Kozure Ôkami: Oya no kokoro ko no kokoro

Čtvrtý film ze serie Lone Wolf and Cub (Vlk samotář a mládě). Ogami Itto je najmut, aby zabil tetovanou mstitelku a ještě se bude muset utkat s Retsudo hlavou klanu Yagyu a jeho synem Gunbeiem. Dozvíme se několik zajímavých informací z jejich společné historie. Ve finále to Ogami Itto nemá vůbec jednoduché, protože stojí proti mnohonásobné přesile a utrží několik zranění. (24.06.2011)

Nedá mi to, ale štvorka je zatiaľ najslabším článkom série. Je to práve nevyrovnanosťou, či sa vydať komornejším smerom, alebo super akčným. Priznávam, že mi je bližšia komornejšia prvá polovica, druhá akčnejšia je pušným prachom prehnaná super - akčná záležitosť. A tak sa to dobre vyvíjalo... Treba podotknúť, že po prvých troch dieloch opadla snaha distribútora vydať ďalšie pokračovania, hoci je obsah kočíka viac ako zaujímavý...:) (16.07.2012)

Další část strastiplné poutě peklem japonského Supermana, MacGyvera, Robina Hooda a Casanovi v jednom skromném tělíčku obtloustlého požírače jezevčíku. Ale ruku na srdce, ten chlap je stejně těžkotonážní frajer z těch nejvytříbenějších chuchvalců DNA. Problém zůstává u všech dílů stejný - mezi namlsanou akcičkou na začátku a brutálním infernem v závěru se vyskytuje plytký tmel v podobě užvaněného japonského hysterčení, které se táhne jako slimáčí tatarák a pro tentokrát směle přetekl stupínek snesitelnosti a čtvrtou hvězdu tak skopl do bezedných hloubek. Jestli se skálopevnou sebekontrolou sjet i zbytek série zůstává otázkou. (14.08.2013)

Doslovný překlad názvu je Srdce rodiče, srdce dítěte. Tj. spíš film posouvá konfiguraci postav tím, že ukazuje, jak Daigoro začíná přebírat otcovy hodnoty. Ale jinak by to šlo sestříhat na 40 minut a příběh jako takový je nejslabší ze všech šesti, spíš jde jen o spojené chatrně související epizody. (13.10.2006)

Nevím jestli je to výměnou režiséra nebo předlohou (kterou jsem nečetl), ale čtvrtý díl série je znatelně zdlouhavější, a tak nějak prázdný. Hned úvodní sekvence s obnaženou, potetovanou bojovnicí naláká, ale ke střetnutí dojde až po hodině filmu, a to v docela umírněné podobě. Mezi tím Iitta někdo pronásleduje, sem tam nějaký ten souboj, bohužel však ten, který se dle zvuků a čvachtání stříkající krve zdá nejzajímavější, odehrává se skoro ve tmě Má to sice pořád skvělou atmosféra, hlavně díky charismatické ústřední dvojici, ale motivy se spíš opakují, a nic moc nového k vidění není. Za zmínku stojí jakási větší empatie, kterou Itto Ogami začal projevovat. Je trochu hovornější, a ve vztahu se svou novou obětí, mladou asasinkou Oyuki, lze vycítit i jisté pochopení. Když zemře její otec, Itto k němu přiskočí a v rozrušení ho sleduje umírat. Což je vskutku překvapující, vzpomenuli na začátek filmu, v němž se malý Daigoro ztratí, a tatínek ho hledá rychlostí chůze Mikea Meyerse (s ním má společnou i kamennou tvář!). Když tak nad tím uvažuji, špatné to nebylo, ale laťka nastavená prvními třemi díly je příliš vysoká. (23.01.2006)