Pád domu Usherů

Flanagan je pro Netflix jedno z nejhlavnějších želízek v ohni a pro spoustu diváků možná stále bude králem hororu u mě ale skončil někde u Doktora Spánka, ke kterému sem měl výhrady, ale minimum děsu, doháněl kvalitními herci a zajímavým příběhem. Falanaganovi seriály jdou mimo mě už od druhé série Haunting a novodobé zpracování klasiky od Allana Poea má sice technické kvality ale jinak se jedná o rozteklou břečku s těmi nejlacinějšími lekačkami ever, která začne nudit někde kolem druhého dílu a zbytek je pouze nudnou vatou s nechutně nesympatickými postavami a herci, kteří nevědí co se od nich chce. Bizarně zábavný je pouze Mark "Luke" Hamill. 30% (19.12.2023)

Tak a zase tu máme extrémne preceňovaného Flanagana. CSFD 24.9. (teda ešte pred premiérou) zverejnila "odkuk = ofuck": "...na fanoušky hororových seriálů čeká další napínavý, emocionální i překvapivě vtipný zážitek..., nabízí překvapivě i velkou porci humoru...". Nuž asi som omylom pozeral na niečo iné. Horror - ani náhodou a humor... to si robíte prdel! Z Poea zostal záber na havrana v každom diely a... to je všetko. Netflix dal zrejme Majkovi za každú buznu a lesbu v seriáli melón do vačku, pretože toto je už absurdná štatistická odchýlka v Gaussovej krivke. (15.10.2023)

Mike Flanagan je pre mňa určite lepší filmový než seriálový tvorca. Pád domu Usherů poskytuje na hororový seriálový žáner nadpriemernú péči čo sa týka hercov a predovšetkým vizuálu. Príbeh a jeho postupné rozkrývanie skrz jednotlivé postavy a celý koncept spovede ma bavil. Užíval som si tie rôzne dialógové definície typu najlepšie okamžiky v živote, či citrónový monológ o bohatstve. Problémom je zbytočná rozťahanosť. Na to čo to je, tak tých dielov bolo naozaj zbytočne veľa, a to tak dvojnásobne. Ku koncu prichádzalo uvažovanie, či neodobrať ešte jednu hviezdu, ale odolal som. (30.10.2023)

Reparát za Půlnoční klub se povedl. Za mne sice slabší než Hauntingy a asi i než (druhá půlka) Půlnoční mše, ale i tak za tuhle moderní aktualizaci povídek E.A.Poea patří režisérovi a jeho dvorním hercům potlesk. Z Flanagana se stal konceptuální tvůrce, který to má vždy všechno velmi hezky promyšlené, naplánované, vysoustružené do podmanivého smysluplného celku, u nějž se ne vždy lze aktivně bát, ale povětšinou lze o něčem přemýšlet. První epizoda spolehlivě zaháčkovala, šestici prostředních epizod trochu ubrala na zajímavosti totožná kostra (opět platí, že se to dalo zkrátit a zhutnit), poslední epizoda uspokojivě zakončila. Succession v hororovém kabátě a s fenomenálně charismatickou Carlou Gugino. (23.10.2023)

Máme za sebou další kousek od Mika Flanagana, odborníka na hororovou tématiku, který nám připravil další lahůdku v podobě minisérie Pád domu Usherů. Jak se povedl příběh inspirovaný dílem Edgara Allana Poa?    Na Pád domu Usherů jsem se těšila hned z několika důvodů. Kvůli zpracované látce, obsazení a Flanaganovi. A všechno tohle se moc povedlo. Hned od začátku mě příběh chytnul tak moc, že nešlo nic jiného, než se stále dívat dál a dál. Přestože vyprávění nikam nepospíchá, gradace a utahování šroubů funguje perfektně. A zatímco sledujeme vyprávění minulosti sourozenců Usherů, v přítomnosti přichází postupný rozpad jejich impéria. Skoro jako kdyby nešlo o nic jiného. No, vlastně nejde...    Pád domu Usherů si užije úplně každý, znalost díla Edgara Allana Poa není nutná. Ano, pokud máte načteno, v určitých momentech si minisérii užijete trochu víc, i po emoční stránce. Ale způsob zpracování mi sednul. Jeden hlavní příběh, který v každém díle zpracovává jedno dílo. Jednotlivé kousky jsou vybrané dobře, jsou to v podstatě ty nejznámější, které zná nejspíš z doslechu i ten, kdo je předtím nečetl. Prostě klasiky.    Navíc je všechno strašně krásně natočené. Od stylizace dílů (každý je trochu jiný, protože i sourozenci jsou jiní), použité hudby (ta skvěle funguje s dějem a není jenom na ozdobu nebo aby nebylo ticho), kamery (hned v několika momentech jsem se díky ní cítila ještě hůř) a celkového nepříjemného pocitu z toho všeho. Obsazení beru jako kapitolu samu pro sebe. Pokud jste si oblíbili někoho z herců z předešlých věcí Flanagana, můžete si být jistí, že tady na něj narazíte. Přičemž nové tváře jim úspěšně šlapou na paty. Navíc se skvěle zakomponovanou kritikou současné společnosti.    Sledovat Pád domu Usherů je příjemný zážitek. Stačí se nenechat odradit škarohlídy, kteří tvrdí, že se bude líbit pouze těm s nezdravou fixací na Flanagana a tomu, kdo tvorbu Poa vůbec nezná. Vážně to stojí za to. (17.10.2023)