Krysař

Loutkové filmy, ke všemu němé (teda, se svojí smyšlenou řečí) a prvoplánově s děsivou atmosférou opravdu nejsou mým šálkem kávy. Možná i proto, že kávu nepiju. Tím ale nechci říct, že by mi tento film padl přesně do vkusu. To ne. Loutkové filmy s takovýmito postavičkami mě opravdu nikdy nebraly - tedy až na Pata a Mata -, tudíž jsem k tomuto filmu přistupoval opatrně. A heleďme se. Animace mě opravdu štvala, protože takovýhle Picaso styl už nemusím vůbec. Ale k děsivé atmosféře perfektně dopomáhala. Celý film vlastně funguje na děsivost naprosto perfektně (až mi to trochu připomnělo Hřbitovní krysy). Myšlenka je naprosto jasná a je podaná skoro až bajkově (teda, to by asi muselo být více zvířat). A mě se to vcelku až líbilo. Je to působivé, kdybych to měl shrnout jedním slovem. (22.12.2022)

Začínám mít rád naši češtinářku. Za možnost shlédnout tenhle skvost se jí začnu do hodin asi i učit. Téměř dokonalé a dost drsné zpracování - někdy jsem se dokonce přistihnul, jako bych byl v tranzu. Tvůrcům patří můj největší respekt, modely i atmosféra jsou naprosto úchvatné a to prosím bez jediného slova. (20.10.2008)

Fascinující loutkové drama, plné působivých expresivních scén a ponuré,hororové atmosféry.Bezútěšný, krutý obraz života středověkých měšťáků, ve kterém se navždy (?) vytratila dobrota, přátelství, naděje a láska. Krysy jsou tvorové velmi inteligentní, ale také hamižní, zkažení a destruktivní. I za tuto metaforu, kromě úchvatné podívané a silnému morálnímu apelu Jiřímu Bartovi děkuji. Kytarový mág Michal Pavlíček, Jiří Stivín flétna...hudba Micael Kocáb, už není co dodat. Jiří Barta dotváří, vedle Jiřího Trnky a Jana Švankmajera, trojlístek mých milovaných tvůrců - Mistrů animovaného filmu. Téměř všem filmům Jiřího Barty dávám plný počet hvězdiček, ale Krysaři D*E*S*E*T*H*V*Ě*Z*D*. Troufám si tvrdit, že i buřič Viktor Dyk by řičel nadšením:) (17.04.2014)

Sakra. Ale jo, tak budu za kulturního barbara. Příběh by i šel, hudba je dobrá, potěšilo zapojení živých potkanů, ale mě prostě vůbec nesedí to provedení. Ono mě dokonce až irituje. Navíc mi to přijde hrozně natažené, ten začátek je neuvěřitelně roztahaný. Tohle je zrovna takový ten případ ambivalentního až antagonistického hodnotícího vztahu - uvědomuji si, že je to svým způsobem možná až stěžejní a pro českou loutkově-animovanou tvorbu určující dílo, které možná dokonce nějak operuje s kvalitou, ale mě to prostě nijak nezasáhlo a nelíbí se mi to. Podruhé už do toho nejdu. (26.01.2014)

„Hhaša, hhaša?“ - „ Ehm, ehm, hhaša, hhaša!“ Oproti novele Viktora Dyka, kterou se film inspiruje, je příběh jednodušší, plochý, nejde tak na hlubinu, nerozvíjí psychologii ani nitro postav jako v knize. Částečně je to tím, že se Barta vzdal mluveného slova používá jen různé skřeky a zvláštní pamluvu (Hhaša, hhaša,....), která odlehčuje temnou až hororovou atmosféru přidáním potutelného humoru. Film obsahuje na rozdíl od knihy jen jednoduché morální poselství, do popředí tak vystupuje hlavně výborné výtvarné zpracování, v něm je celá jeho síla. Barta ve svých filmech animuje různé materiály, hlínu, figurýny, rukavice, atd. Tady jsou to vyřezávané dřevo a loutky krys, které vypadají jako rozpohybovaná vycpaná zvířata, připomněli mi Starewiczovu animaci, a občas použije i živé krysy. Pokud jste viděli Bartova Krysaře a líbil se vám, dejte šanci i novele Viktora Dyka, která vám doplní duši příběhu. Je to silný romantický příběh lásky a touhy po vzdálené zemi sedmihradské, do které se vstupuje krokem do neznáma propasti na hoře Koppel, příběh rozervanosti umělce a průměrnosti usedlých a zajištěných občanů města Hameln, kteří nemohou pochopit tuláka dobyvatele světů sloužící svou píšťalou společnosti, který v jejich městě opustí svou svobodu a nechá se svázat láskou k dívce Agnes, i když ví, že ho to může zahubit. Krysař je umělec, básník, svou hudbou dokáže v lidech vyvolat dávno zapomenutou touhu po dalekých krajích, umělec naplno ponořený do reálného života, jehož síla je skryta v píšťale, kterou když upustí, umírá, …. aby prostota a smysl pro povinost mladého rybáře Seppa Jörgena nepodlehla jeho píšťale a dala nový život malému dítěti jedinému přeživšímu z města Hameln. „A vaše jméno?“ „Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem Krysař.“ (16.03.2023)