Nůž v hlavě

No, bylo to spíš za tři, čekala jsem politický thriller a dostala roztahané cosi - v pokročilou hodinu a ve stavu únavy, kdy jsem to sledovala, může mít něco takového na vnímání a hodnocení filmu velký vliv. Potěšil mě ale nejistý konec a zneklidňující hlavní charakter, takže celkový dojem je pozitivní. (01.12.2010)

Berthold Hoffmann, význačný správce svého biogenetického statku, se stane nepravým mužem v nepravé situaci. Stav věcí je ale vždy složitější, než se může zdát, ačkoli mnozí rádi tvrdí opak a když se navíc Kopf odpojí od Körper und beginnt alleine zu denken, může se v ní objevit i Messer. Je až k nevíře, že film, vyjadřující se k tolika tématům a zároveň s nimi polemizující, podmíněně i nepodmíněně dobou, zůstává přesto v závěru brutálně úderný ve svém vyznění. Dopomáhá k tomu mimo neméně skvělých stylistických kvalit i dokonalé rozvržení vedlejších postav po šachovnici, nad kterou sedí, ostatně jako vždy, stát. (01.04.2020)

Poněkud nesrozumitelný film pro českého diváka, nezná-li dobře politický kontext a pakliže je navíc promítán s dabingem. Avizovaný thriller pak nabírá komické prvky a politická rovina jaksi překáží, protože znesnadňuje pochopení toho, jaké měl hlavní hrdina motivace. Což se nakonec v podstatě nedozvíme. (05.11.2010)

(NNF) Již jedna z prvních vět ("Kdybych byl v pozici Američana, střílím z okna pistolí na lidi."), která je pronesena noirově stylizovaným Bertholdem Hoffmannem mimo obraz, dává jasně najevo, že nepůjde o žánrový film, který by měl potřebu splňovat tradiční divácké nároky. Naopak žánrová škatulka zde slouží k vyjádření se k dobové situaci v Západním Německu, kdy přicházejí na přetřes témata jako terorismus, policejní stát, životy ovlivňované a ovládané státními institucemi a médii, které vytvářejí specifický obraz doby a člověka v ní. Nevadí, že temporytmus je pomalejší, když opisuje stav ústředního protagonisty, kterého ztvárnil wendersovský Bruno Ganz - slovy jednoho z policistů - natolik přesvědčivě, že ani my jako diváci nevíme, jestli je doopravdy terorista, nebo je obviňován neprávem. Omezení vyprávění na Bertholda vyvádí diváka z míry, nepříjemný pocit paranoie a neustálého pocitu sledování navozují i záběry (z) monitorovacích zařízení (naopak scéna útěku z nemocnice, která je snímána v jedné dlouhé jízdě, je nebývale opojná). Jelikož ani v závěru nedostaneme (uspokojivou) odpověď, je jasné, že správné čtení je to metaforické (může ztráta paměti a postupné rozpomínání se vyjadřovat to, co se stalo s německou společností po válce, jak někteří interpretátoři navrhují?). (02.01.2011)

Hoffman, hlavní postava Nože v hlavě se probudí v nemocnici s prostřelenou hlavou. Kromě toho, že se musí znovu učit základním lidským dovednostem, trpí také ztrátou paměti. Musí proto zjistit, jaká je jeho minulost a pokusit se s ní vyrovnat. Je jako nepopsaný papír a od začátku podléhá dvěma tlakům. Policisté se ho snaží přesvědčit o tom, že je terorista a že pobodal policistu, zatímco jeho levicoví přátelé se ho snaží přesvědčit o tom, že u sebe žádný nůž neměl a že jde o projev policejní šikany a tyranie. ___V zápletce, která až příliš nápadně připomíná situaci, ve které se ocitlo Západní Německo po konci druhé světové války, je napětí vyvoláváno hlavně tím, že divák až do poslední chvíle neví, která z verzí je pravdivá. Vodítka, která jako diváci dostáváme, se totiž dají interpretovat jako argumenty pro jednu i pro druhou verzi. Žádných ale není víc. (07.03.2011)