Občanská válka

Bouření Texasu proti Brýdenovi udělalou Občanské válce pěknou reklamu a A24 mohou slavit. Garland se drží při zemi scénářem i režijně. Umělecké aranžmá tam je, ale přece jen se soustředí na syrovost podtrhnutou černobílými fotografiemi začínající Cailee Spaeny (klučina z DEVS) a servíruje klasický road movie nespojenými státy americkými. Nejděsivější zastávka na cestě je ta u Plemonse a ční nad celým filmem jako vrchol Everestu. Chápu proč Garland explicitně neuvedl důvod roztržky, byť je naznačena, ale chyběl mi právě onen rozhovor nad jehož neexistencí lamentuje Wagner Moura. Vynikající Wagner Moura mimochodem, s přehledem strká do kapsy zádumčivou Kirsten Dunst. Finále předvídatelné, ale formálně dechberoucí. Skvělý soundtrack. (22.04.2024)

Režisér, jehož jméno zní jistě ne náhodou jako pseudonym špatné pornoherečky, opět nezklamal. Vystrkuje plastové kozy a přitom nemá žádnou prdel. Zrzoun střílí Číňany, Humvee je neprůstřelný i ve světlé výšce a Dunst se tváří jako Erling Haaland, kdyby půl roku neměl shot on goal. Ideologicky tak vágní, že tane na mysli Smoljakovo my nesmíme ani naznač... POTUS mi připomínal učesaného časopisa Pavla Tuleju. Silniční hrátky jak z Kobry 11, způsobené pravděpodobně nenadálým ztuhnutím bradavky nadějné hyeny Jessie, jsou předzvěstí jednoho z nejamorálnějších překročení učitele žákem, protože zabít svůj umělecký vzor pro jasně nejhorší snímek - voják za rohem kdesi na konci chodby, wow! - ze všech už tak slabých fotek (Girlanda nám z neznámého důvodu každou vyvolá v přímém přenose, 2024: instáčová odysea), je hodně zlé. Slovy prezidenta Spojených států amerických: "Come on, man!" Pokud chcete vidět opravdu výtečný film o válečných novinářích, který je černý, bílý, ostrý, hladký, jízlivý i lidský, surrealistický i realistický, esejistický i vášnivý, nemluvě o herecké úrovni z úplně jiné galaxie, zapátrejte po Die Fälschung. (05.06.2024)

Velmi těžce uchopitelný kompilát několika nesouvisejících anachronismů. Přebírá to mentalitu vizuálních citací reality a popkultury, kterou se před 15-20 lety vyznačovaly zběsilé singleplayerové kampaně AAA stříleček Call of Duty, Homefront nebo Battlefield. Ty variovaly známé scény či věty z klasických filmů typu Apocalypse Now, Aliens, Platoon, The Rock, Predator apod., přičemž je zasazovaly do vyhrocenější varianty tehdejší globálně politické reality. Makabrózní zápletky o ruské výsadkové invazi na území USA byly vedeny skrze fetišistické mazlení s aktuální vojenskou technikou a neustálé změny hledisek, kdy v jedné pasáži jste pěší voják, v další elitní špeh, pak zase prostý civilista nebo třeba kosmonaut na oběžné dráze. Obecně pak nabízely řešení celosvětového politického tření jako potřebu permanentní války v pozadí událostí, kterou spolu vedou nepoučitelní nacionalisté v šedých zónách planety. A s nimi se pochopitelně nesla i přirozená nedůvěra v překotný technologický vývoj (což kulminovalo epickou scénou z Modern Warfare 3, kdy EMP paprsek  odpojil veškerou elektřinu ve válkou strádaném východním pobřeží Států a z nebe začaly padat těžké stroje [hádejte, který film si tuhle scénu potom půjčil]). Civil War je pak zvláštní trestí této mentality, kdy onen shooter je v chaotickém válečném mumraji pobíhající fotograf s šestatřicetisnímkovým analogem, který používá chytrý telefon pouze na polní vyvolávání negativů (!!!). Všechna bojující NPC ho přijímají, vedou misemi a chrání, zatímco my pořád nevíme, co ho profesně pohání, protože o světě, kde se onen film odehrává, známe jen potřebné minimum. Zdali je ten film o potřebě najít své místo v nepochopitelném chaosu pořád nevím. Mám z něj takový zvláštní pocit, jakoby vznikal za chodu a někde se někdo zapomněl ohledně něj na něco zeptat. Ale přitom má pořád vehementně snaží vést se dopředu a doufat, že to do sebe nějak samo zapadne, až bude na konci. Čímž vlastně perfektně koresponduje se svojí hrdinkou. No každopádně kdo dočetl až sem, tak si asi všiml, že si s ním zkrátka nevím moc rady. A takový jsou obecně filmy, které mě vlastně dost baví. PS: bohužel filmu dává dost zabrat srovnání s téměř dvacet let starým Children of Men, vůči jehož vykreslení degradativního světa manicky se snažící o zachování působí tenhle Garland dost scénicky, uměle a většina scén budí dojem hmatatelně uzavřeného setu. (23.07.2024)

