Viridiana

Majstrovské dielo s prenádhernou kompozíciou vidieckych pomerov mapujúce ľudské hodnoty a ich temné protiklady. Ťažko nájsť povolanejšieho klasika na túto tématiku ako majstra Buñuela, ktorý najlepšie vie, čo je chudoba, aké následky má perverzia vychádzajúca zo slabosti pudov a ako jedine môže dopadnúť sprisahanie morálky vo voľnom priechode udalostí. Každému prajem, nech si to patrične vychutná. O filme som spísal i kritiku: http://www.9em.sk/viridiana-1961-a-posledna-vecera/ , ktorú som aj tak trošku synchronicky rozviedol a zameral sa na dôležité autorove surrealistické aspekty. Tie, ktoré vcucol medzi optickú realitu a po Andalúzskom psovi či Zlatom veku tak ukázal ich nové druhy uplatnenia. (12.12.2014)

Buñuelovo zúčtování s dogmatickou církevní výchovou a "nedotknutelnou" křesťanskou symbolikou (včetně poslední večeře) je převážně sarkastické, nikoli kruté. Žít dle přísně asketických zásad, oddán víře, totiž dle Buñuelova svobodomyslného přístupu ke světu znamená míjet to opravdu hodnotné, co život přináší a vytvářet bariéru mezi sebou a druhými lidmi. Cena za zjištění, že napravit můžete sami sebe, nikoli přespříliš prohnilou společnost (které jsou vyšší duchovní ideály ukradené), cena za prozření, k němuž se před Viridianou propracoval i Nazarín, může být nepříjemně vysoká. Je však nezbytná. Závěr filmu představuje dokonalé naplnění režisérova nesmrtelného citátu: "Jsem ateista, díky Bohu." 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, troxor (13.07.2005)

Krásná Viridiana žije ve světě idejí, sní si své sny, ale svět kolem je tak krutý. A lůze se neříká lůza úplně bez příčiny... Bunuel není nudný, dokáže z vypjatých, těžkých témat přecházet do nenucených, optimismem prosvícených scén. Ovšem, co umí nejlíp (tedy aspoň ve Viridianě), to je schopnost šokovat - a překvapení čeká nás, i krásnou Viridianu sposta... Nejnečekanější konec filmu, Bunuel prostě usekne film v místě, kde byste čekali, že se teprve začne rozjíždět hlavní linie ústřední pointy příběhu. To, že mě tenhle stařík šokoval víc než většina současných režisérů, kteří si s cenzurou či ožehavými tématy a novátorskými postupy nemusejí dělat těžkou hlavu, je věc pozoruhodná. Komu čest, tomu čest. 90% (23.11.2006)

Narúšanie tradičných schém významovými posunkami a uchovanie si surreálnej, ale zároveň svojbytnej a len pre Buňuela typickej poetiky. Táto znepokojivá obrazová lyrika premiešaná so svojráznym sarkasticko-anarcho-skeptickým nazeraním na svetské i cirkevné inštitúcie tvoria základ najlepších filmov tohto španielskeho režiséra. Neinak je tomu i vo Viridiane, v podstate banálnom príbehu o novicke, ktorá pred zložením sľubu čistoty prichádza za strýkom aby po tragickej udalosti v dome opustila múry kláštora a venovala sa kresťanskému milosrdenstvu formou pomoci chudákom a mrzákom. Spomenuté posuny vytvárajú bizarný čiernohumorný príbeh, s jedným vyvrcholením v scéne s odvalenou poslednou večerou žobrákov a druhým, dráždivejším, pri partičke kartovej hry. (26.02.2005)

Já prostě nemám rád filmy tohoto typu, když nemají jasný konec. Bergman mi skoro nikdy tak useklý či jak to nazvati, nepřišel. Zmiňuji to proto, že Bunuel u mě JE Španělský Bergman. U tohoto filmu to bylo též cítit. Jistě, při při Poslední Večeři oněch zmetků (které bych s chutí už od chvíle, kdy si je tam natahala naše, mouchy snězte si mě Viridiana, postřílel do jednoho) vařila krev v žilách, ale vlastně se tam nic nestalo. Pokud nepočítám oběšení strýčka chmatáka (ale aspoň jí políbil ňadro a zkusil si lodičku...marně:) na švihadle, které má, jak si pochvalovala holčička slídilka, konečně držadla a jehož nečekanou smrtí hned v první půlhodině, mi Bunuel udělal čáru přes rozpočet. Asi jediný, kdo mi přišel ´´normální´´ byl mladý František Rabal, kterého znám z jeho posl. role v Dagonovi. Ten byl věcný, s ničím se nemazal a nekoukal pořád, jako u mučení. Sice tak nějak chápu, proč byl pův. konec odmítnut a musel býti natočen nový, který jsem sice nepochopil tak, jak byl prý myšlen. Na 2.str., pokud to má zn. to, co se píše, tak bych rozhodně bral ještě 30min. navíc. A to i bez toho vědomí významu konce. I u Bergmana mi často vadilo/vadí, že má v drtivé většině 90min. filmy. Tady by bylo potřeba udělati aspoň 2h. verzi. Ale Silvia Pinal byla v té squellé+atmosphérické  první půlhodince opravdu přitažlivá (tohle můžu napsati, páč stejně nesložila Slib, hehe) a na scénu ve svatebních šatech s omámenou Viridianou, kde si ji strýčínek naaranžuje, jako svou mrtvou ženu, nezapomenu ještě nějakou dobu. Ony ty Španělky a Mexičanky mají opravdu jakési žhavé fluidum, či co. Ať hrají jeptišku nebo ne. Pokud by se to takhle nějak neslo po celou stopáž, bylo by to klidně na 4 a víc. Takto to na Anděla Zkázy, nedosáhlo. (19.10.2021)