Pád domu Usherů

Mike Flanagan je opäť v skvelej forme. Bol som zvedavý, ako sa bude dať toto dielo spracovať v modernej podobe, ale výsledok je pomerne uspokojivý. Rozbeh je síce vlažný a v niektorých momentoch zobrazujúcich vrcholy modernej degenerácie som to mal chuť vypnúť, ale keď človek pretrpí úvodné epizódy a z hry vypadnú otravné postavy (aj keď vynikajúco zahrané), prichádza na scénu naprosto fenomenálna Carla Gugino, ktorá nesie na chrbte doslova celý tento seriál a podáva životný výkon. Každá jedna scéna s ňou je mimoriadne intenzívna a v posledných epizódach začne do seba všetko zapadať takým spôsobom, že to bola pastva pre oči. Pochváliť musím aj ostatných hercov, pretože sa tu zišla absolútna špička, ktorá vie, čo od nich režisér chce a keďže väčšina z nich spolupracuje už dlhé roky, ich interakcie sú naprosto prirodzené, či už sa jedná o desivé alebo odlahčené scény. Po minuloročnom pomerne nevýraznom The Midnight Club velmi príjemný nový seriál, u ktorého mi vlastne vadilo len to, že tu Flanagan akosi nemôže byť sám sebou, pretože kto sleduje jeho tvorbu od začiatku, tomu je jasné, že nie všetko sa tu nesie v jeho štýle a niektoré scény a dialógy tu sú z povinnosti. Podobne ako The Midnight Club ma ale prinútil rozmýšlať nad životom a smrťou, takže velká pochvala a keď si to nechám trochu uležať v hlave a zopakujem si niektoré scény, hodnotenie pôjde možno vyššie. (13.10.2023)

Seriál Pád domu Usherů mi znovu dokazuje to, co vím už pár let. A to že Mike je Flanagan neskutečně talentovaný. Režisér a scénárista Mike Flanagan patří mezi nejlepší hororové tvůrce současnosti a mě jako diváka baví všechny jeho projekty. Flanagan jako tvůrce hodně moc přemýšlí a snaží se vytvářet něco více, než jen "další obyčejný strašidelný příběh". Žádné obyčejné lekačky, zbytečná a šokující brutalita, prostě nic, co funguje jen na první dobrou. Flanagan má nakoukáno a taky načteno, zná pravidla žánru a taky s nimi umí pracovat ve svůj prospěch. Chápe, že nemusí spěchat, pokud divákovi předloží zajímavý a napínavý příběh, jenž udrží jeho pozornost. A to se mu v tomhle seriálu povedlo velmi dobře. Osobně jsem si užil tu hru, kterou s námi Flanagan hraje. To jakým způsobem jsou dávkované informace, jak se mění tempo a stylizace epizod, případně jak vše podstatné vychází z Poea a skládá se mu tím obrovská pocta. Je to krásná hra s divákem. Jen na ní divák musí přistoupit, protože když to neudělá, tak by mohl dost narazit a nudit se. Flanagan rád do hry zapojuje černý humor, absurditu a text samotného Poea. Některé dialogy jsou díky tomu úžasné a já si dané scény vracel zpět, abych se na ně mohl znovu podívat. Flanagam je prostě výborný vypravěč a umí své seriály prodat. Hodně moc se mi líbí, že Flanagan se ve svých projektech obklopuje lidmi, se kterými už točil a je s nimi na stejné vlně. Díky tomu herci podávají skvělé výkony a parádně funguje chemie mezi nimi. Bruce Greenwood je zde parádní a podává skvělý výkon a některé jeho scény jsou perfektní. Carla Gugino je neskutečná femme fatale a krade si každou scénu pro sebe. Gugino výborně mění herecké polohy a podává jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Mark Hamill dostal velmi vděčnou roli a jeho herecký projev mi sedl. Willa Fitzgerald a Zach Gilford jsou velmi dobře sehraný a jejich scény jsou dost silné. Trochu jsem měl problém, že některé postavy nedostaly moc prostoru a občas působily jako karikatury. Problém je, že i "děti" z rodu Usherů neměly moc prostoru a proto mě emocionálně moc nemrzelo, co se jim děje. Vím, že to byl účel, ale kdyby se každému věnovalo o trochu více prostoru, tak by to fungovalo lépe. Pád domu Usherů je povedený seriál, který mi sedl a já si ho užil. (20.10.2023)

