Povídky z kuchyně

Zkuste natáčet chlapa při jeho běžné činnosti v kuchyni, tzn. "jak nevaří!" a vznikne vám z toho takový "milý, pěkný...". Ale huš, nuda to byla, ani nic nepřipálil, předvídatelné až hrůza. Budete-li mít jednoho táhnoucího se podzimního dne při pokuřování dýmky pocit, že se vám v hlavě zrodil dobrý nápad a byl by z toho úžasný film, tak tuto myšlenku, prosím, obratem zaplašte. Z jednoho slušného nápadu se kvalitní film nerodí ani v případě, kdy hodnotitele na čsfd postihne davová psychóza a domnívají se, že ano. (12.09.2014)

Festival Kamera OKO, Ostrava, Minikinokavárna, 26.9. 2015: Severská tragikomedie o přátelství mezi muži. Situace celého filmu je hustě absurdní, kdy pozorující mlčenlivý uředník v rohu kuchyně sleduje starého samorosta jak používá kuchyň. Je tam několik humorných scén, ovšem vy výsledku film vyznívá až melancholicky. (30.09.2015)

Film zajímavě ukazuje úskalí pozitivistického výzkumu, pokud se má aplikovat na lidi. Zkoumání člověka bez interakce, bez vzájemného ovlivňování, zkrátka není možné a pokoušet se o to je jen na úkor výsledků výzkumu. Člověk ve své povaze není rád laboratorní krysou, na které je prováděn experiment, proto začne kousat, utíkat a dělat naschvály, ale rozhodně se nechová přirozeně. Postupem času se naštěstí tyto metody překonaly a začaly se spíše praktikovat zúčastněná pozorování či etnografické výzkumy v rámci kvalitativních metod. Ale jako zachycení dobového uvažování o "vědeckosti sociologie" je to určitě velice přínosný a zajímavě zpracovaný snímek. (26.11.2011)

Ze začátku mi to přišlo jako děsná nuda, ta skončila v okamžiku, kdy se Folke usídlil u Isaka v kuchyni, to jsem se několikrát i zasmála některým vtipným situacím, do kterých je dostalo jejich poněkud absurdní a nezúčastněné spolužití, které se pak pomalu, ale jistě měnilo na přátelství dvou osamělých lidí. Když to tak vezmu, tak má film všechny atributy osmdesátiprocentního filmu a já rozhodně nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, jen jsem asi čekala trochu víc. (21.10.2013)

Už niekoľkokrát som sa v komentároch priznal k mikrospánkom, výnimočne až k spánkom bez mikro. U tohto filmu ich zažilo niekoľko komentátorov, ja napodiv nie. Zásluhu na tom má najmä jeho do absurdity zachádzajúca originálnosť a dušu hladiace vyznenie. Vo filme chýba akčnosť, sympatickí hrdinovia, tiež humoru je tam iba na jemný úsmev a až dodatočne som si uvedomil absenciu žien (ak nepočítam poletujúce obšťastňovačky). Na druhej strane je film plný "človečiny", ktorá tak zúfalo chýba v iných filmoch. Môj celkový dojem sa dá kvantifikovať troma silnými hviezdičkami. (11.05.2010)