melodie). Ale chvat, kterým drvoštěp bez váhání skolí vílu Lesněnku, ten se povedl velmi. :) (11.05.2018)

Až do doby, kdy Hrušínský zatančil s bambitkou nad hlavou a zahřměl "já si dám zabijačkovou", jsem myslel, že jsem tuhle pohádku neviděl. Najednou jsem měl ale déžaví, vynořila se hluboko zasutá vzpomínka, jak moc jsem se Hrušínského v téhle scéně v dětství bál. Mimochodem, ta scéna by se báječně hodila do majorozemanovské Studny. Jinak herci svoje role silně přehrávali, což by tedy normálně nevadilo, protože to k pohádkám patří, ovšem v tomhle případě to zejména Janžurová šíleně přeháněla. Navíc mi děj připadal poněkud neúplný, vůbec jsem se nedozvěděl, co se stalo s oním tenistou, ze kterého zbyly akorát ty tenisky, co nosila Janžurová. A taky s tím kvalitním truhlářem, po kterém zbyly na zahradě akorát ty gumy z jeho dodávky, kterou přivezl pevný stůl a židle, jež vydržely, když do nich Divobij mlátil kyjem. A to přitom měl Divobij takovou sílu, že pouhým kýchnutím dokázal pohybovat těžkými předměty (hodiny bez kukačky, Janžurová, Hrušínský)! (20.08.2014)