Komisař Moulin

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)

Ze začátku to bylo jednoznačně za 5, ale pak jakoby se autoři posunuli někam jinam a ze sympatického komisaře se stává vagabund. Ono to asi v životě i možná tak chodí, ale zdá se mi, že zde se to už trochu přehání. Boj komisaře Moulina tak nakonec sklouzl do boje proti mocným a zkorumpovaným. Nebo, že by to tak skuečně bylo? Cekově tak dávám za 3. (08.03.2012)

Mamka byla divácky zatížená na různé francouzské obejdy a tak jsem společně s ní viděla všemožné žabožroutí filmy a seriály. Komisař Lulin, jak jsem ho s chichotáním k nelibosti mé rodičky titulovala, neunikl mojí pozornosti a kdysi v šerém dávnověku (před plyšákem nebo krátce po něm) patřil k docela oblíbeným televizním seriálům. Mnoho detailů mi však v té nevzhledné duté bouli, co nosím na krku, nezůstalo - s takovou "Chobotnicí" a komisařem Cattanim (jeho jméno jsem nikdy nezesměšňovala) se "Komisař Moula" nemůže rovnat, prostě kriminální průměr, po jakém už dnes neštěkne ani kočka. 56% (09.07.2011)

Jak to hodnotit? Původní řady byly skvělé pětihvězdičkové detektivky s charizmatickým sukničkářským detektivem, za které by se nemusela stydět ani Agatha. Pak úroveň postupně klesala až na úroveň toho zamerikazovaného paskvilu se stárnoucím drsňákem, který nám ČT čas od času z nedostatku jiného materiálu naservíruje. Z nostalgie a vzhledem k uváděnému datu vzniku dávám za 4*. (20.06.2007)

Moulin se z tradičních sympatických detektivek propracoval spíše k sociálním dramatům. Každý z dílů poslední řady otevírá bolák francouzské (a potažmo evropské) společnosti. Trošku v něm zarýpe, nechá vyhřeznout něco hnisu a s tradičním francouzským šarmem se pokusí nabídnout usmíření diváka v podobě nějaké roztomilé scény. Moulin už není jen obyčejná eurocrimi, posunul se po bok bratří Dardennů, ale problémy současnosti vnímá s ironickým nadhledem. (26.04.2011)