Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Bohatý Don Francisco je svým okolím vnímán jako ctihodný bohabojný muž, vzorný člen církve. Není divu, že jej všichni berou jako ideálního manžela podstatně mladší Glorie. Nikdo si ale nedovede představit, co Glorii po svatbě čeká. Francisca přepadají záchvaty vzteku, podezírání, žárlivosti... mění se v monstrum, jež má však na rozdíl od těch filmových lidskou podobu. Autor se vysmívá rigidní společnosti a církvi a upozorňuje na neprodyšné masky, které lidé nosí. Zlo může být kdekoli... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (31)

kinej 

všechny recenze uživatele

Buňuel je skvělý. Od začátku nenechá pochybovat o svém mistrovstí. Například už jen záběr, kdy se dva hlavní protagonisté poprvé spatří, je ukázka filmového mistrovstí. Kamera, coby oči halvního hrdiny, sleduje v kostele nejdříve nohy mladíků při obřadu, poté jakoby mimoděk přejde na nohy nezúčastněných ve druhé řadě. Tam opět bezmyšlenkovitě přejíždí po nohách sedících, až jedny zaujmou, následuje pohled na "majitelku" a vzplanutí. Geniální. Navíc si zde tvůrce pohrál a znázornil psychologický profil Franciska, coby paranoidního a žárlivého cholerika (avšak jinak skvělého katolíka). Franciso například rovná partnerčiny boty, pořádek mají přeci cholerici rádi. Po nervovém zhroucení pak běží na schodiště a buší tyčí do zábradlí. K dokonalosti mi chyběl pouze temnější závěr, jež by lépe zvýraznil zoufalou sitaci. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Luis Buñuel si proste dokáže vybrať tému. Všetky jeho filmy majú zrozumiteľný príbeh a s ľahkosťou vánku sa dokáže dostať do podhubia akéhokoľvek problému. Tentokrát si vzal na mušku manželský vzťah navonok ctihodného muža, ale vo vnútri chorého žiarlivca s poslušnou ženou. Pravdou je, že všetko speje k logickému finále ( so záverom mám problém ). Režisér opäť používa obľúbenú retrospektívu a opäť má šťastie na kameramana, ktorý dokáže každým záberom kúzliť. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Román španělské autorky Mercedes Pinto Él z roku 1926 (u nás nikdy nepřeložený) inspiroval Buñuela k poměrně zajímavé filmové eseji na téma mezilidských vztahů. O závislosti na partnerovi, o vztahu k okolí, o egu a dalších obvyklých zákoutí lidské duše. Jako již tradičně u Buñuela špatně snáším transponování literárních předloh vpřed v čase a samozřejmě jako jindy nespočívám zrakem s potěšením na té estetice 50. let, která je zkrátka sporná. Nicméně, pokud se odpoutám od určení místa a času, ten intimní příběh jednoho manželství mohu ocenit a dokonce s překvapením doporučit. Jen bych byla velmi opatrná se srováváním s Fassbinderovou Marthou, mnohem více příběh lze komparovat s pozdější Buñuelovou adaptací Ženy a tahacího panáka. ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

Můj první Buñuel a rovnou taková palba. Výborní herci, detailní psychologie, uhlazený scénář, řemeslná preciznost, kvalitní hudba - mouchy se hledají opravdu obtížně. Vrcholem filmu (a pomyslnou třešničkou na sladkém dortu) je surrealistická konkluze v kostele, která jistě připomene zlatý věk režisérovy avantgardní kolaborace se Salvadorem Dalim. Neopodstatněně zapomenuto, nyní však znovu na světle Božím. Všichni a povinně naklusají do nejbližšího diskontu LK... 4,5* ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Příběh o sebestředném sobci, jehož ambice jsou vyšší, než kam je schopen dosáhnout. Vede soudní spor o svá práva, o nichž je přesvědčen jen on, ale u soudu stále prohrává, sahá po krásné ženě, jejíž krásu přes všechnu její snahu není schopen unést. Přes počáteční suverénnost se postupně propadá do psychické nevyrovnanosti a dál až k psychiatrickému rozkladu osobnosti. Jeho degradace je podána naprosto přesvědčivě, uvěřitelně, děsivě. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (3)

  • Jedním z mnichů je i samotný režisér Luis Buñuel. (Conspi)
  • Natočeno během tří týdnů. (Conspi)
  • Film zanechal poväčšine negatívne ohlasy, ako pri premiére v Méxicu, tak aj na festivale v Cannes. Jean Cocteau o ňom vyhlásil, že je Buñuelovou samovraždou. Naopak s pozitívnou reakciou na snímku sa režisér stretol napríklad u významného psychoanalytika Jacquesa Lacana, ktorý film viackrát premietal aj svojim študentom. (Georgei)

Reklama

Reklama