Vládce severu

čakal som troška viacej, na môj vkus trocha pomalé, ako ten vlak. Na druhej strane celkom fajn country tam znelo, a aj potulky krajinou a zábery neboli o veci. Vadil mi troška teatrálny herecky prejav starého Ernesta. No a aj téma o "frajeroch hoboes" mi príliš nesedela. A tak jediný komu dávam tie bodíky bol pan Marvin. Film nebude patriť k tým, ku ktorým sa občas vraciam. (28.09.2015)

Sonda do tuláckeho života na železničnej trati to nie je. Stopy trileru sa dajú vystopovať snáď iba s pomocou cvičeného štvrnohého priateľa človeka. Kvalitným spracovaním sa to tiež nemôže veľmi oháňať, iba ak tak pár scénami na vlaku. Logika a zmysel pre reálnosť dostávajú tiež zabrať. Ešteže to držia nad vodou Borgnine (rola sa však naňho nehodí) a Marvin, ktorým však vďaka ich veku evidentne chýba fyzička. (26.10.2014)

Na rozdíl od Davida82, jehož komenty mám jinak rád bych k hoboes nepřistupoval jako k ,,nemakačenkům''. Oni se totiž jimi nestali jen tak ze své vůle. Film se odehrává v roce 1933, tedy v období třetího roku hospodářské krize, kdy napříč Státy putovaly miliony lidí bez práce. Řadě z nich nezbývalo než brát podřadné práce česáčů ovoce, dělníků na farmách či pomocných dělníků. Jejich hlavními dopravními prostředky byly vlaky. Železniční doprava byla v USA velmi rozvinutá a tak jste se mohli na střeše nějakého expresu či nákladního drncáku dostat kamkoliv. Zřízenci té či oné železniční společnosti s nimi často bojovali a opravdu se našlo i spousta takových Shacků, kteří se nebáli mrzačit či zabíjet. I bez toho však byl způsob cestování hoboes velmi nebezpečný ať už se jelo na osách, v nákladu či na střeše vagónů... Řada z nich byla po pádech či škřípnutích vagónem zmrzačena či zabita, nízké tunely by mohly vyprávět o těch, kteří se včas nesehnuli.... Jak se zpívá v jedné písni ....jo koleje jsou vostře broušený.... Ale snad právě proto, že hoboes byli obyčejní lidé, kteří putovali svým způsobem svobodně krajinou, našlo v nich tolik umělců inspiraci. Ať už jsou to zpěváci či zpisovatelé. Jedním z nich byl jeden z nejlepších amerických autorů John Steinbeck. Jeho knihy miluji a mám rád i jeho česáče ovoce, povaleče a tuláky... A tenhle film je přesně z té doby. Milovníka parních monster potěší ten pohled na supící americké stroje a milovníka vláčků potěší ten pohled na lokálku jedoucí širou americkou krajinou... Marvin i Carradine si své drsňáky zahráli skvěle a já obdivuji herecké výkony i v ohledu k náročnosti natáčení, kdy občas bylo skutečně nutno naskakovat na jedoucí vlak či běhat po jeho střeše... Na konci škoda snad jen té kečupoidní krve. Každopádně každé romantické dušičce mohu tento film o tulákovi ,,Jedničce'' a ostře hlídané ,,Devatenáctce'' do Portlandu doporučit byť už kouř z jeho lokomotivy malinko odvál kouř.... Tu vůni uhlí ale v něm stále cítím. Tři lopaty do kotle! * * * (20.04.2016)

Vládce Severní dráhy v sobě nezapře spojitost s westernovým žánrem. Jeho příběh a konflikt je vybudovaný na tomtéž půdorysu, jaký nacházíme ve filmech o slavných pistolnících 19. století. Jenom honáky krav nahradili železničáři páchnoucí olejem a začouzení od uhelných sazí, indiány a desperáty pak tuláci, kteří chtějí železnici využít k bezplatnému cestování po nekonečných dálkách amerického kontinentu. Podobně jako klasický western je i tento snímek založen na konflitku dvou silných individualit a nabízí romantiku krásné divoké americké přírody, nespoutanosti a svobody, jakož i půvab starého industriálu železničních viaduktů, dep a parních lokomotiv. Podobně jako western vodí i tento film diváka za nos falešnou mytologií a v reálném světě neexistujícími rituály. Realita drsných a otrlých tuláků byla určitě přízemnější a nějaká pravidla jim byla nejspíš ukradená. Pro Ernesta Borgnineho byla postava nemilosrdného šéfa vlakové soupravy svým způsobem životní rolí a i zkušený a slavný Lee Marvin může vládce Severní dráhy považovat za parádní roli své dlouhé kariéry. Celkový dojem: 80 %. (18.10.2013)

Jediná vada filmu je, že je chvílemi zdlouhavý. Jinak je to zajímavý vhled do drsného světa tuláků a železničních zřízenců, který byl zřejmě mnohem drsnější, než by člověk očekával a než si namlouvají romantizující báchorky a zejména písňové texty. Celé je to pravdivě špinavé, zpocené, nemilosrdné, těžko někomu držet palce, ale po skončení si člověk stejně řekne: to bylo něco! (30.08.2011)