Tár

Och, to bolo výborné. Ale, áno. Jadro je podobné, ako u iných filmov s podobnou témou. Máme 20 filmov o umelcoch a 18 z nich rieši presne to isté, čo v tomto filme rieši Lydia Tár. Jediný rozdiel je možno len ten, že je to žena, ktorá bola nútená zobrať si mužské maniere, aby sa vo svete, ktorý túži obývať nestratila, a tiež tým, že koniec - respektíve posledných pätnásť minút je natoľko presných, smutných, reflexívnych a bohatých na vnemy, že to pôvodný príbeh posúva do roviny vzostupu a pádu. Pomáha, že Lydia Tár je fikčná. Field sa snažil o vizuálne chladný, systematický, formálne čistý a emočne napumpovaný film, ktorý vypúšťa náznaky zápletky a emócií postupne a nenásilne. Dalo by sa povedať, že umelecky. A ono to funguje, aj napriek tomu, že vieme kam to asi bude smerovať. Charizmatická Cate Blanchett si ide po sošku. Takto živelne, étericky a bezchybne som ju nevidel hrať už veľmi dlho. A to má na konte kvantum nádherných a perfektných úloh.  Ale jej zúfalstvo pri hre na akordeón v opustenom byte je vrcholom filmu. Hudba samozrejme super. Za mňa jeden z filmov roku. (25.01.2023)

RECENZE: #MeToo naruby. Tár s Cate Blanchett odmění diváky komplexní podívanou - Českokrumlovský deník Lydia Tár je světoznámá dirigentka, jež během své profesní dráhy dosáhla snad všeho, co si jen lze představit. Je vedoucí dirigentkou berlínských filharmoniků, s nimiž právě nacvičuje Mahlerovu Pátou symfonii, držitelkou mnoha ocenění včetně Grammy a Oscara, v soukromí žije ve spokojeném vztahu s houslistkou Sharon, se kterou navíc vychovává dceru Petru. Vyzařuje nezdolným sebevědomím, pílí i hlubokými znalostmi z dějin hudby. Napohled prosťounký, přesto uvnitř doslova drásavý herecký projev Cate Blanchett lze samo o sobě nazvat koncertem, jenž by dokázal utáhnout celý film sám, avšak nejen Blanchett, jakkoliv je Tár královstvím jejího talentu, si zaslouží uznání. Desatero filmařských řemesel od kamery přes hudbu film bez menších pochyb naplňuje. Co ale nelze opomenout, je mistrovská režie Todda Fielda (rovněž autor scénáře a producent), jež snímek posouvá od nenápadného klenotu mezinárodních festivalů k výsostné procedurální filmařině téměř "kubrickovského" charakteru. Režisér snímek exponuje sáhodlouhým, nicméně perfektně napsaným rozhovorem Tár pro americký magazín The New Yorker, záhy přestříhává na napínavou debatu se studentem - progresivistickým odpůrcem Bacha, kde naplno propuká vnitřní síla Blanchettové, jež pod jeho vedením přerůstá možná v nejsilnější výkon její kariéry; nutno dodat pohříchu neoceněný Oscarem. Jako by Field v prologu zažehl v očích slavné herečky jiskru, postupně se měnící v nesmlouvavý žár, jenž na konci vyhasne a promění se v popel. Vytknout by se jistě daly některé maličkosti, detaily, které jinak precizní stavbu narušují. Tár ale nic nevyužívá samoúčelně a režisér navíc načrtnuté motivy správně nedohrává tzv. až do mrtě a raději nechává pracovat představivost. Příjemný odér provokace z pohledu diváckých sympatií k leckdy amorálně až nepřípustně jednající hlavní hrdince pak vyvolává smělou diskusi, na níž ovšem správná odpověď neexistuje. Přestože se Tár v poslední půlhodině začne dramaticky zadrhávat, přičemž "asijský epilog" jako by vypadl už z dočista jiného světa, než s jakým jsme se měli během dvou hodin dlouhé komplexní podívané možnost seznámit, je namístě smeknout. I kdyby zlaté sošky měly vyhrávat pouze filmy splňující současné společenské normy, nic to nemění na tom, že pravá podstata filmařského řemesla ve vztahu k divácké náklonnosti tkví v něčem docela jiném. A Tár to jiné znovuobjevil. Díky za to! 80%. (30.03.2023)

V čase cancel culture, ktorá pripravuje ľudí o prácu a postavenie pre sebemenšie chyby minulosti a nás liberálov striela do vlastnej nohy viac, ako čokoľvek iné, je takýchto filmov treba viac. A kľudne aj kritickejších, tento vírus musíme vyhubiť, ešte než zmutuje (posledná trápnosť, ktorú som zaregistroval, boli útoky na nepo babies). Blanchettka klasicky výborná, ale na oscaroch asi budem fandiť Ane de Armas. (05.02.2023)

Todd Field zjevně natočil přesně to, co chtěl. V době globální korektnosti vzal silnou ženu, navíc lesbu, postavil ji do čela v oboru, ve kterém je tak málo úspěšných žen, že byly nejspíš všechny vyjmenovány v úvodním interview, a postupně nám odhaloval, že je přinejmenším stejná svině jako mnozí muži na vedoucích postech. Cate Blanchettová prakticky nezmizí z plátna a přeju jí všechny filmové ceny, které za Lydii Tár dostane. Ale celkově ve mně stejně přetrvává dojem, že tento film byl zbytečně dlouhý a pomalý (70%). (27.02.2023)

Velice zajímavý a výborně realizovaný film, jehož všechny drobnosti ocení pouze divák, který se dobře (lépe než já) vyzná ve vážné hudbě a ve fungování orchestru. A tím myslím "opravdu dobře". Pokud nevíte, co je to třeba "4:33 od Johna Cage" nebo "primy", unikne vám pointa asi čtvrtiny dialogů. Což je od tvůrců něco jako sebevražda, ale současně je to obdivuhodné. (20.02.2023)