Tár

velké a přesto komorní. Emocionální a přesto studené a odosobněné. Téměř tříhodinová one woman show Cate Blanchet, jejíž postava geniální skladatelky a dirigentky je něco mezi Natalie Portman v Black Swan a J.K. Simmonsem ve Whiplash rozhodně není filmem pro každého, ale kdo má rád pomalá, dobře napsaná a dobře natočená dramata a dá Tár šanci, pak se mu odmění měrou vrchovatou...80% (26.11.2022)

K Tár se už naTáralo mnoho, přestože nekonečný úvod a nekonečný celý koncert, byl to koncert herecký a plivu jed a síru směrem k Akademii, že ženský herecký výkon takového kalibru neocenila plešounem. Ostuda. Lee Curtis měla získat cenu za celoživotní přínos, o výkon Cate, která z okázalé ledové královny roztála na vysychající psí louži, se neotřela ani omylem. Z tohoto důvodu zvedám hodnocení, jinak bych šla asi do tří. Lýdii rozebírat nechci, takových ambiciózních, sebestředných, vychcaných pizd najdeš na všech společenských úrovních tři řitě, však znázorněno bravurně, natočeno výstižně, úhel pohledu zajímavý, osobně bych některé fáze lépe rozvinula a jinde naopak sestříhala, na otevřené konce si nepotrpím, ale v konečném součtu zajímavý, hanekeovský biják, který v mozkové databázi nezapadne. (27.04.2023)

Tu musím s pokorou priznať, že subjektívne hodnotenie nezodpovedá objektívnej kvalite diela, ktoré vyzerá presne tak, ako ho chcel Field nakrútiť a vyčítať mu niečo by nemalo zmysel. Že nemám vzťah (zatiaľ) k vážnej hudbe? Že tak nerozumiem niektorým dialógom vedeným väčšinou dvojicou postáv? Moja chyba, nedá sa nič robiť. Každopádne si Cate za svoj excelentný výkon zaslúži tohtoročného Oscara a neviem si predstaviť, kto iný by ho mohol dostať. Jej postava je nesympatická a sympatická zároveň a táto ambivalencia súvisí aj s tým, že s ňou strávime celú predlhú stopáž. To by mi liezol na nervy asi aj najväčší sympaťák. (31.01.2023)

Ještě patnáct minut před koncem bych v recenzi použil ohrané obraty jako: za úspěch se platí, z velké výšky přichází velký pád...nebo: s pocitem, že vám všechno projde, přichází nevyhnutelná spirála pádu... . Jenže o tom tento film není. Takovou pointu tam nevidím. Field napsal inteligentní scénář, ze kterého velmi často prosvítá nejen láska k hudbě, ale i hluboká znalost hudební teorie. Osobně nejsem příznivec analyzování umění. Vědecký přístup považuji ve věcech niterna za zkázu a upředňostňuji intuici. Ale líbí se mi, když mistři, ti nejlepší v oboru, dokáží s vášní a hlubokou znalostí předmět své lásky popsat, nebo o něm mluvit. Když se snaží ostatním zprostředkovat krásu kterou vidí, nebo jim dokonce otevřít dveře, kterými by mnozí sami neprošli. Tyto užvaněné pasáže, museli byt pro Blanchett opravdu maso. Jenže je to paní herečka, takže se toho zhostila oscarahodně. V tomto ohledu vše fungovalo na výbornou a dlouhá stopáž mi nevadila. Jenže stejně jako hudební skladba, i příběh musí mít uspokojivý závěr. Vůbec mi nevadí, že tentokrát se neservíroval další destruktivní hon za dokonalostí, jako tomu bylo ve Whiplash, nebo Darling. S těmi má Tár společné snad jen realistický pohled do zákulisí umělecké branže, kde je vše intenzivnější a co se týče kariéry, tak i neúprosnější. A v tom možná tkví to, že mi pointa připadá slabá. Pro člověka z uměleckých kruhů, by tento film opravdu mohl být spirálou kariérní smrti nadané dirigentky. Ale já mám za to, že pět let strávených s domorodým kmenem v Amazonii, člověka připraví i na takový sešup z kariérního výsluní. Dokonce mi ten závěr, to jak Tár skončila, připadá jako uzavření kruhu a naplnění jedné z mnoha ve filmu pronesených vět. Hudba překračuje hranice rasy, vyznání, sexuality i sociálního statusu. Přináší emoce, jaké nelze popsat slovy. Pokud tedy má člověk prodchnutý láskou k hudbě možnost ji provozovat...co na tom, že to není v Berlíně nebo New Yorku, ale třeba někde v Thajsku? Jenže i přes tu solidní stopáž, Field nechal příběh podivně utnutý. Samozřejmě není problém si domyslet, co tomu definitivnímu konci předcházelo, ale ten příběh byl vyprávěn dost zeširoka a najednou se zůžil jak ocas zmije gabunské. Přesto čtyři hvězdy dám. Za nepodlézavost divákovi, kvalitní scénář a Cate. PS: nenechejte se odradit tagy, jako LGBT...jsem jeden z velkých odpůrců filmové gender propagandy, ale tady je to OK. (13.07.2023)

Vůbec nerozumím tomu co Todd Field vlastně celou dobu od roku 2004 dělal a proč netočí častěji. Tár má nádherný vizuál. Cate Blanchett předvádí možná vrchol své kariéry a nesleze z plátna snad ani na minutu. Kamera ji neustále všude pronásleduje. Lydia Tár po většinu příběhu lže nebo neříká pravdu a nakonec je jí to sečteno a rozpadne se jí všechno co do té doby vybudovala. Příští projekce je každopádně časem nutná a rozhodně věřím že podruhé bude bavit ještě více. 70% (26.07.2023)