Polibek upíra

Hrozně ambivalentní, protože to má strašně nejasnej žánrovej rámec. Na jednu stranu je Vampire's Kiss přehlídkou Cageových hereckých kreací, jejichž intenzita se s blížícím koncem stupňuje na úroveň Cageova youtubovýho best of. Jenže třeba záběry na neogotická zákoutí New Yorku na začátku a v průběhu mají budovat hororovou atmosféru. Přitom je to v jádru asi nejvíc psychologické drama o rozpadu osobnosti do totálního od reality odtrženého crashe (pravidelné schůzky s terapeutkou). A taky tak trochu obrázek misogynní korporátní kultury 80. let? (Cage honí sekretářku na hajzlíky, tam na ní křičí a na konci se tomu v kanceláří s ostatníma vedoucíma zasmějou). (01.10.2018)

O Polibku upíra jsem věděl, že z něho pochází známý mem s vykuleným Cagem, a myslel, že je to romantická komedie. A po zhlédnutí nevím, co to bylo, i když jsem se smál často. Na upírskou metaforiku se odkazuje i zubatým panoramatem Manhattanu a dvojčat a vampyrismus tu patrně metaforou je. Možná souvisí s hrdinovým sexuálním životem, možná s jeho prací v literární agentuře (a taky nechci spoilerovat). Ani Kafkova fotografie v kanceláři ho dostatečně nevarovala… Každopádně film by byl celkem odmávnutelný nebýt Cageovy kreace - obzvlášť od doby, kdy jeho postava zahlédne v televizi Maxe Schrecka v Nosferatu, a tím je dáno, jak musí vyhlížet pravý upír. Jeho pohyb diskotékou nebo nahánění holubů jsou úžasné scény, stejně jako vychutnávání si nebohé sekretářky Alvy. (09.01.2021)

Naprosto jsem nepochopila, o co se snímek snaží. Pokud se tvůrci snažili o nějaký hluboký příběh, tak to buď udělali špatně, nebo mám já špatný mozek. Ne, počkat, snažili se o hluboký příběh? Oni se vůbec snažili o příběh? Víc než na příběh to vypadalo na několik roztroušených scén, které se o příběh marně snaží. Předtím, než jsem shlédla celý film, jsem viděla pár scének, kde Cage šikanuje svou sekretářku Alvu a přišlo mi, že by to mohlo být vtipné, svižné a zábavné. Bohužel nebylo, nezachránily to ani ony scénky s Alvou, ani ta pravděpodobně nejznámější z nich s neuvěřitelně šklebícím se "you don't say" Cagem. Dvě hvězdičky snad jenom za jeho výkon, který je tady vskutku brilantní. (26.05.2012)

Akonáhle Cage vstúpil do sveta filmu, nabehol na tempo výrobnej linky a točil jeden film za druhým. Dnes má 50 rokov a je herecky vycucaný. Má naučenú paletu výrazov, pohľadov, reakcií a nedokáže sa z nich vymaniť. Tu mal niečo cez 20, bol nezkurv*ný úspechom a nešetril energiou. Jeho upírske kreácie (vykašlávacie pokusy, orlokovské oči, tesáky za rozumnú cenu, zrakvovanie gauča,...) a vyžívanie sa v šikanovaní podriadenej sú výrazným kladom filmu. Inak sa jedná o prázdne pôsobiacu krízu osobnosti. (08.04.2014)

Jde o opravdu velice zvláštní film, který se snad ani nedá přesněji zařadit do nějakého žánru. Režisér Bierman mi dokázal neskutečně poplést hlavu a já ani po opakovaném puštění jeho filmu nevím, co si o tom všem mám myslet. Na jednu stranu to byla po čertech zajímavá podívaná, při které jsem se nasmál, musel občas pořádně zapřemýšlet, ale především jsem se u toho téměř po celou dobu bavil. Na tu druhou ve mně zůstala spousta otazníků a pochybností. Co se týče Nicolase Cage, tak o jeho hereckých kvalitách nemám pochyby, ale ne všechny role mu sednou. Tady se ovšem překonal, přestože mě neskutečně sral ten jeho účes. Podobně jako mnoho jiných i já si nemyslím, že by šlo o čistokrevnou upířinu, ale spíše o jakýsi mix psycho podívané, říznuté prvky komedie a hororu. Skvěle vystupňovaná atmosféra a především kvalitní proměna hlavního hrdiny- to jsou hlavní dva aspekty, proč se podívat na tento film. (23.05.2012)