Viridiana
Viridiana
Viridiana
Viridiana
Režie:
Luis BuñuelKamera:
José F. AguayoHrají:
Silvia Pinal, Francisco Rabal, Fernando Rey, José Calvo, Margarita Lozano, Victoria Zinny, Claudio Brook, José Manuel Martín, María Isbert, Joaquín Roa (více)Obsahy(1)
Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
Zajímavé téma tohoto Buňuelova filmu posouvá příběh do takřka thrillerové podoby. Krása, smrt, bída, touha překročit vlastní stín, ušlechtilé ideály versus morální zkaženost. Ukázková sonda o marném lidském sebeobětování a vykoupení. Vynikající herecký výkon andělské Silvie Pinal jen završuje již řečené superlativy. Sekvence ze závěrečné hostiny symbolizuje člověka v jeho zvířecí podobě, syrový až krutě cynický pohled na jednotlivé aktéry vzbuzuje v divákovi pocit absolutní trpkosti a beznaděje. Vrcholem dokonalosti je pak úvodní Händlův chorál Aleluja. A kdoví, zda si všichni jednou nezahrajeme karty u společného stolu. ()
Miluj blížního svého? To víte, že jo... asi tak jak to ukázal Bunuel ve svém filmu. Myslím, že myšlenka filmu není silná jen kvůli době svého vzniku. Film sám o sobě možná nepatří mezi jeho nejlepší filmy, ale i tak má velmi vysokou hodnotu a poselství.Už prototo, že Pan režisér dokázal vytvářet tak nádherné a tak zneklidNující obrazy, jako je dívka skákající přes švihadlo, nebo "poslední večeře"... ()
Krásně sarkastický a zlý film. Naivní jeptiška s pošetilou touhou napravit svět křesťanskými ideály naráží na realitu, která je špinavá a smradlavá. Scéna likvidace luxusního domu poživačnou lůzou vám zůstane v hlavě hodně dlouho. Viridiana byla ve své době považovaná věřícími za skandální a nic bych za to nedal, že ještě dnes by Luise Bunuela (kdyby byl naživu) v některých zemích nejradši upálili na hranici. Přesně v duchu vznešených křesťanských ideálů. 80% ()
Je pravdou, že som mal s pozeraním problém. Nemal som vôbec náladu, pozerať podobný druh filmu, ale aj tak som sa prinútil. Náboženstvo a viera bola a je nemennou súčasťou ľudského života, nech už sa jedná o akúkoľvek vieru. Rovnako je to aj s túžbou, ktorá môže zostať skrytá, neuspokojená, alebo sa naplno prejavuje. Viridiana mi neprišla ako satira na kresťanstvo. Je pravda, že v niektorých scénach - posledná večera, príchod matky predstavenej do domu - podkopávajú kresťanskú inštitúciu, ale nerobia to z dôvodov sakrálnych. Skôr z dôvodov čisto ľudských. Pre mňa bola Viridiana kritikou ľudí a ich správania. Ľudí, ktorý sa prezentujú ako chudáci, alebo starci - ako dobrý ľudia, ktorý potrebujú trocha láskavosti, ale vo svojom vnútri sú skazený, ublížený a v samom základe zbabelý a nebezpečný. Hlavná hrdinka prechádza zo stavu milosti a túžby pomáhať, ktorá je umocnená jej vierou, k rezignácií a k strate viery. Buňuel nemusel šokovať a už vôbec nemusel tlačiť na pílu či už v tom aké obrazy zobrazuje alebo aký majú zmysel. Rovnako ako v mnohých filmoch sú mu blízky jednoduchý ľudia, ktorý sa zmietajú vo víre bezútešnosti a okolitého odcudzenia. Nemyslím si, že je to najlepší Buňuelov film ale svoje miesto v jeho tvorbe má. A aj keď som nebol na neho úplne naladený, ťažko mu odoprieť silu z akou vypovedá o ľudských hodnotách. ()
