Krásné bytosti

Skvelá sociálna dráma, ktorej ale do dokonalosti niečo chýba. V mojom prípade ide o absenciu pedagogického dozoru v škole a až do konca filmu aj polície. Ťažko uveriť, že by udalosti prebiehali presne tak, ako vidíme vo filme. Inak Krásne bytosti dokážu emocionálne strhnúť, ukázať postavy v ambivalentnom svetle a predovšetkým s nimi dokážeme (sú)citiť, aj keď sa chovajú proti všetkým spoločenským pravidlám. Dôvodom je fakt, že scenár ukazuje aj rodinné pozadie (anti)hrdinov. Dôvodom ku konečnej spokojnosti je aj vygradované finále, ktoré ma presvedčilo o lepšom hodnotení. (18.09.2022)

Zapomeňte na klasické šablony filmů o školní šikaně, tenhle film je chytřejší. A jeho hrdinů je vlastně také více než ta čtyřčlenná klukovská parta. Celé se to odehrává v nějakých horších částech Reykjavíku, prostředí je to stejně nehostinné jako poměry panující ve většině domácností našich hrdinů. A kupodivu se s tím moc netluče ani ta trocha nečekaného magična. (10.07.2022)

"Kde mas skutecne oko? Otcim mi ho vystrelil vzduchovkou, nevedel, ze je nabita... A kde je tvuj vlastni otec? Umrel, utopil se. Dal si LSD, myslel si, ze je Jezis a chtel chodit po vode." Takovy normalni film o sikane, dospivani a pratelstvi na Islandu. Film ve svem vypraveni neni dokonaly (Co Balli a skola, jeho spoluzaci? Ti zmizeli jako mavnutim kouzelneho proutku.), ale bavilo me to a ma to atmosferu a kvalitni zpracovani. Hosi na houbickach byli bezchybni. Zajimave je z postav sledovat predevsim Addiho. Jenom nechapu, proc tam tvurci za kazdou cenu sroubovali zase nejakou homosexualitu, ktera na celkovy dej nema zadny vliv? Uz by si mohli uvedomit, ze to je kontraproduktivni a nikoho to nezajima. Jinak dobry. (22.04.2023)

Vznikání efemérních souručenství, poetických a křehkých, která mnohdy stojí na vodě a nemusejí přežít napořád, ale díky nimž mohou své dětství a dospívání přežít kluci z mizerných sociálních a rodinných poměrů, pakliže si dovolí nechat aspoň občas vyplout na povrch sklony k solidaritě, přejícnosti, vzájemnosti. Vzájemnost, vnímavost a otevřená komunikace jako cesta k přežití a možná i smyslu života, ať už na drsném venkově, nebo ve městě, je zřejmě nosným tématem tvorby tohoto nového islandského režiséra. Nebude nejspíš náhoda, že jak starší bratr v Údolí velryb, tak jeden ze zdejších hlavních hrdinů se jmenují Arnar (Addi), což je režisérovo prostřední jméno. *** Vedle bravurní práce s herci, s kamerou, se střízlivostí a poetikou v obraze i zvuku stojí za to zvlášť ocenit i rytmus, vědomou pozvolnost budování dramatu, kdy skutečně musí uplynout nějaký sledovací čas, než se změní počáteční dojem, že sledujeme depresivní konstelaci zoufalých kluků, kteří se osaměle smaží každý sám ve svém pekle, děj postupně nabere všechny kvality a zahustí se sítí vznikajících mikrovztahů a mikropřátelství a pronikne do něho v mnoha podobách i prokazované dobro, vznikající důvěra, bezpečí vzájemného vedení, laskavost, prožívaná krása a s tím vším také vědomí, že prožívaný život má smysl a hodnotu, i když nikdy nelze zaručit, že něco přetrvá. (Malý sál Lucerny, 19. září, s Lídou.) *~ (20.09.2022)

Už som videl viacero islandských filmov, no akosi ma v porovnaní s ostatnou severskou produkciou nezaujali. Toto vyzeralo už podľa popisu skvelo, a podľa hodnotení ešte lepšie. Myslím si, že táto zápletka mala skutočne nadpriemerný potenciál, ale finálny dojem napokon nebol taký ako by som očakával. Nemôžem si pomôcť, ale napriek skvelému príbehu to pôsobilo tak ťažkopádne, až ma to ubíjalo. Islandská filmová aura na mňa pôsobí veľmi zvláštnym dojmom. A pritom mal ten film všetko to, čo by mala kvalitná dráma mať. Ale to spracovanie je proste ... mimo mňa. 2* (26.02.2023)