Oficiální verze

K plnému porozumění filmu je zapotřebí znát historické pozadí, na které vrhnu světlo v zápětí. Ten, kdo ho nezná, pravděpodobně zažije ukrutnou nudu. Tento film není určen diváku obecnému, ale diváku znalému či přímo angažovanému. Nicméně je to film velice dobrý. Navzdory tomu, že se jedná o melodrama to není ždímačka na city, ani se tu neobjevuje příliš mnoho klišé. Historie - film se odehrává v přelomové době slábnoucí diktatury, kdy na povrch proniká rostoucí množství zpráv o hrůzných zločinech, jichž se vojenská junta dopustila s nástupem k moci. Vláda junty trvala jen několik let, tzn. že tyto zločiny se všechny odehrály z pohledu postav velmi nedávno. A nejen z pohledu postav, platí to i obecně - film byl natočen velmi krátce po přechodu demokracii, jedná se tedy o dílo, vyrovnávající se s nedávnou a mimořádně bolestivou minulostí, doslova tne do živého. Ačkoli je zápletka fiktivní, není to nesmysl, ale naopak se v něm nepochybně našla řada žijících lidí. Junta brutálním způsobem potlačila nejen aktivní opozici, ale všechny kritické jedince a lidi levicového smýšlení. Podobně jako o několik let dříve v Chile došlo k zatčení, únosu, věznění a mučení desítek tisíc lidí, tisíce byly zavražděny. Junta vytvořila atmosféru neustálého strachu. Vojáci zatýkali lidi bez rozdílu věku a pohlaví, nezřídka formou nočního únosu. Vězňové určení k likvidaci byli často zabiti svržením do moře z letícího letadla (viz výpověď důstojníka, který tyto lety prováděl, v knize "Flight"). SPOILER Zatýkány a mučeny (tzn. také znásilňovány) byly i těhotné ženy. Pokud se jejich děti dočkaly narození, byly jim odebrány a nabídnuty k adopci rodinám loajálním režimu KONEC SPOILERU. Matky, jejichž potomci "zmizely" (ať už to byly děti nebo dospělí), se začaly už v podmínkách diktatury organizovat ve sdružení jménem Madres de Plaza de Mayo, které ve filmu také sehraje svou roli. Jejich znakem je bílý šátek a zvyk v půl čtvrté ve čtvrtek obcházet náměstí Plaza de Mayo v Buenos Aires. Zajímavé je, že Madres v tom pokračují i dnes, čtvrt století od pádu junty, a to prostě proto, že se jejich děti nevrátily, jejich osudy nejsou prozkoumány a jejich vrazi potrestáni. Úpadek junty byl akcelerován porážkou ve válce o Falklandy, kterou provázely další mohutné represe. V době, ve které se odehrává film, již junta nemá dost sil na potlačení všech protestů, díky čemuž se mohou v novinách objevit zprávy o "zmizelých" a pořádat demonstrace, přestože jejich účastníci čelili neustálé hrozbě, že se ke "zmizelým" připojí (což se také stávalo). Jak již bylo řečeno, tento příběh je jedním z mnoha, které se v Argentině tou dobou odehrávaly. Samozřejmě je ústředním tématem filmu hledání pravdy a poté viny. Film není expresivní, násilí se v něm takřka neobjeví, stejně jako žádný voják, ale přesto se v náznacích ukáže vše podstatné, a to především převratnou atmosféru doby. Vysoce hodnotné je především zpracování viny - v roce '85 ústřední téma argentinské společnosti. Není jednoznačné, nesklouzává k černobílému rozdělování postav, neodsuzuje, ale naopak pečlivě vykresluje emoce. (05.12.2010) (méně) (více)