Simon Birch

"... Billy překonal ji sám, Billy překonal ji sám, jednou i on překonal svoji malou výšku sám. ..." Z větší části dramatický, z té menší humorný příběh mi připomněl slova písničky kterou nazpívali Rangers - Plavci. Akorát tady se hlavní hrdina jmenuje Simon, v písni se mu říká Billy. Dojalo mě krásné přátelství dvou chlapců, které ani nešťastná smrt nedokázala rozdělit. Ty darované kartičky po pohřbu mi zamlžily zrak ... Čekala jsem, že to tak nějak dopadne, protože se to až moc podobalo zmíněné skladbě a jsem si jistá, že autoři čerpali právě z Irvingovy knihy. Opravdu moc milý a ve své podstatě smutný film, jehož Shaimanova hudba dokázala mimořádně skvěle podbarvit. (25.03.2016)

Bohužel, úspěch Pravidel moštárny se nekoná, a to i přesto, že autorem předlohy je John Irving. Opravdu mi to připadalo osekaný, málo zaostřený na postavy. A to stálé mluvení o údělu a plánu, který má s Birchem Bůh, mě časem docela nudilo. Já vím, z takových věcí bych si neměl dělat srandu, ale tady opravdu řežisér se scénaristou zaspali.... (29.11.2009)

Námětově dojemný příběh chlapce, který se narodil s růstovou vadou zvaného nanismus, mající touhu pochopit jednu pro něj zásadní věc. Jaký je s ním Boží plán. Ví, že vše, co se děje, má svůj důvod, takže věří, že Bůh s ním naplánoval něco, co z něj jednoho dne udělá hrdinu. Scénář byl inspirován románem Johna Irvinga, který byl vydán i u nás, pod českým názvem  'Modlitba za Owena Meanyho', který si pro svou režisérskou prvotinu napsal Mark Steven Johnson. Dle svých vlastních slov se zaměřil pouze na první část románu kvůli výraznějšímu tahu na branku. Není to nic jiného než příběh chlapce Simona, sice abnormálně malého vzrůstu, ale mající srdce hrdinských rozměrů. A v tom je právě jádro pudla. Jeho prostřednictvím se tak zkoumá témata o přátelství, rodiny a víry a to pohledem velmi bystrým a s jemným humanistickým dotekem. Vznikl tak film mající hloubku i úsměvnost. Simon je kluk jako každý jiný. Má své záliby i sklon k lumpárnám, ze kterých všichni dospělí kolem něj doslova šílí. Dětští herci se před kamerou předvedli jako naprostí profesionálové, čímž dali svým postavám ohromný sympatický obraz, takže vzniklo naprosto skvělé emotivní filmové dílo.  “Věci se změní, když ze mě udělá Bůh hrdinu.” “Musíš přestat takové věci říkat, Simone.” “ Proč, když je to pravda.” “Nemáš žádný důkaz.” “Já ho nepotřebuji, mám svou víru.” Osud je sviňa a Simona zasáhne víc, než by si přál. I tady by se dala použít věta - těžký život dobrodruha - a v tom je právě celé to emotivní kouzlo jednotlivce, které míří tam, kam zřejmě Boží vůlí měl.  “ Simone Birchi, je nějaký důvod, proč sedíš v rohu?” “Přemýšlím o Bohu.” “V rohu?” “Cesta k Bohu není jen středem místnosti.” Sice to není přímo artový film, ale určitě se jedná o malé filmové mistrovské dílo s filosofií života prostřednictvím víry a Boží vůle, aniž by to jedinkrát spadlo do nějakého náboženského fanatismu. Nic než obyčejný příběh dětského světa s etudami, které moc dobře známe, avšak přeci jen poněkud jiným pohledem. (25.03.2022)

Velkej příběh o malým človíčkovi, kterej naplnil svoje poslání. Nevím do jaký míry tvůrci pozměnili Irvingovu předlohu, ale ať už to bylo jakkoli, udělali to perfektně. Dojemný scény střídají na odlehčenou ty komediální a tak to plyne až k očekávanýmu závěru (kdy nevíte jak, ale víte, že to přijde). Ale přijde to hezky a důstojně. Navíc jedno z nejhezčích přátelství jaký kdy ve filmu byli spolu s perfektními výkony obou dětských herců. Krásnej, čistej film. Kdo nemá srdce z kamene nebo zaražený prdy, musí hodnotit víc než jen průměrně. (27.12.2013)

Přestože je John Irving snad v každé tuzemské domácí knihovně a přestože já jsem vášnivý čtenář, nějak se mu celý život vyhýbám. Jednou jsem zkusil číst Svět podle Garpa a nedopadlo to. A ani na plátně nám to spolu nějak neladí. Svět podle Garpa jsem doslova z vypětím sil dokoukal, Pravidla moštárny jsem nikdy nějak neviděl celé (takže to je možná dobrý film) a tuhle "Modlitbu za Simona Birche" jsem protrpěl. Je to ale absolutně úplně o hovně. Pořád dokola nám vypravěč a titulní pidihrdina sděluje, že teď se změní něčí život, že teď se děje něco obrovského, že Simon je určen k něčemu makabrozně velikému, že teď se začne věřit v Boha, a jako podkres těmto proklamacím se na plátně odehrává neemocionální otravná nuda. Navíc je hlavní liliput tak otravnej (bohužel jsem to viděl s dabingem a ten tomu asi nepřidá), že by ho člověk nakopl, až by do prdele letěl... A přitom člověk tak nějak cítí, jaká síla byla v Irvingově předloze, co bylo jejím poselstvím. Ale tenhle film tak nějak klopýtá, chvilku se věnuje tomu, chvilku něčemu jinýmu, postavy pro mě postrádají motivaci a jakýkoliv rozměr, jsou to jenom loutky, které pronáší hlubokomyslná hesla. A u tohoto typu filmu je to stěžejní problém. No prostě to stálo za hovno, vypadá to staře, levně, otravně, hudba generická, jen ten Jim Carrey si to neuvěřitelně dává... ;-). Dávám jednoho dobře rostlého liliputa. (04.05.2020)