U Mika Flanagana to mám jako na houpačce. Jeho Hill House byl pro mě tenkrát obrovský šok. Říkal jsem si, že se tu asi rodí další génius. Jenže další jeho projekty už úplně nepřesvědčily. Zde jsem ale očekávání měl. Minimálně i proto, že si tu vzal na paškál Edgara Allana Poea a z toho už by něco mohlo být. No a pravda, že opravdu je. Když překlenete první dva průměrnější díly, začne to být docela pecka. Fantastické scény, které na hororové scéně pravděpodobně nebudou mít konkurenci nicméně střídají bohužel průměrnější, které seriál zbytečně natahují. Jakmile mi ale v druhé polovině seriálu došlo, jak moc si autor musel dát práci s tím, aby do tohoto příběhu sladil veškeré povídky Edgara Allana Poea, dle kterých každý díl tohoto seriálu pojmenoval - a ještě to do příběhu vměstnal - s chutí jsem mu vpravil i tu čtvrtou hvězdu. Mít tento seriál čtyři-pět dílů, mohlo to být dokonalé. Takhle je to "jen" hodně solidní. (23.10.2023)

Ze začátku jsme byli trochu zklamaní, ale nejspíš jde o to, že nás Flanagan svým prvním seriálem pořádně rozmlsal, navíc jsem měl i vysoké očekávání, vyhlížel jsem seriál dobré dva roky. Zprvu jsem očekával, že to bude adaptace McCammonova románu Prokletí rodu Usherů. Ten boj o moc je vlastně vykonstruovaný stejně, jen povrchně to silně čerpá poetičnost z Poeových nejznámějších básní (The Raven, Annabel-Lee), což mi vůbec nevadí, jeho básně mám nejradši. Bohužel tady ale není dáno moc prostoru tomu v čem je Mike Flanagan nejjistější a to sice nějaká strašidelnost, ta vynikne až ve finálním díle s boží scénou vsazení muže do zdi či Roderickovým chozením po domě a recitováním Havrana (obě scény jsou vrcholem celého seriálu). Místo těhle vymazlených spooky dílů jsou tady řešeny často banální a naprosto kreténské problémy mladých Usherů, přičemž mě sral a nudil každý z nich, jsou to účelové hovada. 8/10 a Flanaganovi s tou Věži furt docela dost věřím, jelikož je tam postav jak prstů jedné ruky a je zcela nemožné, aby v jeho adaptaci Kingova opusu mohlo docházet k tomu, co mě nejvíc sralo u The Fall of the House of Usher. Po té nestvůrnosti z roku 2017 mě nesmíš zklamat Miku, zakazuji ti to! (19.10.2023)

Šmankote, to byla zase jednou přehajpovaná bublina... Ze startu to vypadalo parádně. Zdálo se, že by to mohla být fajn mysteriózní kriminálka o tajemství pádu jednoho mocného rodu.. Tento závan potenciálu se ukázal ještě na samém konci druhého a na několika místech ve třetím díle. Pak už bylo ale zřejmé, že tvůrci nic víc v rukávu nemají a celé to začalo klouzat do kopru až to doklouzlo do plytké a pokrytecké moralitky (že zrovna Netflix káže o nenažranosti milionářských korporátů, to je vyloženě k smíchu). Jednotlivé díly jsou repetetivně schématické. Jeden jako druhý (jakože fakt jak přes šablonu: Na začátku se seznamujeme s aktuální situací Ushera XYZ, pak je tam střih k doznání Rodericka při kterém má spoileroidní vidinu o konci onoho XYZ, aby jsme se přesunuli do Roderickovy minulosti, odtud zpět ke zpovědi a hurá k mordování XYZ). Bez nápadu. V křečovité snaze povinně na osud toho či onoho Ushera naroubovat Poeovský motiv ( jakože, třeba s kyvadlem už ten seriál nechtěně parodoval sám sebe). Všeho všudy to má dvě zajímavé postavy (A.Pym a Juno), které ale seriál ve výsledku nedokáže nějak vytěžit. Sem tam se přihodí nějaký zajímavý monolog/dialog. Místy tam probleskne obraz který by mohl zavibrovat, kdyby nebyl součástí tak bezzubého celku.. Prostě další Midnight Mass se nekoná, ani The Haunting.. Tři s hodně odřenýma ušima a už mě s tím prosímpěkně neotravujte. (24.10.2023)