Jam

Pokud o schůzce s ženou svých snů uvažujete jako o romantické večeři při svíčkách spojené s jemným flirtováním a možná i víc..JAM pro vás není. Pokud se cítíte nepatřičně ve společnosti člověka vyprávejícího trapné vtipy ..JAM pro Vás není. Pokud Vás pohorší pohled na dětskou rakvičku v igelitovém sáčku nebo se neumíte smát cizímu neštěstí..JAM Pro vás není. JAM je pro ty, kteří nemají smutnou životní zkušenost, prosím Vás , vy co Vám někdo umřel, umírá, je nemocný, unesli Vám děti nebo Vám srazili kočku dejte od toho ruce pryč ! Všichni ostatní, tj. ti kteří si dívku svých snů představují v předklonu, nahou, zpocenou a chtivou, řehtáte se trapným vtipům na celé kolo a rakvička v sáčku Vás maximálně lehce překvapí ( mluvím o filmu sakra !) neváhejte a vstupte.. (17.05.2013)

Anglicky humor je dobry hlavne kvoli istej davke surealna, ktora je podana vacsinou vaznym sposobom a humor vznika kontrastom vaznej hluposti s vaznou realitou. JAM ide v tomto este dalej, mozno najdalej ako sa da. Upednostnuje surealno pred humorom, je to vlasnte jedno velke surealno. Tak velke, silne, ze nic ine sa don uz nezmesti. a humor? je tam? ani nie, ale neznamnea, ze sa na tom neda smiat. (23.11.2007)

„Je pro mě těžké začít s lidmi rozhovor. Jen si představuju, že je budu nudit. No ale nemůžu nudit někoho, kdo potřebuje mou pomoc. Tak jsem začala vytvářet situace, kdy mě lidé potřebují…“ Po Ajťácích a Brass Eye (spolupráce Morrise a Linehana) u mě byla jistá očekávání, ale sekl jsem se. Jam je dost hraniční (což naznačí už úvody epizod) a záleží na nátuře diváka, kolik toho (ještě) snese. Jeho humor je černočerný, absurdní, morbidní, cynický a zvrácený. Obraz, zvuk a hudba se zas dají místy označit až za halucinogenní. Jam tak jistě NENÍ pro všechny (a pokud se u něj povětšinou smějete jako já, jste nejspíš na nejlepší cestě do pekla…). I když ani mně nepřišlo vtipné úplně vše, ačkoli za slabší považuju paradoxně některé z těch méně „zvrhlých“ scének. Objektivně má tenhle počin tak na 4*, ale za originalitu a průkopnickost (díky nimž vypadá většina komediálních seriálů vedle Jamu „přizdisráčsky“) to bude plná palba. „Je mi to líto, tohle se mi neříká snadno, ale váš stav je velmi vážný.“ - „Cože?“ - „Vy si to teď neuvědomujete, ale jste v kómatu.“ (10.08.2016)

Máš-li dojem, že není nic špatného na tom poskytnout svou retardovanou sestru k sexuálním hrátkám výměnou za slušný dům, a přijde-li ti přitom v pořádku, že tu mrtvolu v obýváku odklízí šestileté děvče, neshledáváš-li nic podezřelého na tom, že ti od té doby, co byl na návštěvě pan Lizard, lezou z televize ještěrky, zveš-li instalatéra, aby oživil tvé mrtvé batole, nebo máš jen pocit, že se ze všeho dostaneš čtyřiceti skoky z balkónu v prvním patře...then Welcome... Pořád nemůžu přijít na to, jestli z toho ve větší měře sálá humor, nebo čistá deprese. Ať už je to jakkoliv, nemůžu se odtrhnout a neptejte se proč, protože moje odpoveď by nebyla ani zdaleka tak absurdní jako zdejší scénky, ani zdaleka tak podmanivá jako hudba hrající v pozadí, a už vůbec né tak precizní jako herecké výkony všech zúčastněných. Mám z toho v palici pěknou marmeládu a překypuje ve mně dvojí chuť, chci se zabít a zároveň se nemůžu přestat smát. Jako by David Lynch chodil na kafe s Monty Pythony. Pátou hvězdu nedávám z jediného důvodu - za dvě hodiny je po všem a to je sakra škoda. 90% (06.05.2013)

Kvalita skečů je dost nevyvážená; něco je opravdu brilantní, něco je tak šílené, že se to vymyká mému chápání. Číší z toho opravdu hodně, hodně černý humor- na přetřes přijde sex s postiženými dětmi za peníze, úchylní lékaři kteří se rádi dívají, likvidace mrtvol, změna pohlaví z malé holčičky na 45 letého chlapa, oprava zemřelého dítěte vodovodním potrubím a mnoho ještě horších věcí, u kterých mi bylo stydno se smát. Asi nejkrutější mi přišel dárek v podobě malé dřevěné rakvičky od Kevina Eldona pro nešťastnou maminku Amelii Bullmore. Eldon mimochodem září snad ještě víc než v Big Train, a Mark Heap je naprosto bravurní, ten tu jasně dominuje. Úvodní prology Chrise Morrise jsou psychedelické, surrealistické a navozují v divákovi hned v úvodu podivnou kombinaci deprese a pobavení... po každém díle ve vás zůstane pocit, že jste se sice od srdce zasmáli, ale z toho co jste viděli je vám tak trochu na zvracení. Doufám že za některé skeče Morris nepřijde do pekla. (09.03.2016)