Bídníci

Naprosto nechápu, jak je možné, že se mezi tak skvělou a výborně hrající partu vloudily představitelky Fantiny a dospělé Cosetty. Obě měly velmi chudobný herecký rejstřík a v něm dvě polohy, afekt a ještě větší afekt. Obě děti, jak Cosette tak Gavroche, byly velmi dobré. Škoda, že se ty dvě čůzy od nich něco nepřiučily. Výborná byla i Demazis coby Eponina, z mírně nudného Vanelova Javerta se postupně vyklubal jeden z nejodpornějších Javertů světové kinematografie. Ocenění si zaslouží hudba i kamera. Nejblíže tomuto zpracování má Hosseinovo z roku 1982, akcentuje stejné detaily, hodně se věnuje bitvě na barikádě a vše soustředí na hlavního hrdinu. Musím konstatovat, že i v tomto případě je to velice dobře. Baur byl opravdu vynikající a svým výkonem setřel i pachuť z omylu při výběru představitelek dvou hlavních ženských postav. S každým novým jménem Jeana Valjeana byl před kamerou nový Baur, Baur velmi silný v kramflecích a ovládající celou scénu. (21.01.2015)

Úžasné spracovanie knihy, ktorú som vždy chcel prečítať, ale kvôli hrúbke som sa k nej nikdy nedostal (raz to možno napravím), ba by som povedal, že najlepšie. No ale k filmu - bol to excelentný herecký koncert za ktorý by dnes hlavný predstaviteľ dostal zrejme Oskara. Mnoho vecí vás vo filme dojme už len tým, že sa dejú a ďalšie už príde samo. Vďaka Levným Knihám sa fakt človek dostane k úžasným skvostom svetovej filmografie. (10.05.2010)

Už je to více než 10 let, co jsem přečetl fantastickou knihu a s podivem teprve nyní jsem si našel čas shlédnout první adaptaci. Dle počtu hodnocení je evidentně ve stínu slavnějích verzí. Já toho ale moc vytknout nemůžu. Stopáž je vražedná a možná dost lidí odradí, ale uteče to rychleji, než se zdá. Film nemá žádné závratné tempo, ale rozhodně se nedá říct, že se vleče. Pořád se něco děje, všechny fragmenty do sebe krásně zapadají. Ono také zfilmovat rozsáhlý román bez vynechání důležitých pasáží je kumšt. Hercům logicky vévodí výborní představitelé Valjeana a Javerta. Momenty, kdy jsou oba na scéně, jsou vrcholné pasáže filmu. Jejich vztah neskutečně graduje, až k pro někoho možná překvapivému konci. Až se dostanu k jiným adaptací, pokusím se o porovnání. Za tuto verzi silné čtyři. (25.07.2011)

Duchem i narativní strukturou věrná adaptace Hugova literárního evergreenu zaujme především hereckými výkony. Ústřední Jean Valjean Harryho Baura a inspektor Javert Charlese Vanela patří mezi ty herecké kreace, na něž se nezapomíná: Baur zvládá s přehledem a věrohodně všechny polohy, které jeho postava nabízí (v tomto případě tedy různě syté odstíny tragiky), Vanel se báječně zhostil Hugova policejního fanatika. Obecně je film silný především v intimních momentech, naopak masové scény (vyskytující se zejména v závěrečné části, která se odehrává za nezdařené červnové revoluce 1832) se svou přemrštěně patetickou estetikou oživlých ilustrací učebnice dějepisu dnes působí vyčpěle. Na filmu rovněž zaujme vnitrozáběrová kompozice, i "expresionisticky" pokřivené úhly mnohých záběrů. Honeggerův hudební doprovod je více než zdařilý a inteligentně korespondující s obrazovou složkou (viz. např. jedna scéna na barikádách podkreslená variacemi na Marseillaisu). (01.01.2009)

V roce 1934 se málokdo z širších vrstev, natož z chudiny, dokázal prokousat mnohosetstránkovou knihou, ve které Hugo prokládá děj filosofickými úvahami, historickými exkursy a sociologickým pozorováním. Film měl fungovat především jako osvěta, předkládající literární zlato Francie širokým masám. Můžeme mu vytýkat mnohé: Baurovu zdlouhavou exhibici v roli nepravého Valjeana (natahující neuměrně první díl) či heroizaci vzbouřenců (zdá se, že hlavní dovedností revolucionáře je operní zpěv na barikádě), při které se potlačuje Hugův realismus (otec vztyčující vlajku na barikádě má v knize přesně propracovanou charakteristiku). Na druhé straně zaujme "reportérská" ruční kamera při revoluci, až expresionistické snímání situací v domě, kde bydlí Marius a Thenadier, či stylizace Cosetty do hloupé a rozmazlené fifiny (scéna v Luxemburské zahradě). I hlavní myšlenka je dobře vyjádřena: Starý zákon - Javert - tedy vláda trestu proti Novému zákonu - Valjean - odpuštění a nový život. A potěší i čistá a jednoduchá francouzština, kterou je radost poslouchat. (05.06.2009)