Povídky z kuchyně

Trochu silnější kafe. Absurdní situace (vědecké šmírování v kuchyních) je zde postavena na hlavu (šmírovaný šmíruje šmíráka...). Vůbec není znát, že se děj filmu odehrává v roce 1944 (pokud si tedy odmyslím ta starší auta). A jsou zde dvě krásné a vtipné scény: rádio v puse a místnost plná pepře.... :-) (07.04.2009)

Zkuste natáčet chlapa při jeho běžné činnosti v kuchyni, tzn. "jak nevaří!" a vznikne vám z toho takový "milý, pěkný...". Ale huš, nuda to byla, ani nic nepřipálil, předvídatelné až hrůza. Budete-li mít jednoho táhnoucího se podzimního dne při pokuřování dýmky pocit, že se vám v hlavě zrodil dobrý nápad a byl by z toho úžasný film, tak tuto myšlenku, prosím, obratem zaplašte. Z jednoho slušného nápadu se kvalitní film nerodí ani v případě, kdy hodnotitele na čsfd postihne davová psychóza a domnívají se, že ano. (12.09.2014)

Možná je to jenom můj skromnej názor, ale severská kinematografie už vyplodila mnohem lepší věci. Když tenhle film srovnám s Ondskan nebo Arnem Tempelriddarenem, tak vypadá jak Škoda 120 na parkovišti Mustangů. Příběh sice měl hlavu a patu, ale to zpracování mohlo bejt lepší. No a ten konec mi přišel vyloženě k naštvání. Když drama, tak prosím, ale příště se víc snažte, Vikingové. 3.5 a s odřenejma ušima. (25.02.2009)

"Co to máš sakra na krku?" "Šálu." "S ocasem?" "Ano, s ocasem." Folkemu je umožněno to, co by uvítal snad každý filmový divák - zasahovat do života člověka, kterého pozoruje. Empatie mu nedovolí zůstat u pozorování a tak si, chápaje, že některé skutečnosti do tabulek zkrátka zanést nelze, s objektem svého výzkumu vymění nejen šňupací tabák, ale i místo. Pro zápletku druhotné střídání rolí pozorovaného a pozorujícího je nakonec originálnější než ústřední sbližování dvou mužů, potažmo dvou kultur. Vlastně mi bylo docela sobecky líto, že k sobě dlouho mlčící Nor a dlouho mlčící Švéd našli cestu a jali se konverzovat, pravda, s kouzelnou prostotou a bonusem v podobě nedbale rozházených kousků absurdního humoru, o zásadních otázkách lidstva. Upokojující atmosféra severské smířenosti film ani poté neopouští, ale obdiv nad minimalismem Hamerova filmového jazyka střídá vyčkávání, nakolik pevně se bude scénář držet tušeného dějového vývoje. Pevně. 70% (14.09.2012)

Bohužel jsem ten případ, kterej u toho usnul. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale únava a trochu toho vínečka mě přemohly a poslední půlhoďku jsem nedokoukala. Každopádně film si dávám do budíčku a slavnostě přísahám a slibuji, že ho přístě dokoukám, i kdybych si měla víčka podepříp páratkem! Pak možná zvýším i počet hvězdiček. Jinak si teda nedokážu představit, že by mě někdo pozoroval, jak štráduju po kuchyni sem a tam. To bych si asi taky pořídila vařič a vařila raději v obýváku :-) (14.04.2010)