Notre-Dame v plamenech

Francouzské 4/15, při kterém mohly být postavy klidně zabírány jen zezadu, protože hlavní roli si uzme posvátná relikvie z vápence, olova a dubového dřeva. Annaud původně uvažující o dokumentu těžko mohl něčím překvapit, tak alespoň vsadil na částečné napětí při záchraně artefaktů a oslavu lidské pospolitosti tváří v tvář potenciální zkáze symbolu. Apropo, doufám, že Emmanuel při svých hovorech s Kremlem nemlčí.. (19.10.2022)

Takhle, ono se s tím nedalo nic dělat už z podstaty, protože požár Notre Dame je filmově naprosto nevděčná situace. Všichni byli včas evakuování, nikomu se více méně nic nestalo, mohla za to nudná technická chyba, všichni jsme to viděli ze všech úhlů v první řadě a proběhlo to navíc ještě někdy předevčírem, takže nebyl čas zapomenout na to, že se vlastně nejednalo o kdovíjaké drama. Nemluvě samozřejmě o ikoničnosti samotného výjevu. Je ale tahle ikoničnost schopná kolem sebe obtočit celý filmový tvar? Éé těžko říct, Berg by to asi třeba dal, ale ty vole fakt né úplně, ale úplně vyřízenej Annaud. Ten si pravděpodobně akorát uvědomil, jak zde není z čeho brát, tak film zahltit naprosto příšernýma minihistorkama o vylekaném mladém hasiči, přesvědčené dívce se zapalující svící, dramatickém sekuriťákovi hypnotizujícím žluté tlačítko, v kolena padajícím knězi a spontánně zpívajícím davu pod chrámem, na který dojatě a přesvědčeně shlíží od požáru z věže vyčerpaný hasič. Míra cringe se zde dá přirovnat k oné slavné metro scéně ve Wrightově Darkest Hour, akorát roztažené na délku celého filmu. Filmařskou bezradnost (kulminující závěrečným záběrem na dohasivšího hasiče, což je jenom dramatické odzoomování a opětovné zazoomování kamery na jeho tvář, dokud neskončí hudba) pak tmelí soundtrack epickej tak, že působí jak z nějaké hudební banky, což se vyjevuje poměrně často také díky tomu, že je většinou dost špatně použitý a snaží se vytvářet epický scény prakticky z ničeho. Odpad si normálně vymezuji pro filmy, které mě nějak osobně urážejí, protože jsem si myslel, že neexistuje něco tak prostě jen špatně natočeného, aby to zároveň nebylo zábavné, čímž by se póly kvality/nekvality navzájem setkaly. Požár v Notre-Dame je ale fakt jenom ta nejhorší filmová šmíra, kde ani smrt nebere (doslova). Annaudovy potomci by se měli zasloužit o to, aby se k filmům z jeho posledního období již nikdy nikdo nedostal. (19.07.2022)

Špičková práce s prolínáním archivních a inscenovaných záběrů a po většinu času dravá montáž, která vás tím správným způsobem vyčerpá o to více, jak zhušťuje dění a klade stále nové překážky, jež berou to nejcennější - čas. Annaud víceméně kašle na poetické vsuvky a kromě nutného zdůrazňování nedozírného významu Notre-Dame (náboženského skrze přítomné relikvie, národního skrze přítomného prezidenta nebo architektonického, který v úvodu vysvětlují průvodci) volí až dokumentární realistickou formu. Žádná klišé, žádné záchrany na poslední chvíli a žádné heroické sebeobětování. Hasiči představují spíše anonymní a obětavou pracovní masu, která se musí vypořádat s největší vyzvou jejich kariéry, a Annaud se dokáže postarat o to, aby publikum významnost jejich mise plně pochopilo. V několika momentech jsem byl napjatý jako struna a možná jen škoda úplného finále, kdy ta intenzita přeci jen povolí na úkor senzitivního multiperspektivního prožitku. Katastrofický film první jakosti, jaký už skoro nevzniká a jehož zkušený tvůrce umí dění objektivně pozorovat, nikoli diváky nutit do určitých emocí a interpretací. Pátá hvězda není vůbec daleko. 85 % (21.04.2022)

Po celou první půlku jsem si říkal, že čtyři hvězdy to má jisté, ale pak se do napínavé katastrofy čím dál tím víc míchal patos. Ano chápu došlo tu k ničení Francouzské národní památky to já asi nedokážu docenit, ale po atmosférické a svižné první půli se to v tom přeci jenom trochu utopilo proto nakonec jen lepší trojka.65% (09.09.2022)

Na začátku šel dým i z mojí hlavy; řidiči netrefěj správnou ulici, holky neunesou hadice, kluci zapomenou sekeru, lodě připlujou po dvou hodinách a uprostřed toho všeho se zachraňuje nějakej starej hřebík... Jestli to bylo reálný zachycení úrovně pařížskejch záchrannejch složek, tak ať mi prosím žádnej Francouz nikdy s ničím nepomáhá. Film samotnej ovšem luxus, výborný propojení skutečnejch a hranejch záběrů, a i když hořela jen hromada hezky poskládanejch šutrů, mě jako diváka se to nakonec dotklo taky. (17.09.2022)