Viridiana
Viridiana
Viridiana
Viridiana
Režie:
Luis BuñuelKamera:
José F. AguayoHrají:
Silvia Pinal, Francisco Rabal, Fernando Rey, José Calvo, Margarita Lozano, Victoria Zinny, Claudio Brook, José Manuel Martín, María Isbert, Joaquín Roa (více)Obsahy(1)
Příběh novicky Viridiany, která před složením řeholního slibu navštíví svého strýce s nevinným přáním rozloučit se se svým poručníkem, netušíc, že všechno se vyvine úplně jinak, je v podání klasika španělské kinematografie Luise Buňuela krutou satirou na náboženské pokrytectví. V roce 1961 byla Viridiana oceněna Zlatou palmou v Cannes, v mnoha zemích se však promítaly pouze katolickou církví cenzurované verze a doma v ortodoxním Španělsku bylo jeho promítání zakázáno úplně. Buňuel nesl svou klatbu velmi těžce a svůj další film Anděl zkázy natočil v Mexiku. Satiricko-surrealistická obraznost Viridiany, jednoho ze stěžejních děl Luise Buňuela, však dodnes řadí toto filmové dílo ke špičkám světové kinematografie. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
První půlka vynikající - odcházející aristokracie, která skrývá za hrou na varhany všechny emoce a pudy, cudná novicka, která ráda pije mléko, ale děsí ze způsobu jeho získávání - vlastně se děsí čehokoliv hmotného, tělesného a přírodního. V druhé půlce trochu vadí Donův syn - nadsamec milující práci, půdu a ženy, mužný ideál všech dob. Ale poslední večeře chudáků je opravdu delikatesou. ()
Tak vo Viridiane mi Bunuel urobil hneď trojnásobnú radosť. Za prvé tu máme znova, ako je v jeho filmoch zvykom, úchylného postaršieho Fernanda Reya, ktorého na moje veľké potešenie nechá v tretine filmu zomrieť. Za druhé sa film naváža do kresťanstva (čo mám vždy rád), respektíve nie iba do jeho hodnôt, ale do neschopnosti a neochoty ľudstva chovať sa podľa jeho (nesplniteľných) princípov. No a za tretie ukazuje ľudskú spodinu bez príkras, v tom najhoršom možnom svetle, takže proti sebe nepoštval iba cirkev, ale určite aj socialisticky zmýšľajúcu verejnosť. Maximálne hodnotenie dávam okrem zmieneného aj vďaka množstvu symbolov. Pred zachráneným psom, mačkou s krysou, švihadlom a horiacou tŕňovou korunou vedie u mňa "kresťanský" nožík a "posledná večera". Pochopiť tieto symboly nie je vôbec ťažké, napriek tomu sú veľmi silné. Film je veľmi náročný, ale vďaka Bunuelovmu režijnému majstrovstvu ubehne ako voda. ()
Zajímavé téma tohoto Buňuelova filmu posouvá příběh do takřka thrillerové podoby. Krása, smrt, bída, touha překročit vlastní stín, ušlechtilé ideály versus morální zkaženost. Ukázková sonda o marném lidském sebeobětování a vykoupení. Vynikající herecký výkon andělské Silvie Pinal jen završuje již řečené superlativy. Sekvence ze závěrečné hostiny symbolizuje člověka v jeho zvířecí podobě, syrový až krutě cynický pohled na jednotlivé aktéry vzbuzuje v divákovi pocit absolutní trpkosti a beznaděje. Vrcholem dokonalosti je pak úvodní Händlův chorál Aleluja. A kdoví, zda si všichni jednou nezahrajeme karty u společného stolu. ()
Buñuelovo zúčtování s dogmatickou církevní výchovou a "nedotknutelnou" křesťanskou symbolikou (včetně poslední večeře) je převážně sarkastické, nikoli kruté. Žít dle přísně asketických zásad, oddán víře, totiž dle Buñuelova svobodomyslného přístupu ke světu znamená míjet to opravdu hodnotné, co život přináší a vytvářet bariéru mezi sebou a druhými lidmi. Cena za zjištění, že napravit můžete sami sebe, nikoli přespříliš prohnilou společnost (které jsou vyšší duchovní ideály ukradené), cena za prozření, k němuž se před Viridianou propracoval i Nazarín, může být nepříjemně vysoká. Je však nezbytná. Závěr filmu představuje dokonalé naplnění režisérova nesmrtelného citátu: "Jsem ateista, díky Bohu." 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, troxor ()
