Viridiana

První půlka vynikající - odcházející aristokracie, která skrývá za hrou na varhany všechny emoce a pudy, cudná novicka, která ráda pije mléko, ale děsí ze způsobu jeho získávání - vlastně se děsí čehokoliv hmotného, tělesného a přírodního. V druhé půlce trochu vadí Donův syn - nadsamec milující práci, půdu a ženy, mužný ideál všech dob. Ale poslední večeře chudáků je opravdu delikatesou. (23.04.2009)

Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana. (24.09.2010)

Zajímavé téma tohoto Buňuelova filmu posouvá příběh do takřka thrillerové podoby. Krása, smrt, bída, touha překročit vlastní stín, ušlechtilé ideály versus morální zkaženost. Ukázková sonda o marném lidském sebeobětování a vykoupení. Vynikající herecký výkon andělské Silvie Pinal jen završuje již řečené superlativy. Sekvence ze závěrečné hostiny symbolizuje člověka v jeho zvířecí podobě, syrový až krutě cynický pohled na jednotlivé aktéry vzbuzuje v divákovi pocit absolutní trpkosti a beznaděje. Vrcholem dokonalosti je pak úvodní Händlův chorál Aleluja. A kdoví, zda si všichni jednou nezahrajeme karty u společného stolu. (23.05.2009)

9 / 10 Výnimočný film, ktorým sa treba takpovediac prehrýzť, no odmena je viac ako sladká, resp. trpká, podľa toho ako sa na to pozeráte. Bunuel perfektne vystihol atmosféru vidieka, všetko pôsobí prirodzeným až očistným dojmom a nič nás neruší pri ponáraní sa stále hlbšie a hlbšie do jednoduchého, no silného príbehu. Celý film je tak okúzľujúcou skladačkou nezabudnuteľných momentov, ktoré však do deja nie sú vložené samoúčelne, ale každá z nich prikladá ruku k dielu a dokopy tak tvoria jeden z klenotov svetovej kinematografie. A skoro by som zabudol na to najpodstatnejšie, na postavy. Tie sú napísané a vykreslené s takým kumštom, že musíme pred pánmi Alejandrom, Bunuetom a Galdósom (scenár, scenár, autor predlohy Halma) len pokorne skloniť hlavy. Bravó, ešte raz bravó!!! (04.03.2005)

Ve své době jistě kontroverzní film s mnoha smysly a tématy, které byly do té doby tabu. Ukazování toho že konat velké dobro se nevyplácí, přísně utajovaných lidských úchylek a církevní nelibosti hodně Španělům leželo dlouho v žaludku a Luis Buňuel musel emigrovat do Mexika. To byl začátek šedesátých let dvacátého století. Dnes nám zůstává pouze tento film. Film čistý, okouzlující, dokonale propracovaný s překrásnou Sylvií Pinalovou, mužným sympaťákem Franciscem Rabalem a elegantním Fernandem Reyem. "Viridiana" - krásné jméno, krásný film. (22.04.2006)