Tár

Stoprocentní artový film pro velmi okrajové, až otrlé publikum, protože divák, který zvládne tohle pomalé tempo plus neobvyklou režii plus dlouhé, občas nicneříkající scény plus nadpozemskou atmosféru plus přepálenou stopáž a ještě si to navíc užije, ten je podle mého názoru už opravdový fajnšmekr. Toto je totiž opravdu jeden z těch hutných a těžko stravitelných filmů, kterému dominuje samozřejmě výborná Blanchett, ale od kterého jsem podle traileru čekala něco docela jiného, vypointovanějšího a ani nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem byla mystifikována, že je to inspirováno skutečnou osobou, což asi nakonec vůbec nebylo. No, moc mi ten film prostě nedal, ač si umím představit, že někteří si budou čvachtat. Má to určitě větší míru psychologické přidané hodnoty a sonduje to hlavní postavu hodně do hloubky. Můj cup of tea to teda ale nebyl. (20.06.2023)

V průběhu mě konstantně iritoval ten hanekácký, klinicky akademický vizuální styl, jakkoli rozumím tomu, že Fields si zde dává zatraceně pozor, aby nedával divákovi vizuální návody a možnosti interpretací za hranici toho, co ve skutečnosti vidíme. Provokativnost mnoha obsažených témat mi navíc přišla provokativní pouze v rámci hysterické současnosti, ačkoli je osvěžující slyšet tak výborně artikulované znechucení nad aktuálními paradoxy uniformity rozmanitosti a aroganci tolerance. Mrzí mě, že mi to nenabízí více čtení než ono jedno a mrzí mě, že to odepře hrdince její "I drink your milkshake" moment." Ale ty blázne, jestli jsem po celou dobu filmu vyčítal nějakou zaprdlost, tak musím uznat, že ten konec je tak škodolibý, že jsem se smál do půlky titulků. ____________ Páteční návštěva "artového kina" byla skutečně obohacující zážitek, na který jsem se zapomněl zase pro jednou dostatečně opít. Plný sál o padesáti místech, ve kterém od začátku šustí cca 70 igelitových pytlíků znamená, že nejeden milovník filmu tam musel regulérně double-wieldovat chipsy. Nějaký starý tlusťoši vedle mě za půlku filmu sežrali víc jídla než já za kvartál. Jak jsem se těšil na to, až se dohoduje, tak jsem si neuvědomoval, že pak přijde trávicí "odfrkávací" fáze, kde občas někdo vyfuní větu jako "Už by to mohlo skončit.", aby si šel projet na mobilu, co je novýho na internetu. V posledních 15 minutách dle zvuku téměř jistě někdo začal jíst něco z ešusu. Nechcete se příště radši zabít? (25.02.2023)

Keď má film tagy ako gay, lesby, hudba, LGBT, škandál, sexuálne obťažovanie, sexuálne zneužívanie, tak je jasné, že ide o oscarovku nech sa deje, čo sa deje. Pritom len tá Cate si ho zaslúži, lebo výkon fakt parádny a právom je to azda jedna z mála herečiek, ktoré nepotrebujú len nejak vyzerať, ale vedia aj reálne hrať. Zvyšok je len nejaká obdoba na Čiernu labuť v zdĺhavom a nudnom obale, ktorý sa otvára už úvodným desaťminútovým dialógom, len aby sme zistili, kto vlastne tá hlavná postava je. Film údajne skrýva tajnú kritiku MeToo skrze predstavenie obvinenia, na ktoré netreba už dôkazy. Ťažko však uveriť, že v dnešnom Hollywoode by niekto našiel odvahu na kritiku svätého grálu. Každý divák si už posúdi sám. (04.01.2023)

Velice zajímavý a výborně realizovaný film, jehož všechny drobnosti ocení pouze divák, který se dobře (lépe než já) vyzná ve vážné hudbě a ve fungování orchestru. A tím myslím "opravdu dobře". Pokud nevíte, co je to třeba "4:33 od Johna Cage" nebo "primy", unikne vám pointa asi čtvrtiny dialogů. Což je od tvůrců něco jako sebevražda, ale současně je to obdivuhodné. (20.02.2023)

Vůbec nerozumím tomu co Todd Field vlastně celou dobu od roku 2004 dělal a proč netočí častěji. Tár má nádherný vizuál. Cate Blanchett předvádí možná vrchol své kariéry a nesleze z plátna snad ani na minutu. Kamera ji neustále všude pronásleduje. Lydia Tár po většinu příběhu lže nebo neříká pravdu a nakonec je jí to sečteno a rozpadne se jí všechno co do té doby vybudovala. Příští projekce je každopádně časem nutná a rozhodně věřím že podruhé bude bavit ještě více. 70% (26.07.2023)