Pád domu Usherů

Nejlepší Flanagan není sice na 5 hvězd, ale minimálně u mě si dost vylepšuje reputaci po nezáživném Midnight Club, protože tahle místy až doslovně poetická variace na slavné povídky E. A. Poea v mnoha epizodách fakt funguje. Co je ovšem nešvarem, co už prostě nehodlám odpustit, je jakýsi vystupující trend, kdy je na divákovi domýšlet si celý seriál, co že se to sakra děje a dozvědět se všecko najednou až v úplném závěru. Je to velká škoda pro kvalitu samotných dílů v průběhu, kdy jim pak člověk musí nezaslouženě dávat nižší hodnocení. [viděno na Netflixu] (30.12.2023)

Flanagan vzal partičku svých oblíbených herců a velmi volně si zadaptoval klasiku z pera mistra Poea, přičemž to celé okořenil střípky z jeho dalších děl (Vraždy v ulici Morgue, Jáma a Kvydalo, Havran,...) a vyšlo mu to velmi dobře. Jak už bývá dobrým zvykem, Pád domu Usherů není čistý horor a nějaké to strašení a lekačky tu jsou záležitostí třetího sledu a jen podporují pečlivě budovanou atmosféru. Flanagan opět velmi dobře ví co chce a i když jsou jeho záměry chvílemi průhlednější než sme u něj zvyklí, nakonec si všechno sedne a přinese ty správné emoce. Po slabším Půlnočním klubu je tohle návrat do starých dobrých kolejí a do vod ve kterých mám Flanagana osobně nejraději...80% (22.10.2023)

„S žasem zřím na toho ptáka, co to nemotora kdáká, ač z té jeho odpovědi nemoh jsem si vybrat nic, však to dlužno uvážiti: zřídka se to stane v žití, ptáka že je možno zříti, jenž by nudil ještě víc. A na to havran suše jen: Noumór Flenegen!“ Tenhle Flenegen prostě umí! Umí vymyslet docela solidní konstrukt, zabalit jej do líbivého a kulisně vytříbeného hávu, osadit dobře hrajícími kašpary, a pak … A pak to celé totálně dokurvit tunami místy až nevydržitelně otravné vaty, naprosto bezúčelnými a veskrze nezáživnými dialogy, kindersychologickými moudry a řádnou podprahovou dávkou probuzněné propagandy. Jeho obvyklému ubíjejícímu modu operandi se satanžel nevyhnul ani tento pejskokočičkovský eintopf z análně znásilněného díla Edgara Alana, jehož název bych nepatrně pracovně parafrázoval jako Zánik domu Úserů. De fuckto kýčovitý a povrchní, ovšem děsně rádoby nóbl a chytře se tvářící účelový slepenec a snobský břichobol, mající s Poem společné poeze tupě vybrakované pointy jeho povídek, takové několikahodinové a nesnesitelně natahované bezduché syčivé poprdávání, korunované sice vždy v závěru každé hodiny jedním jediným pořádným katarzním úserem, jenž však celé to poehé konstrukční martýrium příliš neprotrhne. V závěrečném myslomrdním pšouku této mrtvou kočkou promíchané krá krá krávoviny všichni zbylí výteční herci jen hodinu recitovali Krkavce zcela mimo jakoukoliv mísu i kontext, Edgar si dozajista prošoupal vystýlku raqe hysterickým obracením, no a já měl kdovíproč neodolatelnou chuť křupavě sežvýkat nějakého macatého brouka a odpotácet se v příliš drahém převleku za orangutana na šimpanzí soaré. Inu což, navzdory všem otravám dám krásné dvě, neboť se jedná o zatím historicky první Flenegenův seroš, u něhož jsem se po třiceti minutách nudou netoužil vyvrhnout tupým příborovým nožem. Ovšem nevmór! (19.10.2023)