Tohle je neskutečně hutný kino zážitek. Garland je frajer, dokáže totiž natočit věci od scifi robotů, přes Anihilaci, mind-fuck Men až k postapo Civil War a musím říct, že i tak "všední" námět dokáže rvát koule. Příběh se zaměřuje na partu novinářů, kteří se vydají na cestu do Washingtonu s touhou být první, co udělají rozhovor s prezidentem a sklidit credit, a tak se vydáváme na putování Amerikou skrze několik nástrah. Největím tahounem je naprosto precizní vizuál, který je barvitý, na pohled nádherný a realistický zároveň a stejně tak musím vyzdvihnout jakousi odtažitost celého filmu, který se nesoustředí na všechny postavy, co ve filmu dostaneme, jako na středobod celého snímku, ale spíše jen jako jedny z mnoha postav v onom světě, čímž se do popředí nedostávají herci a charaktery samotné, ale spíše celá spoušť okolo, takže si divák může vychutnat příběh naplno a dumat, "co že se to asi stalo". Líbila se mi rozmanitost všeho kolem, kdy dostaneme základní náčrt hlavních postav a pak už jdeme rovnou na cestu, na které nás překvapí několik situací od snipera, rabování či scénu s vojáky, kdy jakmile přijde na scénu Jesse Plemons, tak věřte, že se budou dít sakra věci a tady musím přiznat, že v tomhle momentě jsem na 5 minut nedýchal a po skončení celé situace mi bylo vnitřně úzko a nevolno, jak už opravdu dlouho ne. Dojde i na akční finále naplněné bojem ve městě, takže i tohle si film může škrtnout ze seznamu. Co je ale největší síla, je audio stránka filmu, protože tohle se tady povedlo naprosto bezchybně - tyhle kontrasty mezi naprostým tichem, zvláštní hudbou a pak extrémně hlasitými výstřely dělají z filmu naprostý záhul na všechny smysly diváka a za mě jde o jeden z NEJLÉPE nazvučených filmů současnosti a pro tenhle faktor si budu Civil War pamatovat. Zajímavostí pak je, že ve filmu byly všechny výstřely "opravdovými slepými" náboji, což se ve filmu běžně nepoužívá a místo nichž se používají o třídu méně zvučné slepé náboje, což si Garland odůvodnil tím, že chtěl mít herce v akci a v pozoru. Neskutečné. Abych jen nechválil, určitě bych viděl raději seriálovou podobu, jelikož jsme zde vlastně vůbec nedostali důvod "proč se to děje", "jak dlouho se to děje" a vlastně ani "kdo proti komu" to tady stojí, což by mi za normálních podmínek dost vadilo, ale tím, že si mě film naprostou upoutal vším okolo, nemám ani potřebu tohle řešit a prostě jsem jen seděl zavrtaný v sedačce a hltal tenhle audio-vizuální masterpiece okořeněn o dechberoucí finále a scénu s Plemonsem, u které se mi málem zastavilo srdce. ŠÍLENOST. (21.04.2024)

Občianska vojna v najdemokratickejšom štáte sveta, kolíske všetkých cností - fikcia či vízia? Garland odviedol dobrú prácu, že film stavia politicky neutrálne. Nechce postaviť prívržencov trumpety proti plienkovej trasorítke ani naopak, aj preto spojil Kaliforniu s Texasom. A kvôli tomu sa vo filme nájde každý Američan - z jeho pohľadu by tyranom mohla byť tá druhá strana. Okrem ohlušujúcej streľby smerom ku koncu však film neprináša nejakú úchvatnú, intenzívnu drámu. Zároveň však prináša neustále fotografovanie a to aj za prapodivných až nepochopiteľných situácií. Alex Garland zrejme chcel priniesť filmom nejaké znepokojivé posolstvo, ktoré v spoločnosti cítiť nielen v USA. Z filmu ho však necítiť dostatočne. (16.04.2024)