Kostlivec

Filmů inspirovaných Kingovou krátkou povídkou existuje jen pár, takže jsem byl zvědavý, jak se s tím Savage popasoval. Viděl jsem už totiž od něj jak Host tak Dashcam, a tak nějak jsem tušil, že žádný velký zázrak se konat nebude a taky tomu tak bylo. Tento režisér nikdy mezi moje velké oblíbence patřit nebude, jeho styl mi moc nesedí, ale musím uznat, že tentokrát dokázal natočit alespoň průměrnou podívanou, která sebou přinesla i pár slušných scén a momentů. I nějaká ta lekací scéna by se tu našla.    Co se atmosféry týče, tak začátek filmu se docela povedl. Dramatický úvod a sebevražda neznámého muže dokázali navnadit a tentokrát mi ani moc nevadily „dětské hrdinky“. Obě mladé herečky předvedly, jakžtakž snesitelné výkony, okořeněné o několik bububu momentů. Dokud se pracovalo jen s náznaky (stíny) bylo to fajn, jakmile se ale bubák ukázal v celé své kráse, bylo zaděláno na průser. Naštěstí se před kamerou moc často neobjevovalo, nebudu-li počítat digitální přestřelku (u pasti) a závěrečné hořící finále.    Podobných filmů o bubácích ve skříni nebo pod postelí či ve sklepě už však existuje tolik, že tohle téma mě už prostě moc nebere. Jako dalo se na to podívat, ale žádné veledílo to tedy nebylo. Chtělo to prostě pořádně přitlačit na pilu a divákům nabídnout i nějakou tu oku lahodící scénu, na kterou by hned po skončení filmu nezapomněl, ale ani to se tady nestalo. Což znamená, že průměrné ohodnocení tomu dám, ale vidět znovu už to asi nepotřebuju. (20.04.2024)

... aneb  když se řekne průměr. Český název je zase od nějakého fiškuntálka, který od maminky slyšel frázi "kostlivec ve skříni " a aniž by tušil co to znamená, tak s vtipem a ignorancí sobě vlastní strašáka přejmenoval na symbol starých hříchů. Což zejména u  klasickýho strašidla pro děcka fakt dává smysl. Kingovo jméno je taky spíš jen marketing, ale panu Králi asi stačila nějaká ta koruna, ostatně jako v poslední době pořád, a bylo vymalováno. Film je to pak zejména snesitelný, přeloženo nenudíte se,  a jako horor by se dalo užít slova obstojný.  Příběh se dá tedy shrnout větou:  máme tu strašidlo, děcka, uááá, musíme ho porazit, uááá.  Dozvíme se o něm, že tu bylo vždycky a že straší slabší kusy, oslabené třebas smrtí blízké osoby. To je pak celkem fajn, ale zároveň je to bubák mentálně zaostalý, poněvadž každej normální a průměrně inteligentní paranormál přece ví, že mámy se vracejí a můžou mu tu žranici pěkně překazit. Kolikrát stačí i jen fouknout do zapalovače, pche.   Ale jinak vlastně slušná filmařina a povedený řemeslo s neokoukanými tvářemi, o nichž se zase nedá říct, že by to byla trdla či motovidla. Čili když se řekne průměr... (25.09.2023)

Poctivý a neurážlivý horor. Mínusom je slabé stupňovanie scén (bolo tu hneď niekoľko príležitostí natočiť fakticky poriadny jump scare, ale časovanie bolo príliš pozadu) a že občas hapruje logika, pričom druhá polovica je predsa len trošičku slabšia a niektoré veci si toho pýtajú trošku viac (akoby sa film bál vystrašiť a opatrne stál na mieste). Pozitívom je všetko ostatné - od strašiaka, cez hercov až po celkovú atmosféru a náladu filmu. Má to nápady, ktoré mi prišli veľmi milé a páčili sa mi (napríklad tá guľa + scéna s trhaním zubov + videohra) a v porovnaní s inými horormi tu postavy majú nejakú hĺbku, rozumiete im a záleží vám na nich. Nestáva sa to často, tu mi ale životné príbehy dvoch sestier boli veľmi sympatické a "príjemne" smutné. Páčilo sa mi to, v prvej polovici až tak, že sa to chvíli držalo na pozícii najlepšieho hororu, aký som za tento rok videl. Len v tej druhej to akosi neudržalo dobre nastavenú latku a bol tam citeľný prepad kvality. Čo je škoda. Ale aj tak si to zaslúži uspokojivé tri hviezdy. (28.12.2023)

Horory, které působí jako reklama na kreativní impotenci, mě bytostně iritují. Dle mého odborného soudu by měl každý tvůrce usilovat o to, aby se vůči současným hororům alespoň trochu vymezil a vnesl do žánru závan novosti. A tím opravdu nemám na mysli světový rekord v počtu bouchnutí dveřmi. Rob Savage se bojácně schovává za spoustou žánrových klišé a servíruje řemeslně podprůměrný kousek, u kterého si každý znalec žánru akorát znuděně odfrkne. Snímek vrší jeden logický nesmysl za druhým, kdy protagonisté například překonávají panickou hrůzu ze tmy tím, že většinu času tráví při svíčkách či v doprovodu decentních vánočních světýlek. Většina scén navíc vyšumí do ztracena, jelikož kvůli špatnému nasvícení divák mnohdy vůbec nepozná, že se ho režisér právě pokouší strašit. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku The Boogeyman uděluji pouhou jednu hvězdu, a to s dodatkem, že podobný materiál do kinodistribuce v žádném případě nepatří. (08.06.2023)

Ve víru včerejšího svátku všech děsuplných jsem se konečně dokopal k restu tohoto léta a třebaže nejde o vůbec revoluční záležitost, kterou za pár měsíců zavane hustý prach času, v záplavě všech (nejen letošních) hororů je na co koukat. Ať už na skvělou práci s kamerou, světly a stíny, tak i s nastolováním atmošky, která v mých očích dlouho nebyla nikde tak napjatá. Jde o ryzí jednohubku, ale žánrově přesně takovou, která stačí na podzimní (pod)večer. A můj nejoblíbenější song od Elvise Presleyho v závěrečných titulcích si zaslouží vlastní shoutout. [viděno na Disney+ 1.11.2023] (01.11.2023)