Hill house jsem vnímal jako průměr skrze jeho úmorné ukecané tempo, Mši jsem v půlce musel nudou vypnout a Půlnoční klub jsem raději ani nezapínal. Rozhodl jsem se ale dát Usherům šanci a nakonec jsem neudělal chybu. Flanagan totiž konečně přišel na ideální poměr keců a dění, a tak se novou sérií zavděčí všem táborům - jak mainstream divákům, tak i jeho fanatickým fandům, kteří dokáží ocenit X hodinové mluvení o navoněném hovně. Od začátku je divák navíc šikovně zaháčkovaný díky výbornému nápadu vymírání všech dětí bohatého ředitele farma korporátu a za každou cenu prostě chce vědět, o co tady jde. Je fakt, že hororu se seriál dotýká spíše jen okrajově, přináší spíše jen detailní prvky a více se opírá do roviny poetické (fajn zakomponování E.A.Poea do moderního příběhu), do odkrývání příběhu a mysticko-mysteriozních náznaků, ale jako celek to funguje nechci říct výborně a zbytečně přechvalovat, ale určitě lépe než předchozí díla. Je škoda, že chybí větší drive a spád, ale atmosféru si seriál naštěstí drží krásnou a v posledním díle přichází celkem uspokojivé finální odhalení příčiny všeho zlého a děsivých událostí z minulosti. Nic světoborného nebo co by divák vyloženě musel vidět, ale jako kombinace Poea a symbolické filmařiny s ambiciozním tvůrcem zabalena v hororovém kabátu funguje série slušně. (15.10.2023)

Máme za sebou další kousek od Mika Flanagana, odborníka na hororovou tématiku, který nám připravil další lahůdku v podobě minisérie Pád domu Usherů. Jak se povedl příběh inspirovaný dílem Edgara Allana Poa?    Na Pád domu Usherů jsem se těšila hned z několika důvodů. Kvůli zpracované látce, obsazení a Flanaganovi. A všechno tohle se moc povedlo. Hned od začátku mě příběh chytnul tak moc, že nešlo nic jiného, než se stále dívat dál a dál. Přestože vyprávění nikam nepospíchá, gradace a utahování šroubů funguje perfektně. A zatímco sledujeme vyprávění minulosti sourozenců Usherů, v přítomnosti přichází postupný rozpad jejich impéria. Skoro jako kdyby nešlo o nic jiného. No, vlastně nejde...    Pád domu Usherů si užije úplně každý, znalost díla Edgara Allana Poa není nutná. Ano, pokud máte načteno, v určitých momentech si minisérii užijete trochu víc, i po emoční stránce. Ale způsob zpracování mi sednul. Jeden hlavní příběh, který v každém díle zpracovává jedno dílo. Jednotlivé kousky jsou vybrané dobře, jsou to v podstatě ty nejznámější, které zná nejspíš z doslechu i ten, kdo je předtím nečetl. Prostě klasiky.    Navíc je všechno strašně krásně natočené. Od stylizace dílů (každý je trochu jiný, protože i sourozenci jsou jiní), použité hudby (ta skvěle funguje s dějem a není jenom na ozdobu nebo aby nebylo ticho), kamery (hned v několika momentech jsem se díky ní cítila ještě hůř) a celkového nepříjemného pocitu z toho všeho. Obsazení beru jako kapitolu samu pro sebe. Pokud jste si oblíbili někoho z herců z předešlých věcí Flanagana, můžete si být jistí, že tady na něj narazíte. Přičemž nové tváře jim úspěšně šlapou na paty. Navíc se skvěle zakomponovanou kritikou současné společnosti.    Sledovat Pád domu Usherů je příjemný zážitek. Stačí se nenechat odradit škarohlídy, kteří tvrdí, že se bude líbit pouze těm s nezdravou fixací na Flanagana a tomu, kdo tvorbu Poa vůbec nezná. Vážně to stojí za to. (17.10.2023)