Kdo přežije - Jižní Pacifik

SPOILER: Téhle série sem se trochu bál, protože ani Coach a ani Ozzy nikdy nebyly zrovna mými oblíbenci. Nakonec se ale na South Pacific dalo koukat a ani Couch mě tentokrát neštval. V celku příjemný cast, akorát nevím, co se v poslední době děje s těmi hráči, že dělaj tak blbý tahy v taktice ?? Se South Pacific jsem ale spokojen, jen vítěz zase není pro mě tou nejlepší volbou. Oblíbení hráči : Brandon, Dawn (((možná Couch a Albert))) ------Nejméně oblíbení: Ozzy, Jimm (07.05.2014)

Oblíbenci: Coach, Sophie. Řady podle oblíbenosti: Hrdinové proti padouchům, Austrálie, Gabon, Mikronésie, Cookovy ostrovy, Perlové ostrovy, Palau, Samoa, Čína, Amazonie, Guatemala, Ostrov vykoupení, Fidži, Jižní Pacifik, Panama, Tocantins, All Stars, Afrika, Nicaragua, Borneo, Vanuatu, Markézy, Thajsko. (22.02.2017)

SPOILER ALERT. Viděla jsem už většinu sérií a skoro každou jsem si užila, pokaždé trochu jiným způsobem. Nemůžu tvrdit, že tuhle vůbec ne, nicméně ještě nikdy jsem neměla takovou potřebu napsat k ní i komentář, neboť se prostě nějak vnitřně nedokážu přenést přes tu obrovskou smradlavou hromadu pokryteckých (nejen, ale hlavně křesťansky laděných) keců, kterou dokázali soutěžící téhle sezóny vyplodit. Nikdo z nich (a obzvlášť finální pětka) si do huby neviděl, sypala se z nich taková spousta náboženského rádoby fanatismu v jehož jádru nebylo nic jiného než hraní na city stupidních a zmanipulovatelných Amíků a příšerný pokrytectví. Z finální trojice mi v konečném efektu vážně přišlo, že vyhrát si to nezasloužil ani jeden. I když se mezi hráči našlo i pár zajímavých "charakterů", ještě teď mi skřípou zuby nad tím, kdo (a jakým způsobem) se dostal do finále. Fuj. (03.04.2014)

Z Ozzyho sice náhlá vlna obdivu a slávy udělala namyšleného(skoro až arogantního) šulinka, ale z jeho výkonů člověk prostě musí mít respekt a nejeden by mu nakonec i fandil... Jestli byl Coach ve své první řadě naprosto zoufalou karikaturou a parodií na hrdinu a napodruhé to bylo o kousek lepší, tak tentokrát je až překvapivě střízlivý s nohama na zemi a rozumem v hrsti a člověk musí uznat, že ten svůj Jesuc Camp dokázal vybudovat velmi pohotově a udržel ho až do konce. Uchopení a využití náboženských mechanismů pro kontolu hry to je prvek který tu v tak masivní míře ještě nebyl a rozhodně je to poznávací znamení téhle série. Brandon je evidentně labilní náboženský fanatik který by po půlhodinovém zpracování souhlasil i s tím, že se opásaný dynamitem vyhodí do vzduchu i s nákupním centrem pro těhotné ženy, ale člověk s ním musí mít jisté soucítění, když se snaží vymanit ze superagresivního vlivu vykutálené Hantzovic rodinky(tady je finální reunion opravdu smutnou tečkou).. A pak je tu ještě lempl Kokren(jsem líný hledat si jak se to píše) kterému se jeho supernízké sebevědomí a naprostá absence sebeúcty doslova podepisuje na tělesné stavbě a držení těla..je to zoufalství koukat jak ve výzvách beznadějně tápe a na kmenovkách žadoní, ale aspoň jeho linka trochu naředila to pánbíčkářské dusno... Z mého pohledu je to celkově vzato jedna z výrazněji slabších řad, která má ale pár výrazných prvků a osobností jenž ze série 23 dělají poměrně snesitelnou, koukatelnou a zábavnou show. (28.09.2014)

Spoilery, neboť bez nich by tento text byl jen snůškou vágních vět. V době premiéry jsem bohužel, zřejmě znuděn "zábavností" Russella Hantze a Roba Mariana v předchozí sérii, Survivor: South Pacific vynechal. Navrátil jsem se k němu až nyní, nabuzen výkonem zde vítězné osoby v Survivor: Winners at War. Ve spojitosti s WaW jsem se pak utvrdil v myšlence jak moc mi ve WaW chyběl Cochran vzhledem k tomu, jak moc mě bavil v Survivor: Caramoan. Tady mě bavil taky, ale trochu jiným způsobem. Nejvíce mě bavila Sophie, takže její výsledné umístění jsem jí velmi přál. Příliš mnoho z této série nestojí za zmínku s výjimkou zmíněné dvojice a jejich confessionals (Sophie, Cochran) a pár memetických věcí - absolutní zbytečnost redemption islandu po sloučení, šílená výzva s prasetem s ještě šílenější odměnou a zraněními soutěžících, odměna v podobě filmu a reakce soutěžících na něj (zejména Sophie) a Coachův kult. Celé to beru jako takovou hezkou vzpomínku na doby klidnější - bez prohazování lidí v kmenech nebo bez konstantních honů za hidden immunity idols. (19.09.2020)