Frekvence

Ačkoliv nejsem příliš nakloňen žánru scifi-filmu posledních pár let po shlédnutí tohoto snímku Frekvence jsem byl příznivě překvapen,i když jsem se musel několikrát orientovat v ději.Nebyl jsen asi sám neboť tento film byl dost na přemýšlení a k zamyšlení.Film Frekvence byl zajímavý ještě tím že do děje byl ještě částečně umístěn sport.A nadruhou stranu nechyběla ani dobrá kriminální zápletka a mnohé psychologické situace výborně ztvárněné herci D.Quaidem a J.Caviezelem.Na závěr musím konstatovat že na žánru scifi v těchto kombinacích jsem nebyl zvyklí a proto sem s tímto filmem byl maximálně spokojen.Prostě ten minulý večer ještě ve spojení s filmem Americký prezident mě TV Prima mimořádně příjemně překvapila a po filmové stránce uspokojila.Nemůžu jinak než za 4**** (09.07.2006)

Obzvlášť zajímavými shledávám scény transformace přítomnosti, kterážto pramení ze změny minulosti. Nicméně jedna má výtka směřuje k nelogičnosti závěru. Sice v minulosti prostřelí otec vrahounovi ruku (to by se dalo snést), a v přítomnosti ji sice také má pryč - nicméně žije, je na svobodě. Musel se tedy celou dobu 30-ti let kdesi skrývat, dalo by se spíše očekávat, že zmizí úplně. Jinak se rozhodně jedná o zajímavý film, s výbornou kamerou, režijí a hereckými výkony a celkem originální myšlenkou. (21.02.2004)

Pro téma cest časem a ovlivňování minulosti platí, že je nemožné důsledně vychytat všechny vznikající časové paradoxy. A tak, přestože je ve Frekvenci těch lapsů celá řada, je lepší se v nich nešťourat a spíše si užívat parádní jízdu příběhem, který vás donutí netrpělivě čekat na každou další scénu, každý další nečekaný zvrat způsobený zásahem do minulosti. Skvěle napsaný scénář kombinující krimi thriller, sci-fi a rodinné drama je totiž plný napětí a zvratů přestože je z velké části postaven na dialozích. A je tomu tak í díky dokonale sehrané dvojici Quaid a Caviezel v hlavních rolích. (31.05.2010)

Príde mi zaujímavé, ako jednoduché a svojim spôsobom otrepané SF motívy dokážu ohúriť toľko divákov. Aj teraz ide o podobný prípad ako bol OSUDOVÝ DOTYK. Čiže sústredené rozobratie jednoduchej zápletky bez výraznejšieho hereckého výkonu či réžie. Tiež však patrím k tým, ktorí považujú Frekvenciu ako celok za dobrý film. Hlavne vďaka solídne gradovanej trilerovosti dokážem odpustiť sem tam nejakú nelogičnosť (priznanie sa záporákovi). Nečakajte ďalšieho DONNIEHO DARKA a môžete sa slušne baviť... (03.04.2015)

Darwinžel to bylo nedomyšlený jako tučňák pomocnýho učitele Václava Foustky na severním pólu. Třeba projev změn v budoucnosti, kdy si najednou všichni pamatují něco jiného, ale John si pamatuje to původní. Dál ta příčinná souvislost často pokulhávala, třeba nějaká minulost vedla k nějakému Johnovu jednání v budoucnosti, pak se minulost změnila a projevilo se to uprostřed nějaké Johnovy akce, do které by se ale nemohl dostat, kdyby ta minulost byla jiná. Nemluvě o tom, že řetězově by se na to nabalovaly další a další změny. Přesto to bylo i docela napínavý a nakonec bych tomu napařil čtyři kousky, ale konec byl bohužel silně nepodařený a přesládlý. Z podobného ranku bych to přirovnal třeba k Butterfly Effect, který je ovšem promyšlenější (byť ne bez děr v logice). (01.11.2011)