Strach má velké oči

"Chřestovou si taky nedám....ale račí!" "Pe-ní-ze u stro-pu nej-sou, ty mám ta-dy v pix-le!". Pavel Zedníček poprvé jako drvoštěp aspoň pokud vím. Žádná hlubina myšlení, vlastně to je hodně schématické, ale tak nabité výbornými hláškami, které si vystačí prakticky jen s tématem polívka, že se člověk baví, ať chce nebo ne. "Račí, račí ... rači ne." (15.05.2012)

Vynikající herci: geniální Iva Janžurová, Rudolf Hrušínský, Jiří Štěpnička a Ondřej Havelka. Neskutečně vtipné hlášky: Zalez - sněnka! Jez, jez! A pak ta hudba z flašinetu. To je stručná charakteristika této pohádky. Studiová pohádka, která je jasným důkazem, že vůbec nemusí vadit jedna jediná scéna, pokud je výborně zahraná. (06.06.2020)

Na to,že je to studiová pohádka, nemá chybu. Mlynářův syn Divobij,starostův syn Chytrolín, princezna Lesněnka a nepřekonatelní baba Mági a loupežník Bujón...Magi-I.Janžurová na bruslích-kolečkových,to je zážitek a ty její poléééfky: račí,želví..a bujóóón.. a místo tohodle skvostu,dávají takový hrůzy.... (27.06.2010)

Sedíme tak s pětiletou dcerou v Karviné uprostřed náměstí na letní zahrádce a tu se středem náměstí valí skinhead v bombru (bylo +40°C ve stínu), holá hlava, pálka přes rameno, nadutý výraz. Dcera po něm mrkla a na celou zahrádku hlasitě pronesla: "Smělý pohled, v ruce kyj, městem kráčí Divobij". Lehli všichni hosté i obsluha a já pochopila, že nejen my ujíždíme na této pohádce......... Strach má velké oči je jednoznačně nejlepší česká studiová pohádka. Iva Janžurová v roli baby Magi předvádí tak neskutečný herecký koncert, tak řádí, že si její skeče přetáčím zpátky a zpátky a nikdy jich nemám dost. K tomu jí geniálně sekunduje Rudolf Hrušínský v roli natvrdlého loupežníka Bujóna a další hvězdný herecký ansámbl. O interiéru bábiny chalupy se nikdy nedá říct, že už si člověk všiml všeho, dialogy jsou chytře vtipné a těch replik, co už od té doby zlidověly, se nedá dopočítat : "PoléVka nebo poléFka? Hm, F je hezčí....:" (07.01.2013)

Až do doby, kdy Hrušínský zatančil s bambitkou nad hlavou a zahřměl "já si dám zabijačkovou", jsem myslel, že jsem tuhle pohádku neviděl. Najednou jsem měl ale déžaví, vynořila se hluboko zasutá vzpomínka, jak moc jsem se Hrušínského v téhle scéně v dětství bál. Mimochodem, ta scéna by se báječně hodila do majorozemanovské Studny. Jinak herci svoje role silně přehrávali, což by tedy normálně nevadilo, protože to k pohádkám patří, ovšem v tomhle případě to zejména Janžurová šíleně přeháněla. Navíc mi děj připadal poněkud neúplný, vůbec jsem se nedozvěděl, co se stalo s oním tenistou, ze kterého zbyly akorát ty tenisky, co nosila Janžurová. A taky s tím kvalitním truhlářem, po kterém zbyly na zahradě akorát ty gumy z jeho dodávky, kterou přivezl pevný stůl a židle, jež vydržely, když do nich Divobij mlátil kyjem. A to přitom měl Divobij takovou sílu, že pouhým kýchnutím dokázal pohybovat těžkými předměty (hodiny bez kukačky, Janžurová, Hrušínský)! (20.08.2014)