Srdečné pozdravy z Ruska

Více peněz, více želez. Po grandiózním úspěchu Dr. No byl zdvojnásoben rozpočet dalšího dílu a tedy se mohlo přihodit na helikoptérách, rychlostních člunech, multifunkčních kufříkách i penicilinových injekcích pro Jamese Bonda, který tentokrát levačkou vohne nejen svojí mladou, ale i ruskou agentku a dvě rozdivočelé cikánky přičemž ke všem těmto situacím dojde se samozřejmostí, o které by se tvůrcům Rychlých prachů jen mohlo zdát. Druhé dobrodružství agenta 007 do dvou třetin zvládá neustále udržovat v napětí nepředvídatelným scénářem a pocitem všudypřítomných očí a uší, zejména díky chytrému a při zemi se držícímu scénáři, který i přes rozsáhlou expozici nerozjede nohy do přepísklých ambicí o světovládu, ale naopak čím více film graduje, tím se zužují jeho prostory. Vyjímaje z toho samozřejmě závěrečné vrtulníkové a lodičkové taškaření, jež bylo dodatečně dopsáno, aby film obsahoval akční vyvrcholení. Bohužel i díky nim je celý dojem z finále roztříštěný jak tempem a náladou a celý film vyjede z pod Mostu vzdechů tak nějak do prázdna. Bohusové kolo je opět mentálně nezletilá bondgirl, která prestižní pracovní pozici špionky vymění za možnost být další trophy girl chlapa, který holky zásadně bere za ruku v nadloktí. (16.06.2019)

Ruku na rozkrok... teda na srdce. Srdečné pozdravy z Ruska nikdy nepatřily mezi mé nejoblíbenější bondovky a ani pořádně nevím proč. Příběh, kdy každý chvilku tahá pilku, je celkem správně zamotaný, ale asi mi vadilo to, že tahle bondovka je trošku komornější. Pořád se jen někam cestuje. Bitka na člunech je vyřízena jedním ale za to mohutným výbuchem a tak tu zbývá jen super souboj s vrtulníkem, trochu nepřehledná bitka ve vlaku a přestřelka s cikány, kterou Bond proplouvá úplně stejně jako tou podvodní v Thunderballovi, protože pořád mlátí jen lidi, kteří o něm ani nevědí:-) Přesto na mě mají Srdečné pozdravy z Ruska neskutečně silnou páku a to pro mě jednu z nejhezčích Bond girl vůbec (A s tou mašličkou-mňami). Takže i díky ní poctivé 4* P.S. Být v Karlíně takovéhle cikánky, tak by se tam člověk v noci možná i přestal bát:-D (21.09.2008)

Nedávno jsem navštívil muzeum, kde jsem mohl obdivovat dámské róby předních prvorepublikových krejčovských salónů, které byly určené ženám z vyšší společnosti. Říkám "mohl", ale neobdivoval, protože bylo zřejmé, že zub času neúprosně zapracoval nejen na vybledlých barvách, ale i na kdysi odvážných vzorech a střihu. To, co kdysi oslňovalo, je dnes už jen položkou v inventáři muzea. A podobný pocit mám i u raných bondovek. Sérii o neporazitelném agentu Jejího Veličenstva jsem vlastně vždycky považoval za ryze okrajovou část kinematografie a především snímky ze 60. a 70. let mám ve své mysli zafixované jako muzejní exponáty. Bondovky z 90. let začaly být zajímavé svou výpravou, triky a akcí, ale definitivně jsem jejich univerzum vzal na milost až s příchodem Daniela Craiga - stal se prvním Bondem, kterému jsem toho neprůstřelného akčního hrdinu uvěřil. Braková podstata Srdečných pozdravů z Ruska je zřejmá, ale ne dost výrazná na to, aby byl film zábavný sám o sobě. Určitý nadhled je sice ze snímku znát, není ale dostatečný. Bere se příliš vážně na to, jak naivně dnes celá zápletka vypadá a jak toporně funguje po akční stránce. V hlavičce snímku si sice můžu vybrat ze čtyř žánrů, ale ten jediný, který by dnes obstál, tzn. komedie, tam nenacházím a bohužel takto ani nebyl myšlen. Při nejdynamičtější akční scéně přepadení cikánského tábora jsem málem zadřímal. A tvrzení, že Sean Connery je jediný autentický Bond, přikládám stejnou váhu jako tvrzení, že nás ovládají zelení mužíčkové z Marsu. Celkový dojem: 45 %. (21.11.2013)

Young tentokrát vykradl co mohl z Alfreda Hitchcocka, takže tahle bondovka se trochu liší od ostatních. Méně humoru, ale zato perfektní thriller o zabijákovi ve vlaku v podání legendárního lovce žraloků Roberta Shawa. Navíc se zde poprvé objeví Desmond Llewelyn a na jednom nádraží čeká na vlak dokonce i samotný Bondův otec Ian Fleming. (13.08.2005)

Na to, že trvá téměř hodinu, než se doopravdy začne něco dít, a že záporáci nevyrukují s megalomanským plánem na zničení půlky světa, je to pořád zajímavé po celou dobu, čemuž napomáhá svižná Youngova režie a chytrý jednoduchý scénář, který nenabídne příliš akčních sekvencí, ale za těch pár kousků uctivá poklona; především Bondova rvačka s Grantem ve vlaku je něco, co svojí fyzičností musel Bourne znovuobjevit až za 40 let. (14.01.2012)