Galerie (47)
Photo © Unión Industrial Cinematográfica (UNINCI)
Zajímavosti (13)
- V pôvodnom konci Viridiana (Silvia Pinal) zaklopala na dvere svojho bratranca, vstúpila a dvere sa za ňou pomaly zavreli. Túto verziu odmietli španielski cenzori. (Bilkiz)
- Ke stému výročí španělského filmu (1996) byl kritiky a profesionály vybrán jako nejlepší španělský film. (džanik)
- Ve Španělsku byl film zpočátku zakázaný, Vatikán ho zavrhl docela. (džanik)
Přepsáno v dubnu 2019. Viridiana je výjimečným anarchistickým filmovým útokem na chiméru, jménem život. Luis Buñuel využil další Galdósovu literární předlohu k nihilistickému zahledění se na nabubřelou zbožnost dědictví katolického určení. Vznešené křesťanské ideály jsou v kontaktu s realitou rozervány na malé kousíčky, lidská naivita chvályhodného idealismu dostala výchovný výprask a ušlechtilost je zardoušena ve skupinovém návalu vděku lidské přízemnosti. Skutečná podstata víry je zpochybněna, v reálném prostředí není dobro uznáváno pro své zásluhy a hysterická cudnost je ve skupinových náladách frustrace a zášti haněna, vysmívána a ponižována. Jedním z určujících životních faktorů je pud pod ochranným křídlem Érose, chtíč se snaží dosáhnout svého slastného uspokojení a vznešenost superega má pouze omezenou funkci. Surrealismus Luise Buñuela staví úchvatné obrazové kompozice, symbol si vychutnává účinek všech svých zamýšlených kontroverzí a podniká rafinovaný útok na pokrytectví ctihodného uspořádání společnosti. Poslední večere je zúčtování s očekáváním, trnová koruna následné vystřízlivění ve žhnoucích plamenech existencialismu bytí. Hlavní obětí i nástrojem plánu anarchistického útoku je Viridiana (velmi zajímavá Silvia Pinal), naivně idealistická mladá žena a přepjatě cudná klášterní novicka. Neúprosná blízkost chtíče ji znechucuje a děsí, svatá oddanost víře je životním posláním. Vina za hřích se v přesvědčení askeze středověkého ražení bere za svou, možnost vykoupení i naplnění se počítá přes bohulibou dobročinnost. Pevnost víry se zdá neotřesitelná. Hlavní mužskou postavou je Jorge (dobrý Francisco Rabal), Viridianin nelegitimní bratranec i její oponent způsobu bytí. Nečekaně nabyté bohatství posiluje jeho praktickou činorodost a sladkou vizi budoucí prosperity. Netrpí záští, ani sklonem k násilí a život si užívá bez předsudků. Důležitou postavou je Don Jaime (pozoruhodný Fernando Rey), Viridianin strýc a Jorgeho otec. Osamělost již není dále snesitelná a Viridiana je nejsladším zjevením minulosti. Chtíč se sváří se šlechetností, nenasytně se natahuje po uspokojení, omlouvá se a tone ve vlastních rozpacích a smutku. Výraznou postavou je Ramona (příjemná Margarita Lozano), věrná Jaimeho služebná. Její vděk se vyznačuje pracovitostí i loajalitou a Jorge její život pozvedává k moderní úrovni bytí. K nejvýraznějším postavám žebrácké chátry patří jejich autoritativní slepý vůdce Don Amalio (José Calvo), chlípný mrzák El Cojo (José Manuel Martín), ctihodný stařec Zequiel (Joaquín Roa), "nevěrná" Enedina (Lola Gaos) a ostatními stále vyháněný nemocný José (Juan García Tiendra). Z dalších rolí: původní Jorgeho přítelkyně Lucía (Victoria Zinny), Ramonina vitální a zvídavá dcerka Rita (Teresa Rabal), náhlým přílivem apoštolských bezdomovců znechucený sluha Moncho (Francisco René), či nemile překvapená matka představená (Rosita Yarza). Viridiana je nihilismus zatuchlých vod katolické víry. Morální stav společnosti úpí, lůza uchvacuje svou příležitost k poživačnému řádění. Umně stylizované obrazy sugestivně a důvěrně líčí niternou rozervanost a předkládají úchvatné portréty existencialismu k dosažení řízené kontroverze. Viridiana je jedinečný anarchistický atak na společenské a katolické pokrytectví. () (méně) (více)