Přepsáno v dubnu 2019. Viridiana je výjimečným anarchistickým filmovým útokem na chiméru, jménem život. Luis Buñuel využil další Galdósovu literární předlohu k nihilistickému zahledění se na nabubřelou zbožnost dědictví katolického určení. Vznešené křesťanské ideály jsou v kontaktu s realitou rozervány na malé kousíčky, lidská naivita chvályhodného idealismu dostala výchovný výprask a ušlechtilost je zardoušena ve skupinovém návalu vděku lidské přízemnosti. Skutečná podstata víry je zpochybněna, v reálném prostředí není dobro uznáváno pro své zásluhy a hysterická cudnost je ve skupinových náladách frustrace a zášti haněna, vysmívána a ponižována. Jedním z určujících životních faktorů je pud pod ochranným křídlem Érose, chtíč se snaží dosáhnout svého slastného uspokojení a vznešenost superega má pouze omezenou funkci. Surrealismus Luise Buñuela staví úchvatné obrazové kompozice, symbol si vychutnává účinek všech svých zamýšlených kontroverzí a podniká rafinovaný útok na pokrytectví ctihodného uspořádání společnosti. Poslední večere je zúčtování s očekáváním, trnová koruna následné vystřízlivění ve žhnoucích plamenech existencialismu bytí. Hlavní obětí i nástrojem plánu anarchistického útoku je Viridiana (velmi zajímavá Silvia Pinal), naivně idealistická mladá žena a přepjatě cudná klášterní novicka. Neúprosná blízkost chtíče ji znechucuje a děsí, svatá oddanost víře je životním posláním. Vina za hřích se v přesvědčení askeze středověkého ražení bere za svou, možnost vykoupení i naplnění se počítá přes bohulibou dobročinnost. Pevnost víry se zdá neotřesitelná. Hlavní mužskou postavou je Jorge (dobrý Francisco Rabal), Viridianin nelegitimní bratranec i její oponent způsobu bytí. Nečekaně nabyté bohatství posiluje jeho praktickou činorodost a sladkou vizi budoucí prosperity. Netrpí záští, ani sklonem k násilí a život si užívá bez předsudků. Důležitou postavou je Don Jaime (pozoruhodný Fernando Rey), Viridianin strýc a Jorgeho otec. Osamělost již není dále snesitelná a Viridiana je nejsladším zjevením minulosti. Chtíč se sváří se šlechetností, nenasytně se natahuje po uspokojení, omlouvá se a tone ve vlastních rozpacích a smutku. Výraznou postavou je Ramona (příjemná Margarita Lozano), věrná Jaimeho služebná. Její vděk se vyznačuje pracovitostí i loajalitou a Jorge její život pozvedává k moderní úrovni bytí. K nejvýraznějším postavám žebrácké chátry patří jejich autoritativní slepý vůdce Don Amalio (José Calvo), chlípný mrzák El Cojo (José Manuel Martín), ctihodný stařec Zequiel (Joaquín Roa), "nevěrná" Enedina (Lola Gaos) a ostatními stále vyháněný nemocný José (Juan García Tiendra). Z dalších rolí: původní Jorgeho přítelkyně Lucía (Victoria Zinny), Ramonina vitální a zvídavá dcerka Rita (Teresa Rabal), náhlým přílivem apoštolských bezdomovců znechucený sluha Moncho (Francisco René), či nemile překvapená matka představená (Rosita Yarza). Viridiana je nihilismus zatuchlých vod katolické víry. Morální stav společnosti úpí, lůza uchvacuje svou příležitost k poživačnému řádění. Umně stylizované obrazy sugestivně a důvěrně líčí niternou rozervanost a předkládají úchvatné portréty existencialismu k dosažení řízené kontroverze. Viridiana je jedinečný anarchistický atak na společenské a katolické pokrytectví. () (méně) (více)
Galerie (47)
Photo © Unión Industrial Cinematográfica (UNINCI)
Zajímavosti (13)
- Scenár bol pôvodne schválený španielskymi úradmi s niekoľkými malými zmenami. Hotový film nemali možnosť vidieť, kým sa nehral na filmovom festivale v Cannes, kde získal Zlatú palmu. Napriek tomu boli z toho, čo videli, dostatočne zdesení, aby film zakázali. (Bilkiz)
- V pôvodnom konci Viridiana (Silvia Pinal) zaklopala na dvere svojho bratranca, vstúpila a dvere sa za ňou pomaly zavreli. Túto verziu odmietli španielski cenzori. (Bilkiz)
- Podle Conchity Buñuelové byly použity autentické kostýmy. Chudákům rozdávali po Madridu nové šaty výměnou za jejich hadry, které následně vydezinfikovali, ale neprali. (džanik)
Reklama