Půlnoční klub

Brightcliffe je hospic, do ktorého chodia dožiť svoje posledné chvíle tínedžeri, ktorým kvôli chorobám nezostáva na tomto svete vela času. V noci sa tajne stretávajú a rozprávajú si desivé príbehy, vďaka ktorým sa medzi nimi formujú silné priatelstvá. Tiež sa dohodnú, že ten z nich, ktorý zomrie ako prvý, pošle ostatným správu zo záhrobia. - Na Flanagana hrozná slabota a je smutné, že už aj jeden z najnádejnejších hororových režisérov poslednej dekády spadol do žalostného bahna woke kultúry. Rozdiely v epizódach režírovaných ním a režírovaných inými režisérmi vrátane jeho dvorného kameramana Michaela Fimognariho sú až príliš zretelné a vo výsledku celý seriál vyzerá, že vlastne ani nemá žiadne posolstvo, keďže sa herci striedajú v rôznych charakteroch a ani jeden príbeh (s výnimkou Dustyho) nie je dotiahnutý do uspokojivého konca , poprípade sa preruší v polovici a o pár epizód pokračuje nezmyselne ďalej. Základ to nemá zlý, ale striedajú sa tu atmosférické päťhviezdičkové hororové sekvencie s poloamatérskymi až takmer divadelnými scénami plnými tupých dialógov, a to je niečo, čo pri seriáloch neznesiem. No a hrôzostrašne prehrávajúca Haeather Langenkamp ani nestojí za reč. Dúfam, že takto podobne nedopadne aj seriálová adaptácia môjho najoblúbenejšieho hororového literárneho diela The Fall of the House of Usher, ktorá má našťastie v obsadení Willu Fitzgerald, lebo v prípade The Midnight Club ma Flanagan strašne sklamal. (08.10.2022)

Flanagan přináší další svůj kousek z vlastního žánru, alá filozofický a existencionální horor, který přináší opět nečekaně příjemný a uklidňující pohled smrti do očí. Smířlivá a bolestivá zkušenost skrze sympatické a bohaté postavy. Aneb jak se mladí lidé vypořádávají s tím, že umírají. Podané pomocí vzdávání hold nejrůznějším stylům filmů a vyprávění, které znázorňuje postavami vyprávěné smyšlené historky, které nefungují jen na oko, ale slouží příběhu. Touhu najít něco nadpřirozeného, co vás spasí je krásnou metaforou, která přenese diváka podobnou cestou umírajícího člověka, který z naděje, propadne beznaději a nakonec přichází smíření. Krásné dílo, kde bohužel všechny dílky nezapadly na své místo. Ovšem to stejně silně doporučuji! 8/10. (12.10.2022)

Klasický Flanagan. Opět je tu silné mimožánrové téma, kterým jsou tentokrát nevyléčitelně nemocní teenageři, kteří tráví zbývající čas ve speciálním hospici. Čekání na konec si krátí vyprávěním hororových historek, které nesou osobnostní otisk jednotlivých autorů a dojde i na navazování pevných přátelství či lásek. To vše se odehrává v oparu všudypřítomné smrti, která může kdykoliv zaklepat na dveře. Bavilo mě to moc. Jednotlivé historky měly všechny něco do sebe, přičemž u jedné jsem tak lekl, že mi praskla židle. Příběh sámotné léčebny sice působil maličko laciněji, ale to se dalo v klidu odpustit i díky pečlivě napsaným postavám a perfektně trefenému castingu. A povedlo se i dávkování emocí, které sice občas zaváněly účelovostí, ale fungovaly a to je důležité. Sem s druhou řadou. 90% (15.10.2022)

Ikdyž závěr tentokrát nevyvolal ten wow pocit (tak jak to u Flanagana bylo už 3x) tak mě tenhle klub bavil dost. Všudypřítomná možnost smrti, se kterou se každý v hospici vyrovnává po svém, a hlavně skvělé noční fiction příběhy jednotlivých postav, které jsou do jednoho na plnou palbu. Herecky silné (je to vidět hlavně v konfrontaci s těmi nočními příběhy, kdy děti hrajou každý večer někoho jiného) a Flanagan za kamerou zraje jako víno. 8.5/10 (08.03.2023)

[74%] Flanagan je rozhodně kvalitní tvůrce těchto hororových počinů. Dokáže pěkně sladit atmosféru, hororové prvky a i postavy. Rozhodně se u něj najdou seriály, které jsou někdy trochu moc táhlé. Co se týče tohoto desetidílného počinu, tak první díl mě docela silně zaujal. Celkově ten nápad hospicu, kde tu máme skupinku mladých lidí, kteří zde v jednom velkém sídle dožívají zbytek svých životů kvůli vážným nemocím, je zajímavý. Co se týče postav, tak většina z nich mě zaujala. Nějaké ty hororové prvky, lekačky apod -to je zde jen jako takový doplněk. Ve finále se ukáže, že to není hlavní středobod tohoto seriálu. Zaujala mě ale většina těch příběhů, které si mezi sebou v půlnočním klubu vyprávěla ta parta mladých lidí. Sem tam se objeví nějaké slabší místo, pár nudnějších dialogů, ale moc jich není. Z 10 epizod bych to zkrouhl tak na 8, aby to rychleji odsýpalo, ale nevadí. Většinou mě to celé bavilo, byť závěrečnou epizodu bych teda trochu vylepšil, trochu mi přišla odbytá, ale jinak jsem se dobře bavil. I sem tam zafungovaly ty emoce mezi postavami. Super práce. (25.09.2023)