Good bye, Lenin!

Zaskočilo mě, že tenhle film byl natočený až v roce 2003. Znovu nepříliš vydařená potřeba ukázat, jak byl ten komunismus špatný, ale pokud jim byl někdo nasátý, tak se s ním těžko loučil. Komunimus bylo stejné náboženství, jak je tomu u jiných náboženství. VÍRA V LEPŠÍ BUDOUCNOST, NEŽ JE NEUSPOKOJIVÁ PŘÍTOMNOST. Podobně se to "dařilo" i zde, prakticky veškeré snahy v devadesátých letech ukázat jak byl ten komunismus strašný! Daří se to jen v okrajovějších žánrech, jako je dokument.. Ale ne v hraném filmu! Kde je jádro pudla? Zde je to jasné. Zde nikdo změnu nechtěl! Nikdo o ni neusiloval. Těch pár lidí, to je kapka v moři. A co jsou lidi zač, co chtějí, tak to už je dneska jasnější. Stačí jim přihlouplé filmy, pohádkové, a potřeba ukázat někoho jako nepřítele. A přece obdivuji ty, co komunismu věřili a rozhodně to vždy nebyli lidi vyžraní, lidi toužící jen po majetku, ale po snaze vylepšit přítomnost. Abych to jasně ukončil. Spisovatel A.LUSTIG byl jednou otázán, proč byl komunistou. Odpověděl na to, že poznal v koncetráku komunisty jako ty nejlepší a nejcharakternější lidi, byli to jeho vzory. A chtěl být jako oni. Ano, kdo takovým, jako je A. LUSTIG dá příklad, je pro ně autoritou, tak chtějí být jako ta AUTORITA. A je jedno jestli je to komunista, katolík, bahai faither či muslim. Ale lid nechce víru, tedy ti lidé, kteří mají pocit, že oni sami žijí navždy, že smrt se týká jen jiných lidí. Co se týče tohoto filmu samotného, tak k němu se nedá nic dodat. Originalita? To snad ne. Jde jen o rozvedenou anekdotu, nic víc! (21.06.2010)

Tehdejší dobu jsem sice nezažil, jsem jedno ze sametových dětí té doby, takže jsem si atmosféru neužil uplně na stoprocent, ale i tak jsem se bavil. Tvůrci vymysleli opravdu originální myšlenku, která se sice objevila už ve filmu Hibernatus s Funesem, ale takhle to zaobalili trochu historií, aby to získalo onen punc originality a nakonec nechali stvořit jeden z nejlepších německých filmů posledních pár let. Ale když už tak drama než komedie. Sice je tam pár vtipných scén, ale většinou pouze na pousmání. Respektive, film si drží svoji vážnost až do konce a to je nakonec jenom dobře. Proč tedy zrovna pouze tři hvězdičky, když se nad filmem rozplývám? Snad za jeho příliš nemožný a občas chaotický průběh. I tak jsou to tři hvězdičky silné a jsem nakonec rád, že jsem film jako je tento mohl vidět. Good bye, Lenin!...a už se k nám nikdy nevracej... (14.04.2007)

Docela originální nápad, ale bohužel neni tak dobře zparacovanej jak by se dal zpracovat. Němci zase ukázali, že kvalitní filmy prostě dělat neuměj a že dokážou zabít i ty sebelepší nápady. Sice to měla být spíš taková komedie, ale moc jsem se nenasmál, jedinej klad tohohle film je, že jsem se u něj moc nenudil a to opravdu nevim proč, protože sokoro celej film je jenom o tom jak synáček pořád mlží matce, aby nedostala infarkt a připadalo mi, že to je pořád na stejným bodě a pořád do kola. Aspoň, že jsem se nenudil (07.05.2005)

Vynikající scénář podpořený perfektní režií. Zábavné, dojemné, dramatické a další scény prostříhávané archivními záběry se nijak netlučou, naopak se vzájemně doplňují. Daniel Brühl je přesvědčivý, ale i jeho kolega z práce Florian Lukas je zajímavější – prostě tu Evropskou filmovou cenu nechápu. Pro krásnou Čulpan mám dlouhodobou slabost a suverénně nejlepší herecký výkon podává Katrin Saß v roli matky. (24.04.2004)

Tento film je vhodné alibi pre ľudí, ktorým vysvetľujem, že naša spoločnosť by sa mala vysporiadavať s útrapami komunizmu dôstojnejšie, ako tragikomédiami s ráznymi figúrkami. Áno, Good bye Lenin je aj tragikomédia, lenže okrem nej Nemci boli schopní natočiť aj serióznejšie snímky k danej tématike. My a naši susedia až oveľa neskôr. Protagonisti tohto zábavného, ale aj melancholického a tragického príbehu sú uveriteľní ľudia s uveriteľnými pocitmi a logickým chovaním. Na rozdiel od Hrebejkových diel a Občianskych preukazov sa odohráva až po páde komančizmu, takže ďalší protiargument hore spomenutým ľuďom. (03.06.2012)