Děti Nagana

Že by? Je fajn, že se Češi pouštějí do takového stylu filmaření, ale bez hereckých výkonů to nejde. Je vidět, že Dan Pánek s režií teprve začíná, ale jako jeden z jeho prvních celovečeráků to není špatný. Jen prostě naučit děti hrát a má vyhráno (a pohrát si s dialogy) jediný kdo to tak nějak zachraňoval byl Hynek Čermák. Některé zápletky by bylo dobré rozvést víc, nebo je nedávat vůbec. S kamerou či tempem při zápase jsem problém neměl. Hrozně se mi líbily záběry z pohledu hokejky nebo gólmana. Podtrženo sečteno, je to film na který se za pár let rád podívám až ho budou dávat na ČT2. (26.02.2023)

Aj keď po dejovej stránke nie je tento film žiadne terno, má v sebe neuveriteľnú dávku nostalgie. V čase českého triumfu v Nagane som mal 10 rokov, takže to bol zhruba vek Dominika a jeho rovesníkov. Tento film bol pre mňa obrovským nostalgickým závanom, a to čo prežíval Dominik, som prežíval aj ja, takže o to väčší záber mal na mňa tento film. Hokejbal s tenisákom bol u nás na dvore medzi panelákmi takmer každodennou činnosťou, takže mnoho toho "podprahového" humoru som o to viac precítil. Každopádne, dejovo bol tento film značne predvídateľný, každému snáď bolo jasné, ako to napokon skončí. Ale nevadí, v tomto prípade mi ten happy end vôbec neprekážal. 4* (19.06.2023)

Bohužel film, který balancuje na poli několika subžánrů, ale neví čím chce přesně být. Filmem o dospívání v devadesátkách? Nebo filmem o naplňování svých snů? O první lásce? Či hledání sebe sama a své role v nově vzniklé rodině? To všechno tam naleznete, ale nic z toho nemá dostatek času pro detailnější probrání či rozebrání. Jde cítit, že režisér trávil své dětství v devadesátkách, protože řady detailů odpovídají tomu, jak jsem i já toto dětství prožíval (pogy, tomagotchi). Bohužel ale pro výše řečené nemohu udělit alespoň ty tři hvězdy. 55% (14.05.2023)

25 let od Nagana jsem já osobně oslavil v Praze, kdy jsem měl možnost vidět legendy českého i slovenského hokeje v O2 aréně v podařeném exhibičním zápase. Na děti Nagana jsem původně chtěl jít do kina, ale nějak to tehdy nevyšlo, tak jsem si počkal na Netflix. Takhle krásně jsem si na dětská léta pěkně dlouho nezavzpomínal - v době tohoto největšího úspěchu českého hokeje jsem měl 8 let a celý turnaj jsem tehdy nadšeně s otcem prožíval, do toho jsem snad v každé volné chvíli chodil hrát hokej ven a dělal většinu věcí, co jsem v tomto filmu viděl - hrál si na Haška či jiné hráče, byl jsem nadšený, když jsem dostal svou první brankářskou hokejku, kšiltka jako lapačka, míček vystřelený nekdě za plot, do auta nebo okna - to byl ten správný průser. V rámci možnosti se z tohoto filmu podařilo dle mě vytřískat asi maxium, takže za mě spokojenost. Škoda, že dnešní děti tohle ve volném čase nezažívají, protože ty top vzpomínky, které mám v sobě díky tomuto filmu zase na chvíli ožily a za to jsem rád především...80%. (15.05.2023)

Je to teda občas příšernej děs. Na jednu stranu je fajn, že se tvůrci vyhnuly typyckým zhovadilostem v dětských sportovních filmech, ale i tak, kdyby nešlo o naše, herce a naše vzpomínané vítězství, byl bych k filmu mnohem, mnohem kritiščtější. Takhle jsem se párkrát usmál, rád si na některé věci zavzpomínal a kromě lehkého studu z mizerné práce s neherci jsem měl i hřejivý pocit, jak super byla doba konce devadesátých let, když člověk chodil ještě na základku a měl hovno starosti a radoval se z maličkostí. (20.05.2023)