Frekvence

Pokračujem v sérii dvojhviezdičkových filmov. Tentoraz to schytala nepodarená Frekvencia. Veľmi ťažko sa nakrúcajú filmy, v ktorých sa zahráva s cestovaním v čase. Lima spomenul krásnu Bradburyho poviedku Hlas hromu. Aj tú by bol problém sfilmovať. Ale Frekvencia bola skôr nesmelým a naivným pokusom, ktorý nezachránili ani snaživí herci. (20.11.2011)

Vzhledem k tomu, že Caviezel s Qauidem patří do totálního podpalubí mých oblíbených herců (jejich společný film jsem si vždycky představoval jako nesnesitelnou onanii á ala Policajtka s dvojicí necharismatických loserů), jsem s Frekvencí nadmíru spokojen. Originální a náramně vychytaný scénář táhne celý film, takže ani tohle duo usmrkanců ani Hoblitova nejistá režie nemají šanci něco výrazně zkazit. Příjemné pokoukání. (01.08.2004)

Na tenhle film jsem narazila v televizi jen náhodou a nepřepnula jsem dál už jen kvůli Dennisovi Quaidovi, kterého jsem si zamilovala z několila jeho předchozích filmů. A musím přiznat, že ačkoliv si na sci-fi tolik nepotrpím, tohle je jeden z nepromyslenějších sci-fi dramat, jaké jsem kdy viděla a asi nejlepší film, ve kterém se využil nápad cestování v čase. Už od začátku mě chytla jedna věc, která bohužel řadě ostatních filmů se stejnou tématikou uniká: pokud necháte v minulosti přežít někoho, kdo měl zemřít, neovlivníte budoucnost jen tak, že ta postava bude najednou žít o něco déle. Právě naopak. Vzhledem k tomu, že tahle postavička bude chodit na místa, kde nikdy neměla být, a mluvit s lidmi, se kterými nikdy mluvit neměla, změní se vše. A vy třeba najednou zjistíte, že počet vražd spáchaných jedním kriminálníkem se díky tomu vyšplhal na dvojnásobek. Ke špičkovému scénáři si pak připočtěte ještě nenápadnou, ale brilatní režii a dva skvělé herecké výkony. Nebýt závěrečného, až vykonstruovaného a neuvěřitelného, happyendu, bylo by na pět hvězdiček. Edit 15. května 2007 Přihazuji pátou hvězdičku, protože jsem tenhle film viděla už třikrát a pořád mě stejně baví. (13.08.2006)

Dobrý starosvetský rodinný time travel film s detektívnou podzápletkou. Úplne to dýcha atmosférou starej Ameriky, že mi bolo ľúto, že sa súčasná dejová línia neodohráva v 50tych rokoch ale v súčasnosti. Časové paradoxy a vysporiadanie sa s nimi sú úplne pritiahnuté za vlasy, no toto je ultra light sci-fi, takže som ochotný tomu odpustiť ledačo. (06.01.2015)

"Minulost je zvláštní věc. Každý má ve skříni kostlivce, jen se neví, kdy vyskočí a kousne vás do zadku." Kdo by nechtěl změnit svou minulost? To by chtěl asi každej, ale jen John má vysílačku, tátu odhodlanýho znovu neumřít a baseball. Jistě, baseball. Bez něj by totiž nikdo nikomu nevěřil. A spojení táty s Náčelníkem by nezpůsobovalo vstávání chlupů na těle. Potom už se mi to ovlivňování minulosti až tak nepozdávalo, v neustálejch změnách přítomnosti jsem se ztrácel víc než John a tak jsem zahodil kritický myšlení a začal jsem si přát, aby to nějak slušně dopadlo. Dopadlo. A donutilo mě to zamyslet se nad moudrem Julie: "Stáří není špatný ... když se ho dožiješ." (10.04.2019)