Podivné vyšetřování

Asi jsem čekal trochu jiný film, ale prostě mi to nějak nesedlo. Jednak moc nemusím kriminálky, kde je pachatel známý od začátku, a jednak se mi moc nelíbil ten "kafkovský" závěr. A vlastně celé mě to moc nebavilo, neoslovilo mě obsazení a kupodivu ani Morriconeho hudba, a celkový dojem navíc zabilo to, že jsem film zhlédl v příšerném anglickém dabingu. Ve své době to asi byl odvážný počin, ale dnes už mi přijde, že to hodně ztratilo na zajímavosti. (24.05.2019)

Kafkovsky temné drama začíná nevysvětleným zločinem, který se postupem času projasňuje formou vzpomínek a podivných záblesků z minulosti. Petri v průběhu filmu krásně ilustruje, jak italská policejní tradice, trocha přirozené autority a pečlivá manipulace s lidmi mohou ochránit vysokého komisaře před spravedlností i navzdory jasným a zdrcujícím důkazům o jeho vině. Na konci spatřujeme, jak může taková přílišná koncentrace moci vést k nesmyslu. V tomto snímku je Petri mistrem napětí, věcí nevyřčených a nálady okamžiku. Jedinečným je také hudební podklad Ennia Morricone, který používá originální technické efekty. 9/10 [KVIFF 2014] (09.07.2014)

Taliansku kinematografiu mylujem, a presne tento film mi opat zasmakoval. Vyborny pribeh o policajnom inspektorovi, ktory spachal chladnokrvnu vrazdu, ba dokonca nechal po sebe stopy veduce k jeho osobe a bol si pri tom stopercentne isty, ze sa mu nic nemoze stat. Nasledne rozbehnute policajne vysetrovanie dokonca vedie k inej osobe nez k samotnemu inspektorovi. Rezia Elia Petri je vyborna, a hoci ma film v strede dost nudy, zaver to bohate vynahradi. Hudba Ennia Morriconeho je vyborna. 85 % (03.01.2015)

"Podivný" film, na ktorý som sa dlho adaptoval. Až som nakoniec musel pochopiť, že je zámerne predimenzovaný, že postavy sa chovajú neprirodzene kvôli Petriho záujmu ich v očiach diváka zosmiešniť. Divné vyšetrovanie tak pre mňa predstavuje viac politickú krimi satiru niež klasické krimi, možno aj s prvkami grotesky. Je jasné, že pri takomto arogantnom chovaní a nepríjemnom výrazy v tvári by Volontého podozrievali všetci od kolegov po susedov. Film ale už predsa nahlodal zub času, bol presne namierený na svoje dobové publikum a my ho tak berieme trochu z nadhľadu. I keď nadčasový je, to si nič nenahovárajme. Vidieť Volontého v počas jedného dňa v dvoch absolútne odlišných úlohách (Každému, čo si zaslúži) je dosť nevšedný zážitok, čo je len dôkazom jeho hereckého umu. (10.09.2018)

Podivné? Ale kdeže... Bylo to ulítlé, režisér byl nejspíš pěkně zkouřenej a měl pořádnou pifku na italské papaláše. Velmi mě oslovil satirický a současně kritický pohled na státní úředníky opojené mocí, které už prakticky nic nemůže ohrozit, což v tomto snímku výborně personifikoval a ztvárnil Gian Maria Volonte. Když nejdřív začal sám sebe vyšetřovat a později se udávat, byl příliš vysoko, než aby mu to někdo věřil nebo ho nechal padnout. Nakonec to připomínalo výlet za hranice nejbizarnějšího absurdistánu.... (19.11.2010)