Komisař Moulin

Francouzský krimiseriál si udržuje poměrně velmi dobrou úroveň, postava komisaře Moulina není jednoznačná, ale pro mě má zahraná role komisaře, rozměr morálního policajta, je faktem, že kvalita jednotlivých dílů je rozporuplná, nicméně pro Yvese Reniera mám slabost, je mě velice blízký, protože má kladný vztah ke zvířatům. Musím také zmínit, že postavu komisaře umocňuje perfektní dabing Miroslava Moravce. Moje dojmy ze seriálu jsou kladné. Některé seriálové příběhy vychází z existence faktů specifických kriminálních případů, tak že, to není úplně zcela smyšlené. (07.10.2007)

Jeden z nejoblíbenějších detektivních seriálů ve Francii, který už několik desítek let vrší jednu řadu za druhou. V hlavní roli se stále objevuje oblíbený Yves Rénier, jinak se celý projekt v čase proměňuje. V podstatě každá série nese jiné znaky a mění se podle potřeb trhu. Vzhledem k tomu, že s růstem své popularity získal na výslednou podobu seriálu vliv i Rénier, v posledních sériích zasahoval do scénáře. Když autoři cítili potřebu oslovit mladší publikum, Rénier přitvrdil a změnil šatník i slovník. Nepatřím k nostalgikům, kteří vyzdvihují počátky seriálu, mám naopak pocit, že v poslední sérii se snaží scénárista jít víc do hloubky, přichází se sociálními a politickými tématy, a tím právě Komisař Moulin zvedá laťku. Za poslední sérii by to byly poctivé čtyři hvězdičky. Celkový zprůměrovaný dojem: 60 %. (17.10.2009)

To, co je na tomto seriálu, který chce být a je poctivou podívanou pro víkendové večery a přitom zpravidla nabízí ještě cosi navíc, pro mnohé nejvíc protiřečivě sporné, považuji pro sebe naopak za jeho největší plus. Ač u komisaře MOULINA jsou a zůstávají zachovány všechny znaky detektivky jako žánru, už pojetí postavy, která je "pouze" skvělým kriminalistou, jemuž zůstávají všechny lidské slabosti složitostmi vlastního osobního života počínaje, naznačuje, že se tu jedná o mnohem víc. Co ve své době, v sedmdesátých letech bylo v poetice žánrů průrazné, to i dnes zůstává osobité a neopakovatelné. Moulinovi, s nímž se Renier dokonale sebeidentifikoval, přibývají vrásky a v playboyovi mladších let postupně ožívá v charakteristice postavy někdejší osmašedesátnický rebel a neúprosný soudce doby, jejíž faktické rezignaci na přiměřené eliminování stále brutálnějšího zločinu ve všech jeho stále početnějších zpodobách Moulin rozumí stále hůře. Častěji se dostává do konfliktů, častěji však také účinně zasahuje proti těm, kteří jsou si až příliš sebejisti svou beztrestností. Kupodivu neztrácí kontakt s mládím: vztah k dceři, která je mu tolik podobná a kterou nemohl poznat dříve, mu nejen nahrazuje syna, ale současně mu posléze věnuje přítelkyni, pro kterou nikdy není obtížný. Platí to - a v tom je dcera opravdu potomkem svého otce - i naopak pro ni. Moulinovský seriál je velkou výpovědí své doby a ve svém žánru ve svém celku určitě bude patřit k respektované klasice. Pro své diváky, kteří na něm vyrostli, určitě. (03.02.2008)

Moulin se z tradičních sympatických detektivek propracoval spíše k sociálním dramatům. Každý z dílů poslední řady otevírá bolák francouzské (a potažmo evropské) společnosti. Trošku v něm zarýpe, nechá vyhřeznout něco hnisu a s tradičním francouzským šarmem se pokusí nabídnout usmíření diváka v podobě nějaké roztomilé scény. Moulin už není jen obyčejná eurocrimi, posunul se po bok bratří Dardennů, ale problémy současnosti vnímá s ironickým nadhledem. (26.04.2011)

Mamka byla divácky zatížená na různé francouzské obejdy a tak jsem společně s ní viděla všemožné žabožroutí filmy a seriály. Komisař Lulin, jak jsem ho s chichotáním k nelibosti mé rodičky titulovala, neunikl mojí pozornosti a kdysi v šerém dávnověku (před plyšákem nebo krátce po něm) patřil k docela oblíbeným televizním seriálům. Mnoho detailů mi však v té nevzhledné duté bouli, co nosím na krku, nezůstalo - s takovou "Chobotnicí" a komisařem Cattanim (jeho jméno jsem nikdy nezesměšňovala) se "Komisař Moula" nemůže rovnat, prostě kriminální průměr, po jakém už dnes neštěkne ani kočka. 56% (09.07.2011)